Jistě není potřeba připomínat, proč jsme se tu dnes sešli. A já půjdu rovnou k jádru věci.
Myslím, že je nám všem jasné, že v tento konkrétní moment stojí v jedné konkrétní věci většina této Sněmovny proti většině občanů. Dokonce se dá říct, že momentálně politické poměry v této Sněmovně jsou v jedné konkrétní věci téměř zrcadlově obráceny k názoru veřejnosti mimo tuto Sněmovnu. Co mám na mysli? Mimo tuto Sněmovnu, mimo tento sál, je zhruba třetina, nebo si zhruba třetina občanů ČR myslí, že nemáme žádný problém, a že má všechno pokračovat, jako dosud. Tady ve Sněmovně je to naopak - aspoň v tuto chvíli. Většina této Sněmovny zastává politickou pozici, že není potřeba dělat nic.
Nicméně vyzývám vážené poslankyně, vážené poslance, využijme tuto schůzi na to, abychom ještě jednou zvážili, zda je to správné, zda je správné nedělat nic, zda je to dlouhodobě únosné a do kdy je něco takového vlastně vůbec možné. Mimo tuto Sněmovnu si asi jen třetina lidí myslí, že předseda vlády nemá žádný problém. Že není třeba nějak řešit soubor obrovských střetů zájmů předsedy vlády, které mají dnes nejenom domácí, ale i mezinárodní rozměr. Které mají politický a ekonomický rozměr. Které mají trestně právní rozměr. A které mají nejen symbolicko politický, ale dnes už i velmi konkrétní ústavní rozměr.
Ústavní rozměr předsedy vlády, nebo ústavní rozměr problémů předsedy vlády spočívá v jeho ústavním slibu člena vlády. Předseda vlády za těchto okolností podle mého názoru, podle mého přesvědčení, nemůže v plném rozsahu plnit svůj ústavní slib, protože mezi jeho ústavním slibem a jeho osobními zájmy, zájmy jeho rodiny, zájmy jeho podnikatelského impéria, je zde očividný zjevný konflikt.
A za chvíli budu i velmi konkrétní, abych vyjádřil, v čem tento konflikt spočívá. Samozřejmě je potřeba přiznat, že většina občanů, která si uvědomuje, že tento problém máme, nemá na jeho řešení stejný názor. Ale s různou mírou intenzity si uvědomují, že je potřeba něco s tím dělat. A se stejným přesvědčením jsme my, tedy ODS a naši partneři Česká pirátská strana, KDU-ČSL, TOP 09 a Starostové před zhruba dvěma týdny chtěli debatovat tady v Poslanecké sněmovně o této věci. My jsme byli odmítnuti, vyzvali jsme k politickým jednáním. A v prvním kole, a to si připomeňme, dámy a pánové, v prvním kole jsme nekladli žádné podmínky. Kladli jsme otázky. Vedlo nás přesvědčení, že nějaké východisko je potřeba hledat. A byli jsme si vědomi toho, že nějaké řešení bude nejspíš kompromisem mezi našimi představami a řekněme představami ČSSD, SPD nebo dokonce samotného hnutí ANO. Ale že není možné, není možné ani správné nedělat vůbec nic.
Bohužel ta odezva byla prakticky nulová. Zdá se, že většina Sněmovny dnes představuje menšinový názor české veřejnosti, totiž že není potřeba dělat nic. Premiér, jeho vláda, jeho Agrofert, jeho problém, jeho střety zájmů, jeho osobní problémy, to všechno může jít tak jako dosud.
Já si to nemyslím. Nemyslí si to ODS, nemyslí si to většina české veřejnosti. A nehádejme se, dámy a pánové, o procenta nebo nehádejme se o slovíčka. O tom, že je potřeba něco udělat, je tak silně přesvědčena tak výrazná část české veřejnosti, že se v posledních týdnech uskutečnily četné a celorepublikové protestní demonstrace jaké nemají obdoby za 30 let. A nakonec přesvědčení, že je potřeba něco udělat, přivedlo tuto neděli na Letnou skoro 300 tisíc lidí.
Dámy a pánové, já opravdu nejsem stoupenec přímé demokracie, nejsem ani příznivcem diktátu emocí. Souhlasím s tím, vždy jsem to zastával, že politické rozložení sil se má rodit u volebních uren a politické spory se mají řešit v Parlamentu. A že máme víc poslouchat fakta a argumenty. Ale ti lidé chodí na náměstí po celé republice v rekordním počtu a nechodí tam ani kvůli zábavě ani kvůli koncertům. Všichni jsme viděli a slyšeli, že ty statisíce lidí nepřišly v neděli na Letnou z nějakého rozmaru. A nepřišli ani ve zlém. Nepřišli ani ve zlém, naopak, byli sebevědomí, byly pokojní a měli dobrý důvod, proč přišli. Ne, oni nebyli nikým vedeni, nikým oklamáni, jak tvrdí předseda vlády. Oni šli na tu Letnou a chodí do ulic a na naše náměstí právě kvůli faktům, kvůli faktům, ne kvůli emocím.
Na začátku protestů, a to si připomeňme, stála výměna ministra spravedlnosti bez přesvědčivého důvodu ze dne na den zrovna, když policie navrhla obžalovat předsedu vlády z dotačního podvodu. A to je prostě fakt. Protesty pak posílily informace a zjištění a formulace z auditů Evropské komise. A to je taky fakt, že tyto audity nyní jen řekly, co všichni víme, totiž, že král je nahý, to je druhá věc. Ale ono to tak bývá, že sklenice přeteče a lidé řeknou, máme toho dost. A to se teď stalo a to se teď děje.
Dámy a pánové, já vlastně vůbec nerozumím tomu, jak chcete toto všechno úplně ignorovat. Nenabídnout řešení, nenabídnout aspoň náznak řešení, něco rozumného dát na stůl, o čem se dá mluvit, něco rozumného namísto toho, co už tady slyšíme celé měsíce. Lež, účelovka, kampaň, nikdy. A tady jsme u podstaty věci. Ano, tady jsme u podstaty věci. Návrh na vyslovení nedůvěry této vládě a tuto schůzi Poslanecké sněmovny způsobila neochota předsedy vlády a jeho politických podporovatelů v Poslanecké sněmovně jakýmkoli způsobem reflektovat problém, který tu je. Jednat o problému, hledat politické řešení a ten problém řešit.
Návrh, který jsme podali, je výzvou vůči této Poslanecké sněmovně, aby si uvědomila, že většina občanů ČR je přesvědčena, že problém máme. Přejí si nějaké řešení. A pokud tím řešením není odchod předsedy vlády a jeho nahrazení někým jiným, kandidátem hnutí ANO hned a dnes, tak jsem přesvědčen, pokud vám toto nepřipadá jako to správné řešení, že občanům dlužíme alespoň odpověď na otázku, kdy tedy, kde jsou hranice. Kde jsou ty red lines, které budou odteď v ČR platit? Umíte to říct? Umíte to říct občanům, dámy a pánové z ANO, ČSSD a KSČM? Říkáte, že nestačí obvinění, až když bude předseda vlády obžalován z dotačního podvodu. No dobře. A co bude potom? On sám přece říká, neodstoupím, nikdy neodstoupím, nikdy. Nebo až se z předběžného auditu stane audit definitivní? Jenže předseda vlády už ví výsledek, už zná odpověď. Je to lež, je to kampaň, je to účelovka. Takže ani potom ne?
Víte, co je problém, vážené kolegyně, vážení kolegové? No právě toto je problém. Totiž že předseda vlády ani jediným svým gestem, svým chováním, svým vystupováním, nedává veřejnosti, občanům, lidem, nedává nám poslancům, nedává evropským orgánům záruky, že se podvolí nezávislému šetření. Naopak dává ustavičně najevo, že on je ignoruje a bude ignorovat. On neříká, že věří ve svou nevinu před českými zákony, ale že nebude věci komentovat, že věří českým národním orgánům a nechá věc posoudit nezávislému soudu. On říká dokola jedno a to samé: lež, komplot, účelovka. On neříká, že nebude komentovat výsledky šetření evropských orgánů, protože je v té věci zaujatý, že dá od všeho ruce pryč, že se zdrží jakýchkoliv komentářů a poskytne záruky, že z vysoké funkce nebude on ani jeho kandidáti v orgánech státu zasahovat do procesu. Neboť výkon funkce premiéra přece vyžaduje nezávislý, nezaujatý výkon. Ne, on říká: účelovka, lež. A naznačuje jakési temné motivy nějakého komplotu. A toto jsou, dámy a pánové, toto jsou taky podstatné důvody, proč Andrej Babiš nemůže být předsedou vlády. Nejen proto, že má osobní problémy a že má střet zájmů, ale i proto, že on ani nepředstírá, že zůstane při nakládání s funkcí premiéra v těchto věcech neutrální. Že svou obranu přenechá právníkům a bude se bránit před příslušnými orgány, že se zdrží vyjádření, aby nevyvolával podezření, že zneužívá svou vysoce vlivnou funkci na samé špičce výkonné moci. Ne, on dělá přesný opak. Z pozice předsedy vlády dělá otevřenou kampaň proti českým orgánům činným v trestním řízení, proti orgánům EU, proti médiím, proti každému, kdo mu nepatří a dovolí si říci nebo napsat v této věci jemu nepříjemné informace.
Dámy a pánové, a proto tvrdím, že nemá být dál, nemůže být dál předsedou vlády. A máme hledat řešení, protože pan předseda vlády nedokáže zvládat osobní situaci, v níž se ocitl. A na to jsme tu my, Parlament, abychom tuto věc řešili.
Ano, vím, někteří politici, například pan prezident i část veřejnosti, to si přiznejme, říkají, že máme počkat na obžalobu. A pak máme počkat na nezávislý soud. A pak máme případně počkat na odvolací soud. A že máme počkat na definitivní verzi evropského auditu neboť toto je jenom nějaká předběžná verze. Já registruji, samozřejmě registruji tento názor některých politiků a části veřejnosti. Ale my se tady musíme ptát mnohem přesněji a dovolím si říct i zodpovědněji. Musíme zvažovat mnohem širší okolnosti než jenom osobní sympatie nebo antipatie.
Například a zvažte to prosím se mnou. Když se pan předseda vlády takto chová a když třeba nakonec nebude obžalovaný, kolik lidí v naší republice uvěří, že k řešení jeho osobního problému nepřispěl právě jeho výkon funkce předsedy vlády. Že nikoho neovlivňoval? Kolik lidí tomu uvěří? Stojí vám to, kolegové poslanci, stojí vám rozvrat víry v právní stát za to?
A budete to vysvětlovat za několik měsíců dalším statisícům lidí v ulicích? A kdo z vás zde věří, že předseda vlády, kdo z vás zde opravdu věří, že předseda vlády může provádět na evropských fórech silnou politiku v zájmech republiky, když ve stejném čase vede kampaň proti orgánům Evropské unie, když naznačuje jakési politické spiknutí, když vlastně na nás tak trochu mrká po očku, že to všechno je prý kvůli tomu, že se postavil proti názorům nějakých větších, silnějších, mocných a tak podobně. Vážně si myslíte a vážně věříte tomu, že může za této situace prosazovat zájmy České republiky a hrát na evropských fórech vůbec nějakou roli?
A kdo z vás si myslí, že je normální, aby předseda vlády členské země Severoatlantické aliance, Evropské unie, s fakticky neomezenými soukromými finančními zdroji, hledal bezpečí pro svého syna ne v nějakém luxusním rezortu nebo na klinice kdekoli na světě, ale jenom na jednom konkrétním okupovaném Krymu, který, a jaká je to náhoda, náhodná shoda okolností, způsobil skoro největší krizi v mezinárodních vztazích v Evropě v poslední době.
Otázka zní jasně: Posiluje toto pozici České republiky nebo ji to oslabuje? Odpovězte si sami. A odpověď je jasná a musí být jasná i vám - toto pozici České republiky samozřejmě oslabuje. Nebo fakt věříte, že v tvrdém zápase mezinárodních zájmů, mezinárodních zájmů, které jsou často protichůdné, že toto pozici České republiky neoslabuje? Samozřejmě, že nevěříte. Nevěříte tomu. Jenže my, a to vám chci připomenout, musíme klást zájem České republiky výše, než zájem jedné osoby. A toto je problém. A toto je problém - nejen reálný střet zájmů, ačkoli samozřejmě ten především, nejen reálné trestné stíhání, byť by si s tímto nedovedl nikdo představit ještě před pěti lety, že by někdo vykonával funkci předsedy vlády, nejen návrh policie na obžalobu na stole státního zástupce - to už se člověku ani nechce vysvětlovat. Nejen až dosud zveřejněné závěry domácích a evropských institucí, které jsou dohromady opravdu zdrcující. Nejen to všechno, ale problém je přece také neochota nebo neschopnost předsedy vlády aspoň předstírat, že nebude zneužívat svou pozici a svou funkci.
Dámy a pánové, řeknu to ještě jinak. Věřte mi, že to říkám vlastně s lítostí. Nejsem si jistý, jestli předseda vlády vlastně vůbec chápe, v čem je problém. Zda dokáže rozumně posoudit svůj osobní problém. Protože například, pokud je pravda, co tvrdí, že ministra spravedlnosti vyměnil jen tak, zcela náhodou, v době, kdy Státní zastupitelství obdrželo návrh na jeho obžalobu, tak potom není způsobilý rozeznat, co je problém a co problém není. Není způsobilý chápat důsledky některých svých činů ve vlastní osobní věci. Nechápe, v čem spočívá ústavní slib člena vlády. Kde jsou hranice toho, co smí a co by neměl dělat předseda vlády, co smí předseda vlády a co by neměl dělat. Toto zjevně pan předseda vlády nechápe. Ale pak v tomto případě nemáme záruku vůbec ničeho.
Pokud si předseda vlády představuje oddělení výkonu funkce předsedy vlády od ochrany svých osobních a podnikatelských problémů tak, že obviňuje domácí a evropské instituce z účelových rozhodnutí a z kampaně proti sobě, proti své osobě, záměrných přehmatů, dokonce politických spiknutí, záměrných pochybení v jeho neprospěch atd. atd., pak tvrdím, že není způsobilý zvládat situaci, v níž se ocitl. A už tímto škodí zájmu České republiky.
O tomto jsme s vámi také chtěli jednat před návrhem na vyslovení nedůvěry vládě. A tom jsme připraveni jednat i nadále.
Dámy a pánové, na tomto místě zodpovím tu oblíbenou otázku vládní většiny, zda existuje plán B. Samozřejmě že existuje plán B. Prohlašuji, že Občanská demokratická strana nemá zájem účastnit se jednání o vládě, pokud se hnutí ANO a vládní koalice rozhodnou pokračovat s jiným premiérem. My respektujeme, že hnutí ANIO, ČSSD a komunisté chtějí spolu vytvářet vládu, mají většinu, to respektujeme, to je jasné. A považujeme za první a nejlogičtější řešení, že budou pokračovat. Je to ústavně možné, je to proveditelné, je to proveditelné rychle a v případě podpory hnutí ANO, ČSSD a KSČM pro výměnu premiéra a pokračování stávající koalice s jiným premiérem, jsem připraven apelovat na prezidenta České republiky, aby respektoval ústavní pořádek, aby respektoval tuto vůli většiny Poslanecké sněmovny a tomuto řešení se nevzpíral.
To je jedna varianta, nejlogičtější, nejpravděpodobnější, která vám pravděpodobně nejvíc vyhovuje, která určité řešení... Mně se nelíbí, ale je to řešení a odpovídá to většinovým poměrům ve Sněmovně, která určité řešení přinese.
Je samozřejmě možné přemýšlet také o jiné koalici, ale já nemám důvod o ní v této chvíli spekulovat, protože tady vidím dostředivou vůli nejen tří, ale dokonce čtyř stran v této Sněmovně být součástí vlády kolem hnutí ANO.
A je samozřejmě možné, a to je další varianta, a další součást plánu B, C, D - nebo kolik jich chcete vyjmenovat - je samozřejmě možné uvažovat i o předčasných volbách v případě, že se ve Sněmovně shodneme, že předsedou vlády nemůže být stíhaná osoba ve střetu podnikatelských a ústavních zájmů a ukáže se, že taková osoba nechce žádné řešení hledat a situace ji tím zablokovaná.
Dámy a pánové, to jsou varianty, leží na stole, jsou logické, jsou v souladu s Ústavou, jsou normální, politicky normální. Toto všechno je možné. Ale co je také pravda, a tu já vnímám a tu já přiznávám, je pravda, že v této chvíli si to nepřeje předseda vlády. Ale my přece všichni tady jsme svéprávní lidé, my jsme skládali ústavní slib sami za sebe, my jsme v Poslanecké sněmovny, máme v rukou všechny tyto tři možnosti, jak jsem vám je tady popsal.
Dámy a pánové, předseda vlády Andrej Babiš měl několik příležitostí, jak této situaci předejít, jak tuto situaci neztěžovat, jak ukázat na nějaké řešení. Mohl předat politickou nominaci resortu spravedlnosti, jiné politické straně. Mohl se vzdát čerpání eurofondů, nemusel měnit ministra spravedlnosti nebo mohl zajistit obsazení této funkce jiným způsobem. Mohl se zdržet vyjádření, urážek, konspiračních narážek ve věci vyšetřování své osoby domácími a evropskými orgány. A hlavně sám mohl iniciativně za této situace požádat tuto Poslaneckou sněmovnu o důvěru. A žádnou z těchto možností ani náznakem nevyužil a situaci dále zhoršoval.
Je proto naší povinností jako Poslanecké sněmovny za této situace zasáhnout. A to je přesvědčení Občanské demokratické strany, České pirátské strany, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN a společně vyzýváme Poslaneckou sněmovnu, aby vážně jednala a přijala dnes odpovědné rozhodnutí.
Za chvíli po mně, jak jsem informován, bude vystupovat, který z tohoto místa nepochybně zopakuje, že všechno je to účelovka, kampaň a jediný člověk, který v politice pracuje, je on sám a že opozice nic nemá, jen Babiše atd. atd. a budou nám tady spolu s ministry za hnutí ANO předkládat zázračné, neuvěřitelné, nevyčíslitelné, unikátní, bombastické úspěchy vlády. A my z opozice jsme na to připraveni, budeme připomínat, jak jsme všechny ty sliby už slyšeli, kolik jsme jich slyšeli za těch šest let, kdy je hnutí ANO ve vládě a v klíčových rezortech, a co jsou reálné výsledky, kdy za chvíli budeme v polovině funkčního volebního období. Budou nám říkat, že jsme slyšeli snad každý rok, každý rok, že předloží zjednodušení daňového systému - a poslední možnost je, že to možná ani nepředloží -, že sníží byrokracii o 10 % a zatím jenom zvyšovali. A už teď je jasné, že to nebude 10 %, že to nebude ani procento, že masivně rozběhnou investice do infrastruktury...
Po šesti letech vlády nad Ministerstvem financí, Ministerstvem pro místní rozvoj, Ministerstvem dopravy, po šesti letech tady máme tajný investiční plán na 3 500 miliard korun a čtyři kilometry dálnic postavených za minulý rok. Že vláda má k dispozici a rozděluje 25 % veřejných zdrojů, o 25 % veřejných zdrojů více, než před pěti lety. Ale neexistuje přitom oblast, kde by došlo ke zlepšení o 25 %.
Že máme každoroční zvyšování důchodů, no proti tomu v této Sněmovně nikdo nic nenamítá, nevystupuje proti tomu nikdo, všichni to podporujeme. Ale minulá vláda ČSSD a ANO zrušila důchodovou reformu a tato vláda ANO a ČSSD žádnou důchodovou reformu nepředložila a ani se k tomu nechystá. Já z tohoto důvodu, nebo z tohoto hlediska, konstatuji, že se jedná o sabotáž. To je sabotáž vůči čtyřicátníkům a mladším lidem, kteří platí daně a odvody, ale jejichž důstojné penze jsou bez reformy fiskálním science fiction.
Naopak to, co ještě před pár lety znělo jako nějaká vykonstruovaná katastrofická fantazie, to se začíná naplňovat. Po šesti letech nepřetržitého ekonomického růstu vláda zápasí o udržení 40 miliardového deficitu. To je, dámy a pánové, nepochopitelné. Moji kolegové a moje kolegyně budou v této argumentaci pokračovat, protože reformní výkon vlády je čistá nula. A k nejlepším zemím světa jsme se za těch šest let působení hnutí ANO ve vládě neposunuli. Za poslední dva roky, co má ANO premiéra, jsme se k těm nejlepším zemím světa nepřiblížili ani o desetinné místo.
A o tom chceme vést diskuzi. Ale o tom, dámy a pánové, chceme vést diskuzi každý den, každou hodinu, každou minutu. Ale teď jsme zároveň přesvědčeni, že je potřeba se nejprve vrátit k elementárním demokratickým normám a základním projevům normálnosti. A to je za prvé, že ve vládě nebudou stíhané, či obžalované osoby. A za druhé, že tam nebudou osoby, které mají podnikatelské zájmy spojené se státními nebo evropskými dotacemi a regulacemi a které jsou podezřelé z jejich zneužití a mohou přitom ovlivňovat svým postavením orgány veřejné moci.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, najděte konečně odvahu přiznat, že král je nahý a pojďme řešit problém tak, aby mu občané rozuměli, abychom situaci uklidnili a aby byly chráněny zájmy České republiky. A proto dnes máme vyslovit nedůvěru premiéru Andreji Babišovi.
