Předminulý týden jsme totiž v EP velmi silnou většinou podpořili unijní ratifikaci Úmluvy o prevenci a potírání násilí na ženách - mezinárodního lidskoprávního aktu, který tyto problémy adresuje - jinak známého jako Istanbulská úmluva.

Finální schválení je teď na Radě EU, čili členských státech. Jeho platnost ale bude i tak omezena pouze na oblasti, kde má Unie pravomoci či na její instituce. Což nás v žádném případě nezbavuje závazku Úmluvu ratifikovat i u nás, k tomu jsme se ostatně již dříve zavázali. Od té doby je ale u nás “ticho po pěšině” a vlády ratifikaci odsouvají na “až na to bude vhodná doba”.

Nechápu to. Na to postavit se násilí (nejen) na ženách se přeci nehledá "vhodná doba" (bez ohledu na to, že jsme u dojednání konvence byli). Třeba Ukrajina Úmluvu ratifikovala vloni i pod palbou ruských raket.

Musím říct, že jsem se styděl, když zpravodajka návrhu při debatě v EP apelovala na ratifikaci šesti posledními zeměmi EU, které tak zatím neučinily, a mezi kterými je právě i Česká republika. To je pro zemi, která se ve světě zaštiťuje havlovskou tradicí lidských práv, opravdu ostuda. Snad jsme u nás nezapomněli a náprava přijde rychle.

P.S.: Pro mne je otázka ratifikace Istanbulské úmluvy též symbolem toho, jak odolná vůči fake news či zkreslování skutečnosti naše společnost a hlavně vrcholná politika je. Neb právě na nich neratifikace stojí.