Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já jsem bedlivě poslouchal vystoupení pana poslance Staňka, ke kterému se teď vaším prostřednictvím obracím. Pane poslanče, já nevím, o jaké opozici jste mluvil. A pokud do této opozice zahrnujete... nechápu vůbec, o čem jste mluvil. Ale pokud do této opozice, tak jak jste ji vy popsal, zahrnujete Občanskou demokratickou stranu, tak si vám dovolím připomenout, že my nekritizujeme vládu paušálně, ale konkrétně. My nekritizujeme vládu proto, že trpíme nenávistí k někomu. To je nám naprosto cizí. My kritizujeme vládu za to, co nedělá, a co dělá špatně. A na tuto kritiku máme právo.
Ale kromě toho to není jenom kritika, my jsme také předložili, a od počátku předkládáme návrhy, jak by se měla ekonomická situace v České republice řešit. Jak a komu by se mělo pomoct. Předložili jsme dva ekonomické balíčky. A pokud jsem si všiml - a mohl byste si toho všimnou také, prostřednictvím pana předsedajícího, tak ta opatření, se kterými přišla vláda, byla všechna nejprve zformulována nebo naprostá většina, abych byl spravedlivý, námi. To je konstruktivní přístup k řešení ekonomické krize a těch dopadů, které pandemie má.
A troufnu si tvrdit - a teď nemluvím jenom za Občanskou demokratickou stranu - troufnu si tvrdit, že málokterá vláda má takto konstruktivní opozici. A v polistopadových dějinách české politiky takto konstruktivní a chápavá opozice tady snad ještě ani nebyla. My jsme podpořili ta klíčová opatření, se kterými přišla vláda. A lidé to viděli a lidé to vidí. Ale to neznamená, že tady budeme nekriticky se dívat na ten zmatek a chaos, který v poslední době vláda vytváří, a že budeme okřikováni, když se ozveme. A to, co je na tom nejpodstatnější, a co mě vlastně přimělo k tomu, abych tady teď vystoupil, je ta představa, že pokud my kritizujeme vládu, tak to děláme z nějaké své zábavy, osobní zaujatosti, závisti, že má někdo nějaké preference, nenávisti k určitým lidem ve vládě apod. Je to úplný nesmysl.
Pane poslanče Staňku, my tady mluvíme za lidi, kteří nás volili. My tady mluvíme za lidi, kteří věří nám a ne vám. My tady mluvíme za lidi, kteří jsou zmateni z těch opatření, se kterými přichází vláda. My tady mluvíme za lidi, kterým se ta slibovaná pomoc ve výši 1,2 bilionu korun prostě nedostala a nedostaly se k nim ani ty tisícovky. My tady mluvíme za lidi, kteří mají strach o svoje svobody. My tady mluvíme za lidi, kteří nerozumí tomu, proč nemohou jezdit do zahraničí. My tady mluvíme za lidi, kteří sice chápou nezbytnost určitých opatření, ale nechápou ten chaos, který je doprovází. My tady mluvíme za lidi, kteří neví, kdy se která věc bude otvírat, jak to bude se školami pro jejich děti, jakým způsobem se budeme vracet k normálnímu životu. Za tyto lidi tady mluvíme. Za tyto lidi máme právo mluvit. Tyto lidi my nehodíme za hlavu. A za ně my tady mluvit budeme, ať se vám to líbí nebo ne! (Potlesk zprava.)
