V něm jde o to, že české instituce přistoupily laxně k podmínce dohodnuté v Unii, že zemědělské dotace (či jejich část) mají náležet "aktivním zemědělcům".

Ponechme stranou, že tato na první pohled logická úvaha není v praxi zase tak úplně jednoduchá, neb by nemusela postihnout jen průmyslově-zemědělské konglomeráty (což dává smysl), ale i skutečné malé zemědělce, kteří diversifikují příjmy (mimo jiné proto se definice postupně vyvíjí tak, že možná už celý koncept bohužel nedává moc smysl).

Pozoruhodné pro mne je, že se český, neskutečně složitý, nákladný a pro příjemce nejasný systém všech možných kontrol příjemců dotací (zatěžující velmi i smysluplné projekty) "neobtěžuje" zjišťovat věci významné, jako je to, zda dotaci pro malý podnik nečerpá velká firma nebo zda "skutečný zemědělec" neporušuje podmínky pro něj stanovené. A to je úplně špatně.

P.S. Mimochodem, není tajemství, že jsem přesvědčen, že systém využívání zemědělských dotací u nás by se měl podstatně změnit (a to i za cenu, kdyby cesta do z mého pohledu lepšího stavu, který posílí podíl "skutečných zemědělců" a vytvoří potenciál pro rozvoj podnikání v této oblasti, trvala jistou dobu). Možná, že kombinace postupně zaváděných stropů na celkové platby a rostoucí diferenciace mezi skutečnými zemědělci a konglomeráty, které též podnikají v zemědělství, či rentiéry investujícími do půdy, by mohly být dobrou cestou.