Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zřejmě vás nepřekvapím, když na začátek oznámím, že ODS tento návrh na zvýšení schodku letošního státního rozpočtu na 500 miliard korun nepodpoří. Moji kolegové potom v rozpravě podrobně vysvětlí, proč tento vládní návrh není dobrý nápad. Já se tady omezím na začátek na tři vzkazy.
První vzkaz je předsedovi vlády. Pane premiére, státní rozpočet - a to vy dobře víte, i když se občas tváříte jinak - nejsou vaše peníze, nejsou to ani peníze vlády. Jsou to peníze všech občanů a každá deficitní koruna, každá deficitní koruna je dluh, který budou muset lidé v této zemi vrátit. A zatímco na začátku tohoto roku byl dluh každého občana České republiky 153 500 korun, v případě, že bychom schválili vaši vládou navrhovaný deficit ve výši 500 miliard, zvýšilo by se zadlužení každého občana na 198 300 korun, včetně seniorů a malých dětí. Tedy zadlužení každého občana ze 153 tisíc na 198 tisíc jenom tímto rozhodnutím.
Daňovým poplatníkům chci říct, dámy a pánové, to, co vláda dnes předložila, to není záchranný balíček, to není balíček obnovy, to není investiční balík nebo něco podobného. Je to především důkaz bezradnosti. A řeči o tom, že se proinvestujeme k prosperitě, jsou v případě této vlády pouze mediální trik. Je to pouze fráze. Ano, i my, občanští demokraté, věříme tomu, jsme o tom přesvědčeni, že lidem se má pomoct, že k nim vláda má dopravit peníze. A ještě lépe, že jim má peníze nechat, že jim má peníze nechat zjednodušením byrokracie, snížením daní, těmi recepty, které předkládáme. A přímá i nepřímá pomoc má jít cíleně, transparentně a promyšleně. A to není případ této vlády. Tato vláda to dělá chaoticky a klientelisticky.
Třetí vzkaz směřuje k Poslanecké sněmovně. Je to spíš výzva k vám, kolegyně a kolegové, nepokračujme po koronavirové krizi tam, kde jsme skončili před ní, nepodporujme vládní bezradnost a vyžadujme pro vládě řádnou práci. A tím mám na mysli, aby plnila alespoň svoje sliby, svoje závazky, které dala. Proto v závěru nabídnu pětibodový plán, jak to můžeme udělat a jak k tomu můžeme vládu přivést.
Dámy a pánové, předseda vlády tady od minulého týdne v médiích vystupuje jako nějaký Ježíšek, který přinesl nadílku a tu chce rozdat, ty dárečky, občanům a je to nějaká zlá, špatná opozice, hloupá, která chce občanům ty dárky sebrat. Pan premiér se tady pokouší udělat z občanů, promiňte mi to slovo, hlupáky, protože každý přece ví, každý přece ví, že vláda má v této Poslanecké sněmovně většinu. Vláda ANO, ČSSD a KSČM tady má většinu 107 hlasů z 200, takže opozice v tom rozdávání prostě mu v tom nemůže zabránit. To není pravda, to je lež. A pokud pan premiér tu podporu nemá, tak to není chyba opozice, tak ať to veřejnosti oznámí a vyjednává o nějaké jiné vládě, ale vinit opozici z vlastních chyb, z vlastní bezradnosti, dělat z veřejnosti hlupáky, to si myslím, že je přinejmenším neslušné.
Ale to, co je nejpodstatnější, pane premiére, paní ministryně financí, chystáte se tady pěti sty miliardami dluhu zatěžovat možná i celou jednu příští generaci. Ani jedna ta koruna toho dluhu, který uděláte, není od vlády. A podle toho se k těm korunám, prosím, chovejte. Každou jednu korunu, každou jednu korunu, kterou tady dnes zapíšeme jako deficitní, budou muset lidé této země v budoucnosti splácet a budou ji splácet i s úroky. Na to bychom měli dnes myslet.
Vážení občané České republiky, to, co vláda dnes předložila, jak už jsem řekl, to není záchranný balík, to není balík investiční, to není balík obnovy, to je možná něco jako předvolební trik. Už si to řekneme na rovinu, tato koronavirová krize byla vládou v jedné věci využita, a možná to správné slovo by bylo zneužita. Vláda zneužívá tuto krizi k tomu, aby díky ní vyřešila svou neschopnost hospodařit a důkazem toho jsou i tyto požadavky na stále rostoucí deficity. Už před počátkem krize bylo zjevné, že vláda se v této oblasti dostává do potíží. Vždyť už ten únorový schodek rozpočtu byl nejhorší v historii České republiky. Za normální situace by už teď lidé, a samozřejmě v nejbližších volbách, hnali vládu k odpovědnosti za to, že neumí v době bezprecedentních ekonomických růstů hospodařit. Ale nyní slyšíme: 100 mld. nahoru, to není žádný problém a nikdo tady neřeší, co bude v budoucnosti. Místo toho, aby vláda dnes musela odpovídat na otázky, proč promarnila hospodářský růst, ten ekonomický růst, kde je slibovaný vyrovnaný rozpočet, touto vládou slibovaný rozpočet, kde je slibované zrušení superhrubé mzdy, touto vládou slibované zrušení superhrubé mzdy, kde je méně byrokracie, touto vládou slibované méně byrokracie, kde je fungující stát, kde je například postup na světovém žebříčku konkurenceschopnosti a tak dál, sem přichází, ohání se koronavirovou krizí, jeden měsíc je deficit 200 mld., další měsíc ho navýšíme o 300 mld., další měsíc o 500 mld. a tak dále. Před koronavirovou krizí si ve vládě, aspoň doufám, lámali hlavu s tím, co udělají s narůstajícím deficitem. A narůstající deficit by bez pandemie, to je taky potřeba říct, dosáhl na celoroční plánovanou výši 40 mld. korun už někdy v dubnu. Tak vypadal rozpočet před koronavirovou krizí. Tak doufám, že si lámali hlavy s tím, co s tím budou dělat a třeba i za co si budou kupovat hlasy na podzim a příští rok před volbami do Poslanecké sněmovny, protože během ekonomického růstu, a to je potřeba říct, protože to má dopady na to, čím se tu dnes zabýváme, stihla vláda rozpustit dokonce i všechny rezervy. Nejen, že si nic nenashromáždila, ale stihla vlastně rozpustit všechny rezervy. A dnes si chtějí desítky miliard peněz daňových poplatníků nechat jen tak někde bokem, uloženo bez určení, jako jakési dárečky, se kterými bude pan premiér asi jezdit po republice a rozdávat, jako by to byly jeho peníze.
A investice, pořád se tu mluví o investicích, jak se někam proinvestujeme a tak dále. Možná někde něco ještě nějak opraví, na co nevyšel čas, na co nebyly peníze, na co nebyl čas a nebyly peníze v těch sedmi letech vlády této koalice, v těch sedmi letech nepřetržitých ekonomických růstů, protože v těch sedmi letech se stále více utrácelo na provoz, stále více rostoucího státu, přibýval státní aparát, vymýšlely se různé komplikující nástroje, jako je EET, jako je kontrolní hlášení, nemusím to tady ani připomínat, takže na ty investice vlastně moc peněz nezbylo. Opravdu nevěřím tomu, že teď je to lepší, že teď najednou vědí, kde budou investovat a že dokážou investice opravdu realizovat. Řeknu vám na příkladu, proč si to nemyslím a proč pro to nemám žádné důvody, abych si to teď začal myslet. Já jsem byl v uplynulých dnech v Teplicích, kde Andrej Babiš sliboval před lety stovky miliónů na opravu nádraží. A jak to vypadá? Dosud se nestalo nic, žádné stovky miliónů tam nepřišly. Byl jsem v Libereckém kraji, kde vláda naslibovala stovky miliónů na opravu skokanského areálu v Harrachově a stále nic nepřišlo. Byl jsem třeba v Karlovarském kraji, kde vláda naslibovala čtyři zimní stadiony, které tam ale nikdo nechce, a tak je to s řadou investic a tak je to s tímto deficitem. Vláda chce rozhazovat peníze tam, kde nejsou potřeba, a nedává je tam, kde to je nutnost. A prosím pěkně, každý si na to odpovězte, to máme vážně věřit, že po těch chabých výkonech v dopravních investicích, kdy se tady stavěly 4 km dálnic za rok, že po těch chabých výkonech během dlouhých let se najednou vládě podaří proinvestovat 20 mld. korun, které nebyly plánovány, které se teď vezmou a do konce roku je vláda proinvestuje. Vždyť je to nesmysl.
Takže, dámy a pánové, abych to shrnul, navrhnout a schválit pětisetmiliardový rozpočtový deficit je předčasné, nadměrné a neopodstatněné. Předčasné, nadměrné a neopodstatněné, a to prosím není opoziční rétorika, já ta slova podepisuji a nejsou moje, poctivě to přiznávám, toto je citát z vyjádření Národní rozpočtové rady. A můj vzkaz občanům zní: pokud, dámy a pánové, nevěříte opozici, je to samozřejmě možné, každý máme jinou politickou preferenci, tak, prosím, poslouchejte odborníky a ne vládní propagandu. Vláda vám chce hodit na krk dluhy, o kterých renomovaní ekonomové v Národní rozpočtové radě říkají, že jsou předčasné, nadměrné a neopodstatněné.
Můj třetí vzkaz je spíše výzvou, abychom po koronavirové krizi nepokračovali tam, kde jsme před ní skončili. A řeknu vám několik faktů. V rámci hodnocení úrovně digitalizace hospodářství a společnosti je Česká republika na dvacátém místě z dvaceti osmi zemí Evropské unie. V hodnocení konkurenceschopnosti zemí se Česká republika v minulém roce umístila na třicátém druhém místě a pohoršila si o tři pozice. Podle dílčího ukazatele výkonnosti veřejného sektoru obsadila Česká republika devadesáté deváté místo ze sledovaných zemí a je třetí nejhorší ze zemí Evropské unie. Znovu opakuji, že jde o výkonnost veřejného sektoru. V období 2014 až 2018 se počet státních zaměstnanců zvýšil o 23,4 tis. A budeme slyšet, že to jsou ti lidé, kteří jsou potřeba, že to nejsou úředníci, jenomže speciálně úředníků tady máme od roku 2013, od první vlády ANO a ČSSD, zhruba o 15 tis. navíc. V minulém roce stát hospodařil s nejvyšším deficitem od roku 2016 a zvýšené příjmy státu byly v podstatě spotřebovány na běžné výdaje. Zvýšené příjmy státu, tedy to, co lidé vydělají, protože pracují, protože podnikají, odvedou to na daních, stát spotřeboval na běžné výdaje. Dlouhodobě jsou neudržitelné průběžné platby důchodového systému a sociálních dávek. Problémem je také dlouhodobě složitost a náročnost daňového systému. A tak bych mohl pokračovat. A to, co jsem tady říkal, vážené kolegyně, vážení kolegové, to jsem si nevymyslel, dokonce jsem po tom nemusel ani nijak zvlášť pátrat, na to nás upozorňuje analýza Nejvyššího kontrolního úřadu ve zprávě z března tohoto roku. A já tady z ní jenom některé věci připomínám. A ta zpráva nás kromě jiného varuje, že nic z toho, o čem jsem tady mluvil, nevyřeší deficity, deficity si nic nevykoupíme, z těchhle problémů se dokonce ani nikam neproinvestujeme, tyhle problémy musíme řešit jinak. Nikdo by tedy na základě toho, jak se tu hospodařilo předtím, v jakém stavu je stát pod vedením této vládní koalice, jak tato vládní koalice špatně hospodařila před koronavirovou krizí, neměl podpořit půl biliónu navíc s velkými bílými místy, s černými dírami, aniž bychom předtím neměli záruky, že vláda bude šetřit a bude šetřit nikoliv na lidech, ale na státu, že vláda skutečně ví, co dělá a že ty peníze na dluh budou skutečně využity pro lidi, aby si poradili s ekonomickými důsledky koronaviru.
A já vám tedy, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, navrhuji toto. Navrhuji pět bodů, podle kterých bychom měli postupovat.
Za prvé. Nepodporujte navýšení deficitu, protože vláda nepředložila podrobný plán toho, co chce dělat do konce volebního období. Půlbilionový deficit přepisuje všechno. A svět po koronavirové krizi je jiná realita, než ve které dostala vláda důvěru Poslanecké sněmovny pro svůj vládní program. A ten vládní program je potřeba upravit.
Za druhé. Zavažme usnesením vládu, aby předložila audit výdajů státu. Audit výdajů státu. Stát je příliš velký. Je správná poznámka, že se z krize neproškrtáme. S tím souhlasím. Ale řešení existuje. Pojďme šetřit na státu a nešetřme na lidech.
Za třetí. Zavažme vládu, aby konečně předložila návrh na zrušení superhrubé mzdy. Není to jenom náš program. Je to i vládní program. Pro něj jste, dámy a pánové z hnutí ANO, z ČSSD i z KSČM, hlasovali. A je čas to uskutečnit. My vám v tom pomůžeme. Zrušení superhrubé mzdy znamená, že člověk s průměrnou mzdou bude mít na účtu každý měsíc o 1 700 Kč více, to je za rok 20 000 Kč. A to lidé poznají. A poznají to zrovna v téhle době, kdy řada z nich bude mít ekonomické potíže.
Za čtvrté. Zavažme vládu, aby předložila plán na snížení byrokracie - o 10 % letos, o 10 % příští rok. Zase si tady nic zvláštního, nového nevymýšlím. Těch 10 % - to jenom připomenu - to je doslovný slib vládních představitelů ze začátku minulého roku. Opakuji. Pojďme šetřit na státu, nešetřme na lidech.
A za páté. Zavažme vládu, aby předložila koncept důchodové reformy a celkové reformy daní a odvodů. O tom se taky pořád mluví, že se to má zjednodušit. Tak to pojďme zjednodušit. Pojďme zavázat vládu k tomu, aby předložila takový návrh zjednodušení a snížení daní, které podpoří malé a střední podnikání. A to lidem skutečně pomůže.
Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že bychom selhali všichni, kdyby výsledkem jednání této sněmovny bylo jenom to, že zvýšíme deficit ze 300 miliard na 500 miliard Kč. Jsem přesvědčen, že ty tři měsíce, kdy byla vypnutá ekonomika, nijak nezměnily to, že zaostáváme v důležitých sektorech už před koronavirovou krizí tak, jak na to upozornil Nejvyšší kontrolní úřad. Můžeme se teď bavit o tom, jestli stačí 200 miliard, nebo je potřeba 300 miliard dluhu, tedy deficitu. O tom se můžeme bavit. Ale musíme se bavit o tom, že půl bilionu deficitu je předčasné, nadměrné a neopodstatněné. A je to o to horší, že to jsou peníze lidí a firem, peníze, které budou muset jednou v budoucnu vydělat a budou je muset splatit.
Dámy a pánové, i kdybychom takto sebrali z budoucnosti ne půl bilionu, ale celý bilion, tak tímto způsobem nepostavíme Česko na nohy. A proto musíme chtít od vlády, musíme chtít od vlády víc než to, co vláda dosud předvedla. Teď je pro to příležitost. A teď je to i naše povinnost. Ale nechat dále stát růst, nechat sílit byrokracii, svazovat všechny kontrolami, komplikovanými vysokými daněmi, zadlužit všechny lidi na generaci dopředu, to žádné řešení není. To žádné řešení není.
Neschvalujme tento astronomický deficit, který nemá v historii obdoby, ale donuťme vládu, aby udělala kroky, které naší ekonomice a lidem skutečně pomohou.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ODS.)
