Problém je v tom, že já píšu opakovaně o špatném poměru mezi "cenou práce" (tedy tím, co zaplatí zaměstnavatel za práci zaměstnance) a "odměnou za práci", kterou si odnese pracovník domů (čistou mzdou).
Ten poměr je neradostný, a dělá z nás zemi s "nízkými platy" a "vysokou cenou práce". Jen pár čísel:
- člověk s hrubou mzdou 30 000 korun si domů odnese jen necelých 57 haléřů z každé koruny, kterou za jeho práci firma zaplatí. Pokud by měl dvě děti, díky slevám na dani, by to bylo necelých 64 haléřů. Zbytek dostane stát.
- pokud by mu vzrostl plat na dvojnásobek, obdržel by 54% z ceny práce (resp. necelých 58% při dvou dětech).
Proč diskuse o dani z příjmu s tímto má jen málo do činění? V prvním případě (2 děti, 30 tisíc) činí daň 2,7% ceny práce, u bezdětného pak 9.8%. U mzdy 60 tisíc pak jsou odpovídající procenta 8.8% (2 děti) a 12,4%.
Vzhledem k tomu, že si stát z ceny práce v uvedených případech "osvojil" mezi 46 a 36 procenty, je jasné, že "danění práce" se u nás odehrává mimo samotnou daň. Peníze stát dostává prostřednictvím odvodů.
Osobně považuji snížení "zdanění práce" (tedy zlepšení poměru ceny práce a čisté mzdy), spolu se zjednodušením systému daní, odvodů a sociální politiky (do níž samozřejmě patří slevy z daně), za hlavní prioritu ekonomické politiky v této oblasti. Ale to, o čem se spustila diskuse, to opravdu není. A mezi nadšenými proponenty snížení daně pro zaměstnance, nevidím nikoho, kdo by opravdu podstatné změny chtěl dosáhnout. Neb tu přes tweet nezařídíte.