já jsem se přihlásil, protože jsem chtěl vystoupit k věcem, které se týkají těch dvou paktů k migraci a o uprchlících. Mezitím pan předseda Kováčik vystoupil s tématem, které se týká D1. Ta dvě témata se tady prolínají, obě jsou důležitá, obě spolu do značné míry souvisejí, protože obě ukazují určité nedostatky v práci vlády a myslím, že o obou je potřeba se bavit. Občanská demokratická strana také podpoří zařazení tohoto bodu o situaci na D1 a kromě toho za chvíli pan poslanec Skopeček vystoupí s návrhem bodu, který se této situaci také věnuje trošku z jiné strany.
Já se chci ale vrátit k situaci kolem dvou paktů - k migraci a o uprchlících a postoji české vlády. Já si myslím, že to je věc, která je mimořádně závažná. Chci na to poukázat trošku z jiné strany, než to tady dělal pan místopředseda Poslanecké sněmovny Okamura. Já bych opravdu dovedl pochopit, že by vláda třeba k paktu o migraci zaujala negativní stanovisko, k paktu o uprchlících z nějakých důvodů zaujala pozitivní stanovisko, to nějak hájila, nějak to prostě říkala veřejnosti, nějak to dávala najevo zahraničním partnerům. Ale co nedovedu pochopit, je nejednotnost zahraniční politiky, rozdílné výroky veřejně formulované, veřejně sdělované výroky premiéra a předsedy vlády, který je odpovědný za zahraniční politiku a ministra zahraničí, který má zahraniční politiku v gesci.
Dámy a pánové, ať jste z vládního tábora nebo z opozice, prosím pěkně, toto nepodceňujme. To si nemůže dovolit žádná země, ani mnohem silnější než my, aby měla tak nejednotnou, chaotickou, nekoncepční zahraniční politiku. To nás oslabuje. Nebudeme důvěryhodní! Nebudeme schopní vysvětlit zahraničním partnerům, co vlastně chceme, jaký je náš postoj a proč ten postoj takový je! Jaká je tady situace? Vždyť si to ještě připomeňme. Předseda vlády řekl, že je proti tomu, abychom podpořili, přijali nebo souhlasili s paktem nejenom o migraci, ale i s tím druhým o uprchlících. Stanovisko Ministerstva zahraničních věcí, které šlo na vládu, bylo, že se máme zdržet. Nakonec Česká republika byla pro, což nám tady hájí pan ministr Petříček, ale když nám zdůvodňuje, že tam není nic nebezpečného, že to není závazné, že to může Česká republika klidně podpořit, já bych mu třeba i rád věřil, ale pak nechápu, proč stanovisko Ministerstva zahraničních věcí bylo, ať se zdržíme a proč premiér říká, že to je nebezpečné a že to podpořit nemáme. Já si myslím, že je nutné, aby se vláda v těchto věcech na tom domluvila, aby ti, kteří za zahraniční politiku mluví, mluvili taky spolu a veřejně říkali jenom jednotné stanovisko české vlády, které bude srozumitelné veřejnosti, bude srozumitelné nám a bude srozumitelné zahraničním partnerům. Pokud toto neděláme, tak riskujeme, že až nám příště o něco půjde, nebudeme srozumitelní, nebude to nikdo brát vážně, nebudeme schopni prosazovat zájmy České republiky. A tohle není úplně banální věc.
Jestliže Česká republika z dobrých důvodů se postaví na stanovisko menšiny zemí, jestliže Česká republika z dobrých důvodů patří k několika zemím, které tyto pakty oba, nebo jeden, odmítají, tak pak to stanovisko musí být zdůvodněné, musí být hájeno napříč politickým spektrem, ale přinejmenším musí být srozumitelně a jasně vysvětlováno celou vládou. A my jsme v situaci, že se to neděje, že tu premiér říká něco jiného než ministr zahraničí v jednom týdnu, a dokonce že premiér říká, že se o postoji ministra zahraničí dozvěděl, a teď cituji, od kolegů premiérů při nějakém jednání na evropské úrovni.
Dámy a pánové, kde to jsme? My jsme si v České republice možná zvykli na všechno. Ale tohle pro zahraniční partnery, pro zahraniční diplomaty, pro lidi, kteří jsou odpovědní za zahraniční politiku v jiných zemích, to vypadá pouze směšně, diletantsky a amatérsky. Takovouto zahraniční politiku nemůžeme mít.
A já využívám této příležitosti, abych vyzval premiéra, vyzval vládu, vyzval koaliční partnery této vlády, aby sjednotili zahraniční politiku a nadále nepoškozovali zájmy České republiky.
