Nechme pro tentokrát stranou stoupající čísla nakažených mezi studenty a akademickým sborem. Co je do očí bijící je neuvěřitelný chaos v případě, že se ve škole prokáže nějaký nakažený.
Dle příběhů, které se ke mně dostaly, hygiena (i v rámci stejného kraje) postupuje úplně jinak, v nějakých případech dokonce ani vedení školy nekontaktuje. Chápu, že jsou zavalení, že nestíhají, ale cítím z toho hlavně naprostou nepřipravenost postupů (srozumitelných nařízeních), což je po 6 měsících trvající pandemie a třech měsících, kdy víme, že škola pro všechny začne 1.9., opravdu neuvěřitelný výsledek.
Navíc se mi nelíbí, že z ředitelů, kteří už takhle dělají kromě manažera i školníka, stavební dozor či vrchního učitele, se stávají ještě školní hygienici, kteří na vlastní zodpovědnost musí vyhodnocovat situaci. A obhájit rozhodnutí před rodiči.
Napadá mě několik opatření, které by mohly pomoci „přerouškovaným“ školám odlehčit a dále zamezit zbytečným kontaktům, ale zároveň zajistit odpovídající výuku:
1. Všichni, kdo můžou by měli mít ve škole nainstalovanou e-roušku (pokud vzhledem k "novým pravidlům" nebudou mít všichni roušky nonstop a tím pádem nikdo do karantény nemusí). Což by bylo A… za B je, že data z e-roušky musí být někdo schopný vyhodnotit (což jaksi chybí, ale stále mi to dává smysl).
2. Omezení cestování dětí v dopravní špičce – začít později, skončit dříve. (hlavně 2. stupeň, SŠ)
3. I v „normálním provozu“ využívat povinný e-learning, třeba na odpolední vyučování. Hlavně pro třídy, které již nyní musí být celé vyučování v roušce.
4. Nikdo nesmí zůstat pozadu. Děti, které kvůli karanténě, či z ohrožených skupin a nemohou do školy, musí dostat potřebné informace, aby mohly pokračovat (povinně) ve studiu (třeba tím, že je sepíši v rámci výuky spolužáci, kteří ve škole jsou).
Nicméně hlavní a nejdůležitější je jasný návod pro ředitele, co dělat, když se stane A, B, C, D. Ten zatím ale bohužel chybí.
LUDĚK NIEDERMAYER, EUROPOSLANEC TOP 09