Bohužel, jak jsem popsal v předešlých postech, čísla ani znalosti finančnictví od paní ministryně tak úplně nesedí (a shrnuto je to ZDE).
Ale jednu věc bych rád vypíchnul. A to je věc, která je o něčem větším, než jsou čísla. Její teze, že nejprve budeme bojovat za sebe, a pak až přemýšlet nad pomocí zemí zasažených tvrdě krizí, může v důsledku znamenat, že s námi v EU moc zemí být nebude chtít. Mohlo by to přinést třeba to, že už pro nás na stole nebudou žádné miliardy ani přístup na společný trh. A to by se jí (a nám všem) asi moc nelíbilo...
Přístup, který asi nelze označit jinak než za sobecký, jasně dokládá úvaha, že paní ministryně prosazuje pro země nejvíce zasažené krizí podporu ve formě úvěrů, zatímco pro nás, zemi mírně chudší než jiné, mají jít peníze ve formě dotací? Není to jako když si chcete nově natřít dům a dostanete na to dotaci, zatímco když vyhoří, dostanete úvěr?
