Zdali to bylo přímým následkem šikany, dlouhodobým stresem z ní či následkem závažného onemocnění, jak tvrdí vedení školy, to nechť důkladně vyšetří policie a lékaři.

Celý život a celým srdcem jsem pedagog a léta jsem učil matematiku na gymnáziu a vysoké škole. Každý si v tomto otřesném případu pokládá otázku, jak mohlo dojít k takové šikaně a jestli bylo možné ji předejít. Z toho, co vím z médií o případu šikany učitelky na pražské střední škole, se mi zdá, že selhalo najednou více článků v životě školy. Podle mne trvalo dost dlouho, než se informace o probíhající šikaně dostaly na veřejnost a kdy se jimi začalo vedení školy zabývat. Co dělal třídní učitel? To se nenašli ve třídě slušní žáci, kteří by se teroristům dokázali postavit nebo kteří by byli schopni překonat strach z toho, že budou falešně označeni za udavače a informovali třídního učitele? Dále si myslím, že ředitel školy není jen manažer, zabezpečující chod školy po ekonomické stránce, ale také jako přímý nadřízený by měl být i rádcem svých učitelů. Ti by pak k němu měli mít možnost přicházet se svými problémy a on by jim měl pomáhat tyto problémy řešit. Tuto funkci podle mých informací ředitel školy neplnil.

Dále mne překvapilo, jak se vedení školy chovalo poté, co případ vyšel najevo a kdy se jím začala zabývat média. Ředitel školy vystupoval váhavě a nebyl schopen zaujmout k případu jasné stanovisko. Nemám v ruce ty podklady, které si jistě opatří zřizovatel školy, ale podle mého názoru by měl být ředitel odvolán. A v případě největších viníků, tedy těch „studentů“, kterým se příčí lidská důstojnost, je na místě nesmlouvavý a tvrdý postup v maximální možné a zákonné míře. Viníci budou muset snést následky svého jednání. V tomto případě není jakákoliv shovívavost na místě. Nakolik je ovšem současné chování některých lidí vůči druhým důsledkem odklonu od individuální a nedělitelné odpovědnosti rodičů za výchovu svých dětí, individuální schopnosti nést následky svého jednání, odklonem od hodnot křesťanské výchovy ve smyslu lidské úcty vůči druhému a naopak příklonem k socialistickým tendencím vytvářet neustále nějaké úřady, poradce, ombudsmany, kolektivy, inkluze, psychology, asistenty, a také důsledkem bezbřehé tolerance vůči všemu, to je věc na velmi dlouhou debatu.

RNDr. Jan Zahradník
člen vedení poslaneckého klubu PČR
zastupitel statutárního města
člen regionální rady