19.06.2012 9:07:13
Sedm statečných a tisíce ještě statečnějších. Nezapomínejme...
Boj sedmi zrazených a obklíčených čs. parašutistů v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově proti více než padesátinásobné přesile 18. června 1942 připomíná velké antické drama thermopylského formátu.
Obklíčení vojáci se v beznadějné situaci odmítli vzdát a bojovali do posledního náboje, kterým si vzali život, protože nechtěli dopustit možné propagandistické zneužití své případné kapitulace. Zároveň si byli ještě více vědomi po zprávách o vyvraždění Lidic a stovkách poprav za schvalování atentátu své obrovské odpovědnosti, kterou na sebe vzali seskokem do okupované vlasti a plněním bojových úkolů, které jim byli svěřeny. Věděli proto, že pro ně žádný kompromis ani třetí cesta neexistují a že svůj boj musí dovést až do vlastního konce.
Nezapomínejme však ani na to, že operace ANTHROPOID – útok na kata českého národa a architekta holocaustu Reinharda Heydricha – byla sice vojenskou operací, která by se však nezdařila nebýt aktivní pomoci českého domácího odboje. Vedle statečných parašutistů zde byly stovky a tisíce odbojářů, jejichž činy ohrožovaly i jejich rodiny. O to více si musíme vážit těchto lidí, kteří projevili stejný stupeň odvahy a ochoty k sebeobětování jako parašutisté.
Zde vojenský závazek postavený na přísaze zastoupila prostá občanská odvaha, vlastenectví a sebeúcta, kterou stejně jako obětaví odbojáři dokázali projevit i zcela nevinní mučedníci, které si za cíl vybrala zběsilá a po pomstě toužící nacistická mašinérie. To se týká například i lidických mužů. Šéf kladenského gestapa Harald Wiesmann po válce o nich v době poprav u zdi Horákova statku uvedl: "Lidičtí muži šli volně, zpříma a statečně. Nedošlo k žádným slabošským scénám." Proto bylo zcela na místě, když v říjnu 1945 prezident republiky Edvard Beneš udělil i těmto lidem Čs. válečný kříž 1939.
Uchovejme si v paměti tyto skutečnosti místo laciných a módních tvrzení o české zbabělosti a kolaboraci s nacistickým režimem již proto, že pro seriózního a fundovaného historika není velkým problémem dokázat, že jiné evropské národy prošly konfrontací s německým nacismem často s mnohem více pošramoceným kreditem než ten český.
Mějme také na paměti zrůdnost a zuřivost nacistického režimu tam, kde u našich lidí chyběla odvaha k odboji a vítězila ustrašenost, protože trest smrti byl za poslouchání zahraničního rozhlasu, vyprávění pouhého vtipu o nacistech, tiché schválení atentátu či přestupek v řízeném hospodářství.
Denně hlášené vykonané rozsudky smrti děsily a bez širších znalostí naší historie a potřebné empatie do protektorátní reality můžeme jen těžko vynášet jednoduché soudy.
O to však s větším obdivem a respektem můžeme hovořit o všech, vojácích i civilistech, kteří našli sílu překonat strach o sebe a blízké a projevili odvahu se nacistickému barbarství postavit. Važme si těchto lidí a nezapomínejme na ně i ve vlastním zájmu, protože není na škodu mít také na paměti, že hrdinové umírají jen jednou, zatímco zbabělci za svého života třeba i tisíckrát...
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout