Dnešní den je důležitým dnem pro českou demokracii. Poslanecká sněmovna tady bude hlasovat o tom, jestli má vláda Andreje Babiše důvěru Poslanecké sněmovny, a to není nějaké obyčejné hlasování, to je test toho - a důležitý test, je to test toho, zda vláda stále zastupuje většinu voličů, kteří v roce 2017 odevzdali svůj hlas ve volbách. Je to tedy test toho, zda tato vláda - vláda Andreje Babiše, má legitimní právo nadále vládnout.
Když říkám, že to je významný den pro českou demokracii, tak současně musím říct, že je to do jisté míry i smutný den z toho hlediska, že to hlasování, před kterým tu dnes stojíme, musela vyvolat parlamentní opozice. V každém dobrém demokratickém státě, který ctí principy parlamentní demokracie, a Česká republika je parlamentní demokracií, tak by toto hlasování vyvolal sám předseda vlády. A vyvolal by ho ve chvíli, kdyby zjistil, že mu jeden z koaličních partnerů vypověděl podporu. A to se stalo. Komunisté před mnoha týdny vyhlásili, že vládu Andreje Babiše nepodporují. A připomeňme si, tato vláda se opírala o podporu, o většinu v Poslanecké sněmovně, kterou tvoří hnutí ANO, ČSSD a také KSČM.
Ve chvíli, kdy komunisté řekli zcela jasně, že vládu nepodporují, že vláda ztratila jejich podporu, tak by bylo logické, aby premiér přišel do Poslanecké sněmovny a požádal o důvěru, protože nemůžeme mít v parlamentní demokracii vládu, která se neopírá o většinu v Poslanecké sněmovně. Pan premiér Babiš se ale chová, jakoby se nic nestalo a dokonce v souvislosti s vyslovením nedůvěry, mluví o destabilizaci. Ale to se opravdu velmi, velmi mýlí, protože demokracie a její pravidla, její principy, to není destabilizace. Demokracie to je základní princip fungování našeho státu. A její pravidla a její principy musíme ctít.
Proto jsme dnes tady, dámy a pánové. Nejsme tu jenom proto, abychom ověřili, zda komunisté říkají pravdu - to je samozřejmě jeden z důvodů, zda podporují nebo nepodporují vládu Andreje Babiše, to se dnes ukáže. Ale jsme tu hlavně proto, abychom zjistili, jaká je opravdová vůle vás, dvou set reprezentantů českých občanů, ohledně této vlády. Zda se vláda opírá o většinu nebo neopírá.
My, parlamentní opozice, v tomto případě složená z pěti demokratických politických stran, jsme přesvědčeni, že vláda Andreje Babiše má skončit. A nejenom proto, že ztratila důvěru komunistů, důvěru sociální demokracie bezpochyby má, sociální demokraté vládu bezvýhradně podporují, jsou jejich součástí. A zda ztratila důvěru komunistů, to se ukáže právě při dnešním hlasování. Ale to není ten jediný důvod, proč my si myslíme, že vláda Andreje Babiše má skončit. Důvodů pro nedůvěru, které máme, je mnoho, a každý den přibývají další a další.
My jsme v rámci koalice SPOLU sestavili 40 konkrétních důvodů, proč jsme přesvědčeni, že vládě má být vyslovena nedůvěra. Já tu všech těch 40 důvodů nebudu teď vyjmenovávat ani číst, jsou k dispozici na našich webových stránkách. Ale hlavně, budou o nich mluvit moje kolegyně, moji kolegové z koalice SPOLU, paní poslankyně, páni poslanci z koalice SPOLU ve svých konkrétních vystoupeních, kde budou na základě toho, čemu se věnují, svých specializací, svých odborností, ukazovat v jednotlivých oblastech, kde vláda Andreje Babiše selhává a proč si nezaslouží naši důvěru.
Já jsem zde vybral osm z těch čtyřiceti, osm vážných důvodů, pro které by měla vláda skončit, a prosím vás, abyste se zamysleli nad každým z těch osmi důvodů.
Důvodem prvním je to nejdůležitější, a to je lidské zdraví a lidské životy. Za uplynulý rok pandemie koronaviru u nás zemřelo 30 tisíc našich spoluobčanů. A to Českou republiku staví na katastrofální místo v žebříčku zemí, které pandemii zvládly nejhůře. Kabinet v tomto směru selhal v mnoha věcech. Dalo by se říct, že selhal prakticky ve všem. Včas nezajistil ochranné pomůcky, nezajistil dostatek kvalitních testů, ani dostatek vakcín. Namísto toho se tady rozjel kolotoč jakýchsi podivných obchodů, kšeftů, kdy jednotlivá ministerstva platila za jeden respirátor i stovky korun a z okna se tak vyhodily miliardy. A dodnes není jasné, u koho skončily, a myslím, že nejsem sám, kdo by to rád věděl a jsem přesvědčen, že jednou se toto všechno vyšetří a objasní. Pamatujete si, dámy a pánové, jak na tomto místě stál tehdejší i dnešní ministr zdravotnictví Vojtěch a ubezpečoval nás, že zdravotnických pomůcek je dostatek, že koronavirus není tak vážná věc, že pandemie vlastně nehrozí a tak podobně. Před devíti měsíci musel pan ministr Vojtěch odstoupit. A teď je zpět po neuvěřitelném personálním kolotoči, kdy se v jeho křesle vystřídali další tři lidé, v křesle naprosto zásadním a klíčovém pro zvládání pandemie a pro zdraví našich lidí. Tři lidé. Roman Prymula ten se brzy projevil jako papaláš, Jan Blatný, toho vyštvali poté, co odmítl české obyvatele očkovat neschválenou ruskou vakcínou Sputnik a Petr Arenberger ten ztratil sám sebe v obřím střetu zájmů. Tento výčet, dámy a pánové, tento výčet by sám o sobě stačil k tomu, aby vláda padla. V každé demokratické zemi po takovémhle personálním veletoči, po takových neúspěšných nominacích, po této nezodpovědné politice by vláda padla. A to je bohužel jenom začátek těch mých argumentů, proč si tato vláda nezaslouží naši důvěru.
Naší druhou zásadní výhradou vůči této vládě je její pohrdání právem a zákony České republiky. České soudy opakovaně, a to je důležité, ne jednou, ne že to je nějaký omyl, opakovaně smetávají ze stolu, shazují předpisy a opatření, která tato vláda v souvislosti s pandemií vydala a bohužel i dále vydává. Znovu opakuji, není to náhoda, jedno zanedbání, jedna nejasnost, je to princip, je to opakované pohrdání právem a zákony České republiky. Připomeňme si protiústavně vyhlášený nouzový stav, připomeňme si zrušená nařízení o nošení respirátorů nebo zrušenou povinnost testovat zaměstnance na covid. Připomeňme si také různá naprosto komická opatření, ze kterých si lidé dělali legraci, jako bylo kafe v papírovém sáčku, zákaz zpěvu nebo otevření diskoték bez možnosti tancovat. To všechno jsou úsměvné příklady, kterých bych tady mohl jmenovat celou řadu, všichni je znáte. Ale tady jde opravdu o velmi, velmi vážné věci. Toto všechno dohromady; nerespektování práva, vydávání podivných předpisů, kterým nikdo nerozumí, to všechno vytvořilo přes rok trvající chaos, chaos, v kterém se málokdo vyzná, možná se v něm nevyzná vůbec nikdo. Občané se nestačí divit, nevěří svým očím, neví, co se má dodržovat, co platí, co neplatí, takže se nedivme, že v mnoha případech ta vůle respektovat vládní aktuální opatření, že ta vůle je skoro na nule.
A právě tento vládní diletantismus, který jsem tady velmi stručně teď popsal, tak nás vede k třetímu důvodu, proč by vláda neměla dále pokračovat, a tím je diskriminace celých podnikatelských odvětví v naší zemi. Ano, mám na mysli především malé obchody, sektor služeb, ale samozřejmě nejenom je. Podnikatelé se od začátku pandemie musí potýkat nejen s přímým dopadem pandemie a těch opatření, ale také s chaotickými, nepřehlednými a nedostatečně podpůrnými programy, které vláda Andreje Babiše vyhlašovala, zmateně vyhlašovala, a které vlastně podnikatelům v mnoha směrech vůbec nepomáhaly. Úpornost, s jakou vláda trvala na řadě svých nelogických opatření vůči obchodům a službám, vyvolávala v řadě lidí legitimní logickou otázku, zda likvidace podnikatelských sektorů, některých podnikatelských sektorů nakonec nebyl ten pravý záměr. Zvláště když se ukázalo, že miliardové podpory, miliardové podpory bez problému plynuly do firem a odvětví, kde členové vlády nebo jejich příbuzní podnikají. Ano, to, o čem mluvím, je střet zájmů.
A střet zájmů premiéra a jeho spolupracovníků ve vládě, to je čtvrtý důvod, proč by tato vláda měla skončit. A je to důvod, na který poukazujeme už řadu let a každou chvíli k tomu přibývá další a další argument. V dubnu Evropská komise definitivně potvrdila, že Andrej Babiš porušuje zákony, protože dál ovládá Agrofert, který čerpá naše společné evropské peníze. V květnu o této celoevropské ostudě České republiky jednal Evropský parlament a před pár dny se dokonce zjistilo, že Andrej Babiš patří k největším příjemcům veřejných peněz v celé Evropské unii. A média mezitím objevila diář pravé ruky pana premiéra, abychom se z něj dozvěděli, že vedle dotací lidé z hnutí ANO stihli zobchodovat i řadu dalších vládních rozhodnutí a zakázek. Dámy a pánové, tohle všechno není nějaká běžná klientelistická kauza, jakých známe spoustu i z dalších demokratických zemí. Toto totiž mimo jiné znamená osobní střet premiéra České republiky s Evropskou unií. Osobní střet, který může také skončit tím, že naše země přijde o o dotace, o desítky a stovky miliard korun a že to postihne peněženku každého občana. A já se ptám: můžeme si toto dovolit? Můžeme si něco takového dovolit?
Bohužel tyto osobní zájmy, osobní problémy premiéra Babiše se naplno projevily i na dalším pátém důvodu, který máme pro konec této vlády. A tím je řešení teroristického atentátu, který provedli ruští agenti ve Vrběticích. Evropští lídři se opakovaně pozastavovali nad přístupem české vlády a zvláště premiéra, kteří si nedokázali včas zkoordinovat společnou reakci našich spojenců z Evropské unie a Severoatlantické aliance. Můžeme se jenom dohadovat, co bylo tím pravým důvodem takové neschopnosti, takového postupu, a nehrál v tom roli i ten vleklý osobní konflikt pana premiéra? Nebo v tom hrály roli zásadní problémy prvního vicepremiéra této vlády Jana Hamáčka? Ano, Jan Hamáček dodnes nedokázal vysvětlit okolnosti svojí plánované cesty do Moskvy v době, když už prokazatelně věděl o ruském teroristickém útoku na českém území. Opozice ho proto opakovaně vyzvala k rezignaci. Neuposlechl, nevyslyšel této výzvy a tak dnešní hlasování o důvěře je tedy i pro nás hlasováním o vrbětickém útoku a o roli Jana Hamáčka.
Šestým důvodem pro hlasování o nedůvěře vládě je skandální přístup k řešení otravy řeky Bečvy. Už to bude, vážení paní poslankyně, vážení páni poslanci, osm měsíců, kdy sledujeme do očí bijící neschopnost vyšetřit jednu z největších ekologických havárií v historii České republiky. A já teď nespekuluji o tom, jestli je to diletantismus nebo nějaká snaha zamést tu kauzu pod koberec, ale to, co všichni vidíme a co zneklidňuje občany, je přece jasné. To vyšetřování se neuvěřitelně táhne a panují tady pochybnosti, jestli je vedeno profesionálně. Dámy a pánové, opravdu věříte této vládě? Věříte, že její instituce postupují v té kauze nestranně a objektivně? Všechna tato selhání mají vedle tedy vlády Andreje Babiše jednoho společného jmenovatele, a tím jsou raketově rostoucí náklady, respektive výdaje státního rozpočtu. A to je náš sedmý důvod.
Je třeba hodně nahlas říct, že tato vláda zadlužuje naši zemi v míře, která v novodobé historii České republiky nemá obdobu. A nelze to celé připsat na účet pandemie. ani náhodou. To se jenom o to neúspěšně pokouší Ministerstvo financí. Minimálně polovina z toho, co český stát v roce 2020 zaplatil navíc, tak to s koronavirem vůbec nesouvisí. A dá se to vyčíst i z čísel, které samo Ministerstvo financí překládá. Jde o plýtvání, jde o nezvládnutí situace, jde o předvolební dárky hnutí ANO, sociální demokracie, ale jsou to všechno věci, které jednou budeme muset zaplatit z naší společné kapsy.
A řekněme si otevřeně, že i samotný účet České republiky za pandemii by byl mnohem nižší, kdyby nám vládli odpovědní politici, kdyby na příslušných místech byli odborníci a nikoliv, kdyby to tady řídili nezodpovědní populisté. Nemuseli bychom totiž v takovém případě ze svých daní platit předražené respirátory, nefunkční testy, zbytečně zakoupené čínské jehly, ale ani miliardové odškodné podnikatelům za právní zmatky, které nekompetentní přístup jednotlivých ministrů způsobil.
A na závěr, dámy a pánové, osmý, jako poslední jsem si nechal osmý důvod, to je téma, které osobně považuji za jedno z nejzávažnějších. Jde o nebezpečný hazard s budoucností našich dětí. Příliš dlouho zavřené školy, mimořádně pomalý návrat dětí do standardní výuky, to všechno je neomluvitelné selhání. Děti se dostaly na samý chvost zájmů vlády Andreje Babiše. To i divákům sportovních utkání byla ze strany vlády věnována větší pozornost než dětem, které se teď připravují na budoucí život.
Bohužel současné výsledky prvomaturantů i výsledky žáků z odborných učilišť ukazují na veliký, byť zatím do jisté míry skrytý problém, s nímž se české rodiny, český stát bude muset potýkat minimálně dalších deset let. Za sebe dodávám, že to je problém, který v tomto rozsahu vůbec nemusel nastat, jak to ukazuje praxe z jiných evropských zemí, kde dokázali udržet školní docházku i v průběhu pandemie a vyrovnali se s touto věcí mnohem lépe než česká vláda.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, čím dříve toto všechno skončí, tím lépe. Já jsem vám tady představil osm důvodů, osm hlavních důvodů, proč si v koalici SPOLU myslíme, že tato vláda musí skončit. Nejsou to, jak jsem říkal, samozřejmě důvody všechny a je na vás, abyste je pečlivě zvážili. Důvěra znamená ochotu spolehnout se na druhé, spolehnout se na druhé a svěřit jim do rukou svou budoucnost. A já se vás ptám, dámy a pánové, aby si každý z vás upřímně odpověděl na tyto otázky a podle toho se rozhodl, jak bude hlasovat - spoléhám se na tuto vládu? Věřím této vládě? Dokážu této vládě svěřit budoucnost svou, svých dětí a občanů této země? Odpověď poslankyň a poslanců koalice SPOLU zní jasně a ta odpověď je - ne.
