Já vítám ta vyjádření pana místopředsedy Havlíčka o tom, že se máme vyvarovat osobních útoků, nicméně nevím, jestli jste si, pane místopředsedo - já to potvrzuji a podporuji, ale vy jste se obracel na mě a nevím, jestli jste si nespletl předsedy stran. Ode mě se určitě osobních útoků nedočkáte a nikdy tímto způsobem nepostupuji, ale bohužel to není pravidlo pro všechny reprezentanty politických stran v této Sněmovně.

Vyzval jste nás také, abychom se nezabývali minulostí a abychom se dívali dopředu. Nicméně jste sám opakovaně zmiňoval to, co byste vy udělali jinak v roce 2022 a 2023 a co my jsme udělali tím a tím způsobem. A to je naprosto korektní, to je v pořádku. My se tou minulostí zabývat musíme, protože minulost ovlivňuje to, co se děje dnes, ovlivňuje ceny energií, ovlivňují je minulá rozhodnutí a ovlivňuje je to, jakým způsobem je naše země energeticky zajištěna a energeticky zabezpečena. Já nicméně se víceméně budu držet té Vaší -

Takže já se víceméně podržím vašeho způsobu, vaší rétoriky. Jenom v začátku svého vystoupení budu konstatovat, že vaše strategie energetické politiky byla určitě legitimní, ale postavili jste to na tom, že jste se spoléhali na levný ruský plyn, že jste nestavěli dostatečně rychle a dostatečně efektivně jaderné zdroje a že jste se nevěnovali výstavbě obnovitelných zdrojů, což všechno by dnes znamenalo, že bychom měli šanci mít levnější energii.

A použil bych prakticky vaše slova, já vám to nevyčítám, to byla vaše rozhodnutí. Byla to vaše politická strategie, ale dnes za to neseme důsledky. My bychom se určitě nespoléhali na levný ruský plyn jako na klíčovou věc, my bychom určitě dostavěli Temelín, který už bychom mohli v roce 2025 čerpat. My bychom se víc věnovali obnovitelným zdrojům a prostě bychom měli jinou energetickou koncepci. A vy jste zvolili jinou cestu. Věřili jste levnému ruskému plynu. Věřili jste i tomu, že uhlí bude do budoucna levný zdroj, což se ukazuje, že nebyl správný odhad, A proto jste nedostavěli Temelín a nespustili tendr na Dukovany, a proto jste třeba se nevěnovali obnovitelným zdrojům, co jsou ale všechno věci, které dnes ovlivňují ceny energií v Evropě. Právě i v těch zemích, které tady třeba citujete jako ty, které mají tu energii levnější. Takže myslím, že i toto je věcná debata, a ta debata se prostě nemůže vyhýbat i tomu, co se tu stalo v minulosti, protože my také přistupujeme k energetice s nějakou koncepcí, snažíme se rozvíjet jadernou energetiku, snažíme se rozvíjet obnovitelné zdroje, snažíme se zajistit dostatek plynu, dostatek plynu pro naše domácnosti a firmy. Plynu, ať už to bude ten záložní zdroj, jak se o tom říká, nebo to bude ten zdroj, který nám pomůže měnit dosavadní závislost na uhlí. Prostě děláme tyto kroky, které odpovídají nějaké energetické koncepci.

Ano, my už jsme poučenější, než jste mohli být vy, tou energetickou krizí a všemi jejími dopady, to já nezpochybňuji, ale je to i střet nějakých koncepcí. A na minulosti nepochybně záleží.

Já jsem pro korektní debatu a oceňuji to, že jste tady neřekl to, co část opozičních představitelů neustále opakuje v médiích, jak se katastrofálně o desítky procent zdraží ceny energií. Že jste uvedl i to, že se 40 procentům domácností energie zdraží maximálně v řádu jednotek procent. Ale k té korektnosti je také potřeba dodat ten další údaj, a to je to, že se 40 procentům domácností podle údajů energetických firem také o jednotky procent celková cena energie zlevní. A když si to takto poskládáme dohromady, tak budeme mít ten celkový obrázek.

A velice vítám vaši výzvu, abychom se drželi faktů a čísel a doufám, že se toho budou reprezentanti opozice ve svých vystoupeních, že se tou vaší výzvou budou i reprezentanti opozice ve svých vystoupeních řídit.

Ale teď k tomu, co chci tady sdělit, a to je popsat, jaká je skutečná situace s energiemi a co vláda dělá pro to, aby se naše energetická bezpečnost a cenová dostupnost energií postupně zlepšovala. A říkám postupně - to slovo je prostě důležité, protože ten proces nemá jednoduché řešení a je ovlivněn tím, co se dělo v minulosti a co můžeme změnit ne během několika dnů nebo týdnů, ale bohužel až během několika let.

Já začnu tím, co je asi nejdůležitější a co nepochybně zajímá většinu občanů, a to je růst cen energií a jsou to jejich obavy z toho, že ceny energií porostou skokově a v řádech desítek procent. Co způsobilo tyto obavy? Co způsobilo tuto kauzu, to, že tady dnes už podruhé jsme na mimořádné schůzi, která se zabývá cenami energií? Rozbuškou se staly kroky nezávislého, to zdůrazňuji, nezávislého Energetického regulačního úřadu, který už na konci října zveřejnil návrh cenového rozhodnutí. A to je taky potřeba říct, že to byl návrh, nebo podtrhnout, že to byl návrh. Návrh, který čekal ještě na další konzultace a který bude s velkou pravděpodobností upřesněn. A to, jak to bude vypadat, se dovíme dnes. Nicméně to, že ten návrh byl zveřejněn a nebylo dostatečně zdůrazněno ani ve zprávách samotného úřadu a následně pochopitelně tedy ani v té mediální interpretaci, že ta regulovaná složka ceny je jenom ta menší část celkových cen za elektřinu a plyn, tak to vyvolalo velkou pozornost a velké obavy.

Chci také říct, že - a to neříkám s jakoukoliv výčitkou, jenom abychom to věděli - Energetický regulační úřad a kroky, které dělá, dělá podle metodiky, která byla schválena ještě za předcházející vlády a je v čele toho úřadu rada, která byla jmenována taky za předcházející vlády. Takže ty kroky nezávislého Energetického úřadu nejsou jako kroky, které by mohly být přisuzovány v nějakém negativním smyslu naší vládě. Je to skutečně nezávislý úřad, který tu nějakou dobu funguje, pracuje podle nějaké metodiky, ale přišel s veřejným prohlášením, které bylo do značné míry předčasné a hlavně nebylo zasazeno do toho celkového kontextu a vyvolalo oprávněné obavy obyvatelstva.

To, co je důležité říct a co tady chci znovu zdůraznit prostě proto, že energie jsou velmi složitá věc, to, jak se sestavuje nebo skládá ta cena energie, je komplikované. A vím i od kolegů, kteří jsou třeba ekonomicky a technicky velmi vzdělaní, že mají problémy rozklíčovat to, co vlastně všechno platí a z jakých částek se ta cena skládá. Tak je potřeba znovu opakovat, že ta regulovaná část má na tu celkovou cenu energie menší vliv než neregulovaná část. Tedy má menší vliv na tu konečnou cenu, kterou každý platí. A samozřejmě dokonce ještě ten podíl té regulované části je rozdílný a není stejný pro všechny, není stejný pro domácnosti, není stejný pro podniky a závisí na spoustě dalších faktorů. Tedy ta neregulovaná část má na konečnou cenu největší vliv a ta neregulovaná část se, nebo ta neregulovaná část se vlastně snižuje, protože ty ceny se ovlivňují tím, jak se vyvíjí trh s cenami energií. Tedy tržní ceny energií jsou právě v té neregulované složce, která je podstatnější pro koncovou cenu, jsou výrazně nižší, než tomu bylo před rokem nebo ještě v první polovině letošního roku.

Změny celkových cen energií, které domácnosti mohou očekávat, jsou proto řádově nižší a pro část domácností - a to je to, o čem jsem mluvil v reakci na vaše slova - pro část domácností dokonce příští rok přinese pokles celkových výdajů za energie. A rozhodně neporostou ty výdaje v desítkách procent proti současnému stavu.

Ano, a to je potřeba říct, a to jsem nikdy netajil, ani moji kolegové, a vy jste to tady zdůrazňoval, pane místopředsedo, v některých případech může být růst cen vyšší než u většiny ostatních odběratelů. A bude to u těch, kteří mají dlouhodobě zafixované ceny a kterým v příštím roce tato fixace skončí. Jsou to lidé, kteří díky tomu, že si zafixovali z nějakých důvodů ceny ještě před tou krizí, ať už díky prozíravosti, nebo díky tomu, že prostě přecházeli od Bohemia Energy, prostě měli pro to nějaký důvod, tak nečelili v posledních dvou letech tomu obrovskému nárůstu energií, kterému čelili ostatní. A teď se ta jejich situace nějakým způsobem vyrovná s těmi ostatními spotřebiteli, kteří těmito změnami prošli.

Ten růst v jejich případě u této menší skupiny odběratelů ale není způsoben primárně změnou regulované složky, ale zejména nárůstem ceny elektřiny na evropském trhu proti té době, ve které si tu cenu fixovali. Já v žádném případě nepopírám, že takové případy neexistují, ale rozhodně nejsou typické, není to většina spotřebitelů.

Rozumím tomu, že ta situace, kterou jsem tady popsal, i ten způsob, jakým byla prezentována, tak oprávněně znepokojila část občanů. Většina lidí nezkoumá detailně ceny elektřiny a energie, kdyby to dělala, tak je to velmi složité se v tom vyznat, a ta kauza začala žít svým životem. Ale ta skutečnost je taková, jak ji tady teď popisuji.

Pojďme se podívat na jedno tvrzení, které se tady opakovaně objevovalo i v médiích a pojďme zkoumat, na kolik je pravdivé, nebo na kolik vychází z reálných čísel. Jsem rád, pane místopředsedo, že vy jste ho ve svém vystoupení už neopakoval, a to je tvrzení, že Česká republika má nejdražší energie v Evropské unii. Tak, jak to je?

Za prvé - podle údajů Eurostatu ze září 2023 byly ceny elektrické energie pro české domácnosti v 1. pololetí tohoto roku mírně nadprůměrem Evropské unie. Uzavírali jsme první třetinu členských zemí. To znamená, že - abych to uvedl na příkladech - elektřina v Česku byla třeba dražší než v Rakousku na Slovensku, ale byla levnější než třeba v Německu. Tedy uzavírali jsme první třetinu členských zemí mírně nad průměrem EU. Nebyli jsme tedy nejdražší v Evropské unii, jak zde šířili někteří představitelé opozice a jak se to potom objevovalo i v některých médiích. To byla elektřina.

Za druhé - pokud jde o ceny zemního plynu ve stejném období, ty byly zase ve srovnání napříč Evropou u nás lehce podprůměrné. Určitě ne nejdražší a dokonce ne ani uprostřed, ale lehce podprůměrné. Zase abych to uvedl na konkrétních případech. Platili jsme za plyn méně než Němci nebo Rakušané, o něco více než třeba Poláci.

Za třetí - je potřeba si říci, že v tomto období rostla cena elektrické energie v celé Evropské unii, s výjimkou tří států - Dánska, Španělska a Portugalska. A to je také důležité, je dobré se podívat na to, jak vypadá energetický mix těchto zemí, všude jinde elektrická energie rostla. A ve stejném období rostly i ceny plynu, zdražoval se plošně v celé Evropě s výjimkou tří zemí, a v tomto případě to byla Itálie, Chorvatsko a Estonsko. Opět je potřeba se podívat na ty příčiny a důvody, proč zrovna tyto přímořské státy měly tu situaci jinou.

Za čtvrté - a tím to shrnuji - ani u elektřiny, ani u plynu nárůst cen u nás zdaleka nepatřil mezi nejvyšší v Evropě, byť tomu mnozí věřili. Tedy nemáme nejdražší ceny energií v Evropě a nemáme ani největší nárůst cen energií v Evropě. U plynu jsme mírně podprůměrní, u elektřiny jsme nadprůměrní, ale uzavíráme třetinu zemí.

Tedy toto jsou fakta, ta jsou snadno ověřitelná a to je výchozí situace, se kterou pracujeme.

Opakovaně jsem v minulých dnech četl, jak výborně to dělají třeba v Německu nebo na Slovensku, tyto země nám byly dávány za vzor, jak tam dokáže stát pomáhat s cenami energií. Já nezpochybňuji to, že jsou různé koncepce přístupu k energetické politice, hlavně ale nezpochybňuji to, že jsou různé podmínky těch jednotlivých zemí, energetický mix těch států se zásadním způsobem liší a to má vliv na ceny energií. Liší se vlastnická struktura těch energetických soustav, distributorů a další a další faktory, které ovlivňují ceny energií. My si někdy říkáme, že my jsme na tom třeba úplně stejně jako ty sousední státy, ale to prostě není pravda. Třeba rozdíl v energetickém mixu mezi Českou republikou a Slovenskem je obrovský. My používáme shodně jadernou energii, ale třeba Slováci prakticky třeba nevyužívají uhlí. Tak bych mohl pokračovat. Ty rozdíly jsou opravdu velké.

Tak jenom pár informací z poslední doby, z prázdnin. Slovenské elektrárny jsou ve ztrátě, státem zavedenou regulací cen elektřiny napadly u soudu. Zpráva z minulých dní - Slováky vystresovaly dvojnásobné ceny za plyn pro rok 2024. Nebo Německo - pořád posloucháme, jak německý stát intervenuje, jak platí ty ceny energie a pomáhá firmám. 21. 11. - německý strop na energie se třese, dostal ránu od ústavních soudců. A 28. 11., tedy před několika dny, Německo ukončuje zastropování cen energií, cena klesá a zátěž rozpočtu je příliš velká.

Tak to jenom zase pro srovnání. A schválně tady mluvím jenom o těch příkladech, které jsou často zmiňovány třeba mediálně nebo v ústech opozice.

Tak tolik na úvod, kdy jsem chtěl vysvětlit, nebo chtěl jsem uvést čísla, fakta Eurostatu a dalších statistiků o tom, jak je to s cenami energií v Evropě, jak je to s cenami energií v České republice. Z toho je myslím jasně vidět, že ceny v České republice rozhodně nejvyšší nejsou, ale je z toho také vidět, že velmi podobné problémy, které řešíme my, řeší prakticky celá Evropa.

A aby mi bylo dobře rozuměno - já netvrdím, že ceny energií jsou nízké v České republice a že bychom se s tím měli spokojit. Jsou takové, jaké jsou, i v tom mezinárodním srovnání. Jsme někde kolem průměru, v elektřině je to horší, v plynu je to lepší, ale není to nic, z čím bychom se měli spokojit.

Ale proč ty ceny takové máme? Ty ceny odpovídají stavu naší infrastruktury, odpovídají minulým investicím do zdrojů a přenosové soustavy, resp. tedy neinvesticím do těchto oblastí v minulosti. A řekněme si to otevřeně - pokud nebudeme do energetiky investovat, a to nejen na národní úrovni, ale i v Evropské unii, pokud jde třeba o propojování těch soustav, tak ty ceny budou klesat jen obtížně.

Teď bych chtěl tady uvést pár příkladů, abych také mohl uklidnit veřejnost, pokud jde o to, co nás všechny čeká v té blízké budoucnosti v příštím roce a jak to s těmi cenami energií vlastně bude. Vy jste se tady, pane místopředsedo, odvolával na to, že máte informace od distributorů energie a proto máte k dispozici ty odhady, kolik procent to bude. My je máme samozřejmě k dispozici také, ale já bych chtěl udělat ještě něco jiného. Já bych chtěl tady přímo citovat distributory energie, kteří reagovali na ten prvotní návrh, se kterým přišel Energetický regulační úřad. Předpokládejme, že dnes třeba ještě ten návrh bude nějakým pozitivním způsobem korigován, samozřejmě nevím, jak se Energetický regulační úřad rozhodne, ale vím, jaké připomínky k jeho rozhodnutí, k návrhu jeho rozhodnutí, byly uváděny.

Prosím pěkně, pár citátů od těch největších distributorů, kteří vlastně zajišťují dodávky energií pro naše občany a firmy.

Nejprve budu citovat ředitele ČEZu Daniela Beneše, který prohlásil, že největší skupina zákazníků, která nemá zafixovanou cenu, může očekávat, že finální částka, kolik lidé celkově zaplatí za energie, bude buď stejná nebo o 1 nebo 2 % vyšší, ale řádově je to kolem nulové změny. Tolik citát ČEZu, pana ředitele, a upřesnil.

Cituji. "Pokud někdo fixoval cenu před rokem, tak ten nárůst není velký. Ale pokud někdo fixoval cenu před třemi lety, tedy v roce 2021, ještě před krizí a teď mu to teprve doběhne, tak pro něj ten náraz se zpožděním přijde až teď. Tam jde řádově o vyšší desítky procent u těchto konkrétních případů, které čeká dorovnání ceny jako mají ostatní - a takových smluv je výrazná menšina." Konec citátu. Tady ředitel distribuční společnosti potvrzuje ta slova, která jsem tady říkal v úvodu.

Společnost Innogy snižuje cenu elektřiny meziročně o 776 korun. A její mluvčí Martin Chalupský odhaduje, cituji: "Myslím si, že tam budou oproti loňsku rozdíly v řádu jednotek procent, co se týká měsíčních plateb." Tolik mluvčí společnosti Innogy. A mluvčí společnosti E.ON Roman Šperňák uvedl, cituji: "U neregulované části jsme letos už dvakrát snižovali ceny, a to v únoru a v říjnu, celkem jsme tak zlevnili asi o třetinu. Odhadujeme, že u drtivé většiny našich klientů nebude potřeba přistupovat k jakémukoliv zvyšování záloh." Konec citátu.

A uvedl jsem tu schválně tři klíčové distribuční společnosti, abychom viděli, jakým způsobem se skutečně ta cena projeví pro koncové zákazníky. Samotní dodavatelé tedy potvrzují, že žádné plošné drastické, masivní zdražení se nekoná, a každý, kdo říká něco jiného, tak neříká pravdu, nevychází z faktů, nevychází z tvrzení těch distributorů, nevychází z čísel, která máme k dispozici a jenom zbytečně šíří paniku. Ano, zvýšení cen nastane, takové případy nepochybně najdete u malé části zákazníků, těch, kteří měli, jak už jsem to vysvětloval, dosud podepsány výhodné smlouvy.

A teď další důležité konstatování. Ani u nich, ani tam, kde dojde k tomu navýšení ceny, které bude výrazné, by celková cena neměla přesáhnout letošní ceny na stávajících cenových stropech, tedy ochranný limit, který jsme letos nastavili, nebude ve většině těchto případů rozhodně v těch celkových cenách překročen. To, že někdo má výhodnou smlouvu, má zafixovánu cenu a mezitím se něco děje na trhu a ta smlouva v nějaké chvíli vyprší, po té době, na kterou byla zafixována, a musí mít novou smlouvu a nové ceny, to je přirozené. To je prostě standardní věc a děje se to neustále.

A neděje se to jenom u cen energií, děje se to přece i u smluv s mobilním operátorem, fixace hypotečních úvěrů, je to prostě standardní nástroj. A ti, kterým končí výhodná fixace, tak mají možnost hledat na trhu další možnosti a zvolit si nabídku, která jim nejlépe vyhovuje. A myslím si, že se ukázalo, že bylo správné, že jsme přes všechnu pomoc, kterou jsme v rámci energetické krize poskytli, ať už domácnostem nebo firmám, že jsme nepřistoupili na návrhy, abychom omezili trh, že prostor pro konkurenci jsme nechali a teď se ukazuje, že to bylo určitě správné rozhodnutí.

Nyní se podívejme na to, proč a jak poroste cena regulované složky. Jak už jsem tady řekl - a snažil jsem se jednoduchými slovy vysvětlit poměrně komplikovanou věc - tak celková cena za energii, kterou platí lidé, kterou platí firmy, se skládá z menší, regulované složky, to je ta, kterou určuje Energetický regulační úřad jako nezávislý regulátor a která se skutečně bude zvyšovat, a z větší, neregulované složky, kterou ovlivňují ceny energií na trhu. A teď jdou tyto dva trendy proti sobě. Zdražení regulované složky, která tvoří tu menší část, ta se skutečně zdražuje, bude vyváženo snižováním cen, zlevňováním ceny energie v té tržní, neregulované složce.

Příklad. Regulovaná složka elektřiny pro domácnosti oproti letošnímu roku, kdybych vzal původní návrh ERÚ, nevím, s čím ERÚ přijde dnes, vzroste o 70 %, čili průměrně o 1 408 korun za megawatthodinu, pro běžnou domácnost by to bylo za rok asi 2,5 tisíce korun - mluvíme jenom o té regulované složce, pokud by došlo k navýšení, jaké bylo v původním návrhu ERÚ. A proč se to děje? Proč toto, proč regulovaná složka poroste? A jak už jsem vysvětloval, znovu to opakuji, dopad na koncovou cenu u řady lidí bude, u většiny, bude nulový nebo v jednotkách procent.

Děje se to proto, že jednak je potřeba investovat do posilování energetické sítě a samozřejmě je tam také podpora čisté energie. A s koncem roku, to tady bylo opakovaně řečeno, končí mimořádné dotace na poplatky za obnovitelné zdroje a další povinné poplatky. Dotacemi, které jsme poskytli v době energetické krize, se naše vláda snažila pomoci lidem a firmám v té chvíli, kdy cena elektřiny byla nejdražší a kdy tato pomoc byla namístě. Mohu tu připomenout, že stát v tomto období za domácnosti zaplatil 599 korun za každou megawatthodinu spotřebované energie a pak jsme měli různé formy pomoci - úsporný tarif nebo zastropování silové energie.

Když jsme tato opatření zaváděli, tak jsme je časově limitovali a upozorňovali jsme i ve veřejné debatě, že jde o časově ohraničenou pomoc, že to je pomoc na dluh, že si půjčujeme a že podobný krok opravdu můžeme dělat jenom v době největší krize, jenom tehdy, když je skutečně odůvodněný. Na pomoc s cenami energií, ať už firmám nebo domácnostem, jsme v letošním roce z peněz daňových poplatníků vydali 110 miliard korun. A právě teď, kdy se situace stabilizovala, kdy ceny na trhu klesají, tak je potřeba tuto masivní pomoc omezit a přejít k cílené pomoci. A já doufám, že aspoň v tomto bychom se mohli shodnout, protože to je přece naprosto logické. Byla krize, pomohli jsme mimořádnými opatřeními, ceny energií třeba neklesají tam, kde bychom chtěli, ale vracejí se na nějakou rozumnější úroveň, je potřeba přejít k cílené pomoci. A pro tuto cílovou (cílenou) pomoc jsme si upravili příspěvek na bydlení a je určen pro ty, kteří třeba nezvládají ceny energie platit ze svého domácího rozpočtu.

Povinnost platit poplatky za obnovitelné zdroje se tedy vrací zpět ke koncovému spotřebiteli. Pro průměrnou českou domácnost to znamená zvýšení zhruba o patnáct set korun ročně. Ale to, co je důležité - my se vracíme ke stavu, který tu dlouhodobě byl. To není, že něco někde bereme. My jsme mimořádným opatřením na chvíli převzali na stát placení těchto poplatků, ale teď se vracíme ke stavu, který tu byl.

A co je ještě důležité? Je to stejná částka, stejná částka, jakou domácnosti platily v posledních 10 letech. Tuto částku domácnosti platily i za vlády Bohuslava Sobotky, tuto částku domácnosti platily i za vlády Andreje Babiše. A já jsem nezaznamenal tehdy žádný návrh premiérů, ani pana ministra Havlíčka na to, že by se tyto poplatky měly zrušit. Platily se a platily se při jiné ekonomické situaci, v jiné inflační situaci, ve stejných cenách jako se budou platit dnes. Takže tehdy nikoho nenapadlo, že by se ty poplatky měly rušit nebo že by je měl převzít stát. Napadne to představitele těch stran, které vládly až teď, když jsou v opozici. Takže znovu opakuji, lidé platí stejně, budou platit stejně jako platili před 10 lety, přitom cenová hladina a kupní síla lidí je výrazně vyšší.

Samozřejmě pořád komentujeme jenom první, prvotní návrh Energetického regulačního úřadu před finální úpravou. Já jsem tady říkal, že jsme k tomu dali řadu připomínek, včetně Úřadu vlády. A já jsem v těch připomínkách žádal Energetický regulační úřad, aby tu věc nově přepočítal a případně rozložil nárůst v čase. A jestli jsem to správně pochopil, tak v tom se shodujeme, a to si myslím, že je cesta, jak si s touto situací poradit. Stejně tak Ministerstvo průmyslu a obchodu přikročilo ke krokům, které umožní úpravy návrhu směrem k nižším cenám. Pan ministr Síkela zde už minulý týden mluvil o úpravách ze strany ČEPSu. A tak já věřím, že to dnešní oznámení ERÚ, tak jak je plánováno někdy kolem poledne, ještě ten původní návrh trochu upraví správným směrem.

To, co je pravdivá zpráva, která také bohužel musí zaznít a je potřeba ji poctivě říkat, my se v dohledné době nevrátíme, nemůžeme se vrátit předválečným cenám, a to ne kvůli tomu, co se tady odehrává v České republice, i když jak jsem vysvětlil, tak ta minulá rozhodnutí mají vliv na to, kde dnes jsme, třeba v evropském srovnání. Ale svět je prostě jinde. Ceny energií jsou jiné. Podívejte se, co se děje kolem nás, co se děje v Evropě a co se děje i na globálních trzích. Takže návrat k cenám, které tu byly v nějakém krátkém čase, očekávat nemůžeme. Na druhé straně zvládli jsme jiné riziko, k tomu se tady teď nechci vracet, protože to bylo opakovaně zmiňováno, zvládli jsme jiné riziko, a to bylo, abychom vůbec energií, například plynu, měli dostatečné množství. Toto existenční riziko už je dávno odvráceno. A teď už se bavíme o něčem jiném, což je vlastně z tohoto hlediska mnohem optimističtější.

A myslím, že to, že politika naší vlády byla vyvážená, se jasně projevuje. Nezasahovali jsme do konkurenčního prostředí, zajistili jsme dostatek plynu, uzavřeli jsme kontrakty se spolehlivými dodavateli. Našli jsme řešení v tom, že jsme si koupili kapacitu v terminálech na zkapalněný plyn a získali jsme i vliv nad energetickou infrastrukturou, tedy jsme udělali to, o čem jsem já opakovaně mluvil a co jsem sliboval občanům, že stát musí udělat mimo jiné jako poučení z té energetické krize.

Na závěr mi dovolte, abych se ještě velmi krátce zmínil o situaci firem, protože já jsem teď především mluvil o občanech, o tom, jaký to má všechno dopad na občany a jejich domácnosti. Z těch důvodů, které jsem tu popsal, samozřejmě ty příčiny jsou víceméně stejné, tak z těch důvodů, které jsem tu popsal, stoupne cena regulované části elektřiny i pro velké odběratele. My si uvědomujeme energetickou náročnost našeho průmyslu, velikost našeho průmyslu, to, že jak rádi říkáme, a ono je to pravda, jsme nejprůmyslovější země Evropy, to je samozřejmě výhoda. A je to výhoda i všude tam, kam přijedu a snažím se získat dobré podmínky pro naše exportéry a nové trhy, ať už je to Asie, nebo Afrika. Ta kvalita a robustnost našeho průmyslu je obrovskou výhodou. Ale samozřejmě každá věc má rub i líc, takže z hlediska energií a energetické náročnosti je to pro nás výzva a je to do jisté míry i ta energetická náročnost, určitá bariéra dalšího růstu.

Dopady zvýšených regulovaných cen na některé, a znovu říkám, některé, některé energeticky náročné podniky si uvědomujeme. Vláda si to uvědomuje a se zástupci průmyslu, se zástupci podnikatelů opakovaně jednáme. A je to jak na úrovni předsedy vlády, tak jednotliví zodpovědní ministři. Ta jednání pokračují. Jedno z nich je na programu ještě dnes. A věřím, že rozumné řešení pro tyto podniky najdeme a že bude brzy představeno.

Ale řekněme si to na rovinu a tak, jak to je, i když to někteří neslyší rádi. Vláda nemůže pomoci každé jednotlivé firmě. Nemůže pomoci každé jednotlivé firmě. My musíme mít na paměti fungování vždycky celého sektoru. Tam se musíme snažit, aby prostě nedošlo k ohrožení celé oblasti jednoho sektoru. Ale v rámci toho sektoru budou více či méně úspěšné firmy, jejichž počet se v průběhu času mění a které vlastně pomáhají svou konkurencí vytvářet to prostředí, které je důležité, konkurenční prostředí, inovativní prostředí. Tak to prostě je. A myslím si, že by byla chyba si myslet, že vláda každou jednotlivou firmu může zajistit a zajistit jí zisk a tak dál. To ne. To ani, myslím, nikdo rozumný po vládě nemůže chtít, pokud nemá úplně jako socialistický pohled na svět.

Ale to, co je důležité, je, aby nebyly celé sektory, které jsou zasaženy. A tam už si myslím, že to povinnost vlády je i v rámci podpory firem. Ale samozřejmě platí, že peníze, které stát nebude dávat do úlev a dotací, ale bude je dávat na investice. Investuje do dlouhodobé stability přenosové soustavy a do nových energetických zdrojů, že to jsou peníze, které jsou vynaloženy efektivněji a které nakonec ve výsledku průmyslu a podnikům pomohou lépe, protože dlouhodobě zajistí lepší podmínky a dlouhodobě zajistí levnější energie, než je tomu v případě jednorázové pomoci. Takže i s tou pomocí musíme být velmi opatrní a spíše se soustřeďme na to, abychom do budoucna zajistili dostatek levných energií. A podobně jako domácnosti i naše firmy, podniky naštěstí těží z mnohem lepší situace na trhu se silovou energií, a proto ceny elektřiny i plynu, tam ceny elektřiny a plynu v posledním období několikrát klesly, rozhodně ve srovnání s tím loňským vrcholem krize.

Dámy a pánové, snažil se jsem tady, pokud možno jednoduše a srozumitelně, byť ta materie je opravdu velmi komplikovaná, popsat to, co se děje na trhu nebo co se děje obecně s cenami energií, ať už s tou regulovanou, nebo neregulovanou složkou, jaký to bude mít dopad na domácnosti a jaký to bude mít dopad na firmy. A snažil jsem se vám také ukázat, s jakou koncepcí k tomu moje vláda přistupovala a přistupuje a jaké děláme kroky pro to, aby se ta situace dlouhodobě zlepšovala. Naše kroky přinášejí výsledky a některé z nich už vidíme, ať už jsou to ceny energií, anebo větší bezpečnost naší energetické infrastruktury, to, že jsme schopni garantovat dostatek energií pro naše domácnosti a firmy a že i v mezinárodním srovnání i v evropském srovnání určitě nepatříme zdaleka k těm nejhorším.

Nicméně platí, a to já nijak nepopírám, že energie v České republice by byly mnohem dostupnější, kdybychom správná rozhodnutí dělali v naší zemi i v minulosti a nezanedbali tolik klíčových rozhodnutí. Mohli jsme mít dnes více nebo velmi brzy, ne dnes, ale velmi brzy, více energie z jaderných zdrojů, mohli jsme mít více energie z obnovitelných zdrojů, mohli jsme být více energeticky zabezpečeni. Ale to všechno se prostě nestalo. Teď je skutečně zbytečné plakat nad rozlitým mlékem. Je potřeba dělat kroky, které jsou nezbytné pro to, abychom měli dostatek energie, aby to byla energie, která je konkurenceschopná v Evropě, aby naše domácnosti a firmy měly dostatek levné energie. Ty kroky, které dělá naše vláda, k tomu směřují. A já doufám, že tak jak jsem rozuměl tomu vystoupení pana místopředsedy Havlíčka, že i opozice nás v klíčových rozhodnutích, které směřují k dobré energetické budoucnosti České republiky, je připravena podpořit, je připravena se bavit o všech těch návrzích věcně.

Myslím si, že pokud to takto budeme dělat, tak můžeme dosáhnout toho, že Česká republika nebude někde uprostřed mezi zeměmi Evropské unie - trochu lepší v plynu, trochu horší v elektřině - ale že budeme v budoucnu patřit k těm, kteří budou mít energetickou soběstačnost tam, kde to je možné a kteří budou mít dostatek energie, a to energie za přijatelné ceny. Můžeme patřit k zemím, které budou patřit k těm lepším v Evropě. My pro to rozhodně ty potřebné kroky děláme a mohu jen doufat, že nás v tom podpoří i současná opozice.

Děkuji vám.