Vrátil jsem se z dovolené, kde jsem přece jen na pár dní omezil sledování domácího dění. Bylo to dobré. :-) Ale musím říct, že s odstupem vypadají některé věci ještě mnohem absurdněji, než jak se jeví doma.
Nejspíše (ale kdo to může říci s jistotou?) už končí neuvěřitelný politický seriál „ministr kultury“. Nebo aspoň epizoda Michal Šmarda. Premiér si vzpomněl, že sice pana Šmardu navrhl, ale že ho ve vládě stejně nechce, a Michal Šmarda nakonec usoudil, že nebude „ocasem“. Nevíme ovšem, zda tím „ocasem“ myslel i své zbývající kolegy, nebo to vztahoval jen na svou situaci.
ČSSD navrhne Lubomíra Zaorálka. Je to politický matador a nemám pochybnost o tom, že zvládne udržovat resort kultury. Prezident Zeman sice podle vlastních slov hlídá hlavně odbornost kandidátů, a proto odmítl jmenovat Michala Šmardu, ale se Zaorálkem problém nemá. Proč taky. ČSSD znovu ponížil tak, až musela kleknout na kolena. Navíc tentokrát se svým oblíbeným terčem sociální demokracií „sejmul“ naráz i Andreje Babiše.
Je až smutné sledovat absolutní odevzdanost premiéra Babiše. V této kauze a krizi, která podle něj nikdy nebyla, ale už skončila, nevyjednal absolutně nic. A kdyby Michal Šmarda neustoupil, premiér by s tím zřejmě vůbec nic neudělal. To je dnešní politická realita. Je potřeba to mít na paměti při všech zásadních vládních rozhodnutích, která v blízké budoucnosti přijdou a budou se týkat zájmů prezidenta Zemana.
Zaznamenal jsem i kauzu hrabošů. Týden poté, co premiér osobně vypouštěl „sysle“, pustila se vláda do plošného trávení všeho živého na polích. To je přesně v duchu politiky ANO – bez konceptu, bez vize, bez plánu, bez smyslu a proti zdravému rozumu. Naštěstí to veřejné mínění alespoň trochu oddálilo. Alespoň do té doby, dokud to ministerstvo znovu v tichosti a v zájmu agrooligarchů (a kdo je z nich největší?) znovu neprosadí.
Ze zpráv, které ke mně na dovolenou přicházely, bylo možno získat dojem, že jsme země, kde lze peníze najít doslova na každém rohu. Já ale po návratu žádné nenašel. Zato naši ministři v posledních dnech miliardy nacházejí i několikrát denně. V rozpočtu, který je již dnes v deficitu 40 miliard, ačkoli každý soudný člověk vidí, že ekonomika zpomaluje – v lepším případě nás čeká nižší růst a v horším recese. V takové situaci rozumný hospodář odkládá na horší časy. Hospodář z ANO rozdává i z toho, co nemá, protože nic jiného neumí.
Absurdní? ANO.
A nakonec, v této době si připomínáme smutné chvíle našich dějin, které nás poznamenaly na mnoha desetiletí, mnoho lidí zaplatilo životem a nesčetně lidem následující události životy zničily. Za normálních okolností by vládní politici tento den strávili pietou na příslušných místech. U nás prezident pozve na oběd komunistu a premiér se raději schová. Nejhorší je, že v jeho případě je to vlastně dobře, protože kdyby člověk s minulostí premiéra předstíral pietu za oběti režimu, ze kterého tolik vytěžil a který ho formoval, bylo by to ještě horší. O to více, že tento premiér přizval komunisty k vládní moci. Pokud nic jiného, toto by mělo být dostatečným argumentem, proč Česká republika potřebuje změnu. Takový stav nesmí být normální a já osobně „normalizaci“ prázdnoty a neodpovědnosti odmítám přijmout a udělám vše proto, abychom tuto neschopnou vládu s neschopným a zkompromitovaným premiérem co nejdříve vyměnili.
