Luděk Niedermayer (TOP 09), který se daňovou problematikou intenzivně zabývá, je spoluautorem první parlamentní „daňové“ zprávy a členem vyšetřovacího výboru k daňovým únikům, upozorňuje na komplexnost Paradise papers: „Zatím s určitostí nevíme, zda zveřejněné dokumenty poukazují na jednání proti zákonné či ‚jen‘ neetické. Je pravděpodobné, že mnohé popisované operace firem a známých osobností nejsou v rozporu s právem. Ovšem i takovéto legální operace představují závažný ekonomický a společenský problém. Na něj s kolegy v parlamentu již léta upozorňujeme.“

První zpráva, ve které vyžadoval Evropský parlament legislativní změny, které by snížily rizika obcházení či krácení daní, byla vypracována Luďkem Niedermayerem již před dvěma lety. V EU však spadá většina daňových otázek pod jednomyslné rozhodování, což změny brzdí. Přitom, jak podotýká Luděk Niedermayer, řešení je nutné: „Využívání mezer a nekonzistence v národních daňových pravidlech nemá dopady jen na státní kasy. Poškozuje i férovou soutěž na trhu, kde některé firmy používáním agresivních daňových praktik získávají výhodu proti konkurenci. Má to dopady na blahobyt lidí i důvěru občanů v pravidla garantovaná jejich vládami. Řešení je nasnadě: zákony zlepšit a mezery uzavřít. To však vyžaduje změny v celé Unii a někdy i celosvětové úpravy pravidel. Nejde přitom vůbec o to, aby Unie diktovala zemím výši jejich daní, neboť například i při přijetí stejných pravidel pro výpočet podnikové daně, bude na zemích, jakou daňovou sazbu pro zisky, které budou danit, nastaví.“

Od roku 2016 Unie přijala několik legislativních norem, které boj proti krácení a obcházení daní či praní špinavých peněz komplikují. Ať již to bylo převedení globálně dohodnutých pravidel BEPS do Unijního práva, oznamovací povinnost velkých nadnárodních firem (CDCR) či novela legislativy proti praní špinavých peněz. Připraveny, či dokonce v jednání, jsou unijní reformy výběru DPH a sjednocení daňového základu podniků. Platit začnou i některé celosvětové standardy v oblasti výměny údajů o bankovních účtech.

„Unijní kroky i pozornost, která je tomuto problému věnována na celosvětové úrovni ukazují, že kauzy daňových úniků představují velký problém, ale že podstatné zlepšení není nemožné. Vyžaduje to jen vůli a odvahu. V Unii je třeba, aby vlády členských států akceptovaly částečné sdílení své doposud výhradní pravomoci v oblasti daní. Cílem není daně sjednotit, ale odbourat rizikové praktiky, zjednodušit pravidla a najít dohodu na ukončení dnešní nebezpečné praxe, která zvýhodňuje malou část společnosti na úkor všech ostatních. Alternativou přitom jsou jen další podobné kauzy, které podrývají důvěru veřejnosti, poškozující tržní prostředí a dostávají do problémů ekonomiky i státní kasy. Globalizace vede k stále většímu rozšiřování praktik, kterých jsme svědky nejnověji v Paradise papers. Je proto nejvyšší čas začít konat.“