Je pozoruhodné, že česká analýza toho, že "vše je v pořádku", vznikla 30. listopadu. Zřejmě tedy je reakcí na tento dopis.

O tom, na jakých argumentech stojí, jsem psal v minulém postu. Ale zdá se, že se naše instituce otázkou, zda náhodou evropské nařízení o konfliktu zájmu neznamená problém, předtím vůbec nezabývaly. A zdá se, že i zadání analýzy (o střetu zájmu v souladu s českými zákony) je nedorozumění, neb se jedná primárně o problém s nařízením unijním a mimo jiné o vyjednávání pana premiéra ČR na půdě EU (čímž rozpočet ovlivňuje).

Nezbývá než znovu zopakovat, nejde tady o útok "Bruselu" na Česko, výsledek voleb nebo pana premiéra. Je to o nepřijatelnosti toho, aby peníze, které do evropského rozpočtu platí poplatníci z celé Unie a hlavně "čistých plátců" (Německa, Itálie, Francie, Švédska, Finska atd.), končily v kapsách těch, kteří přímo jejich využití určují. A toto právě omezuje zmíněná legislativa. Je na naší vládě, aby buďto problém vyřešila, nebo opravdu jasně obhájila, že se právníci Komise mýlí.

Je to o civilizovanosti vládnutí a dodržování elementárních pravidel. Což je něco, co by napříč Unií mělo být samozřejmé...

P.S. Jednou z priorit naší vlády je zabránit tomu, aby byly v Unii přijaty stropy na přímé platby zemědělským podnikům. Největší firmou, která u nás obdělává půdu, a tudíž dostává přímé platby, je Agrofert. Rozhodnutí o přijetí, či odmítnutí stropů se ho pak dotkne nejvíce ze všech podniků. Pokud se vládě podaří stropy zablokovat, zvýší to firmám Agrofertu zisk. O stovky milionů. A ten, dříve či později, obdrží Andrej Babiš.

Opravdu nechápeme, co to je konflikt zájmů?