Ani Evropská komise tedy od vypuknutí koronavirové krize jistě ne všechno zvládla tak, jak mohla a měla. Ale nasazovat jí psí hlavu za to, že krizi nezabránila, nebo ji nezastavila, je vůči ní krajně nefér. Evropská komise totiž může činit jen to, k čemu je členskými státy zmocněna a skutečnost je taková, že v oblasti ochrany zdraví si státy prakticky veškeré pravomoci ponechaly a Komisi nezmocnily téměř k ničemu. Je tedy naprosto logické, ze nastalou krizi v oblasti ochrany zdraví si každý stát řeší sám a podle svého a Komise tu může hrát maximálně roli koordinační (pokud s tím státy souhlasí, což tu a tam naštěstí ano), anebo poradní (to může sama od sebe).
A právě jednou z takových dobře míněných rad bylo doporučení členským státům uzavřít vnější hranice EU vydané 16.3. a odsouhlasené premiéry členských států na videokonferenci následující den. Mělo se jednat o uzavření na dobu jednoho měsíce, a tak komise před pár dny přišla s návrhem uzavření vnějších hranic EU prodloužit o další měsíc, tj. do 15.5. Jaký byl proto můj údiv, když jsem se v živém vstupu pana premiéra ve středečních hlavních zprávách na TV Nova dozvěděl, že nynější návrh Komise na uzavření vnějších hranic EU je sice fajn, akorát je škoda, že s ním nepřišla dřív. Ostatně už pan moderátor jej ve své otázce prezentoval jako novinku a pan premiér se na této mystifikační vlně zdálo se velmi ochotně svezl a do Komise si rýpl.
I v době koronavirové krize se bohužel potvrzuje, že navážení se do “Bruselu” nic nestojí, ba často přináší laciné politické body. Co na tom, že realita je často jiná. O seriózním přístupu pana premiéra k EU a jejím institucím si iluze nedělám, ale že neví, co 17. 3. na videokonferenci se svými protějšky z EU odsouhlasil, a to dokonce na návrh té jím zpochybňované Komise, mě přece jen zaráží.
Luděk Niedermayer