Náš fatální problém:

1. Státní orgány přistupují k přírodě jako k výrobnímu nástroji, který má zajistit (za přítomnosti nezbytného "kouře z továrních komínů") produkci zboží. Tato komunistická logika řadu institucí a mnoho lidí na výplatní listině státu neopustila. A spoustě lidí (jednotlivců, skupin) to vyhovuje (neb z toho mají prospěch).

2. K přírodě často nejen v jednotlivostech přistupujeme jako "k rozbitému soustruhu". Tato plánovaná akce to jasně dokumentuje. Soustruh je rozbitý (= koryto je zanesené) tak to musíme opravit (= a děláme to tak, že přitom padne stovky stromů). Na celkové škody se nikdo nedívá. Pokud by nějaké novoty (pravidla ochrany životního prostředí) překážely, tak skutečnost prostě trochu "ohneme". A stroje mohou vyjet.

Takhle to fakt dál nejde. Lidí, co tuto logiku odmítají myslím přibývá. Ale pomalu. A rezistence státu, jeho úředníků a představitelů spolu se zájmem zájmových skupin změnu k lepšímu bohužel brzdí...