Až doposud se mluvilo hodně technickým jazykem o tom, o kolik procent sníží vyspělé státy i rozvojové země emise skleníkových plynů do roku 2020, kolik miliard euro, dolarů či jenů poskytnou bohaté státy chudým teď a kolik a po roce 2013, jak zajistit export moderních ekologických technologií do rozvojových zemí, jak zastavit kácení tropických deštných pralesů, o kolik dokážeme snížit emise v dlouhodobém horizontu do roku 2050, jak založit na robustní fungující uhlíkový trh. Jinými slovy, zda dokážeme společně zastavit nárůst globální teploty a klimatickou změnu. Na první pohled by se mohlo zdát, že Kodaňská konference je především o molekulách oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Nikoli.

Teď jde o daleko více. Kodaňský summit je testem důvěry, zda světoví politici dokáží vyřešit největší globální hrozbu současnosti. Dokáží prosadit změnu hodnotového systému současného světa? Změníme zásadním způsobem způsob naši existence na planetě Zemi? Dokáží vyspělé ekonomiky přejít ze spalování fosilních paliv na obnovitelné zdroje energie v perspektivě příštích maximálně padesáti let či rychleji? Dokážeme projevit solidaritu s ostrovními státy a křehkými ekonomikami rozvojových zemí a dáme jim peníze na jejich ochranu před dopady klimatické změny? Dokážeme nést odpovědnost za následky našeho dosavadního nezodpovědného zamořování planety?

Konečně začali politici reflektovat zásadní chyby současného ekonomického modelu, který je sice dobrý pro motivaci aktérů na trhu, ale zajišťuje zisk až příliš často na úkor přírody, krajiny, ekosystémů a poškozování životního prostředí v nejchudších zemích. Tržní ekonomika nedokáže započítat do ceny škody na životním prostředí. Nezpochybňuji tržní ekonomiku, ale obhajuji nevyhnutelnost regulace jejího zjevného selhání. Princ z Walesu Charles v úvodu konference včera odpoledne řekl: "je čas rozpoznat., že nemůžeme mít kapitalismus bez přírodního kapitálu a nedokážeme udržet naši lidskou ekonomiku bez udržení přírodní ekonomiky."

Je důležité si uvědomit, že dojde-li v Kodani a bezprostředně poté (až Senát Spojených států schválí zákon o emisním obchodování a  ochraně klimatu) k právně závazné dohodě o ochraně klimatu, dojde k revolučním změnám. Změní se způsob, kterým vyrábíme elektřinu a teplo. Namísto vytápění uhlím nastoupí architektura, která dokáže využít energii slunce a nepotřebuje prakticky žádné vnější zdroje tepla. Auta přestanou postupně jezdit na benzín a naftu a prosadí se ekologické pohony. Zastaví se ničení tropických pralesů. Nazývá se to přechod k bezuhlíkové ekonomice. Divíte se, že elektrárenské společnosti, Organizace zemí vyvážejících ropu či uhelné společnosti se brání zuby nehty před tak zásadní systémovou změnou? Jsme ve válce dvou světů - jednoho, který chce nadále rabovat Zemi a druhého, který to chce změnit.

Poradce prezidenta Obamy a ministr energetiky Steven Chu (nositel Nobelovy ceny) mně v době českého předsednictví řekl při našem setkání ve Washingtonu: "Lidé si to nechtějí připustit, ale my musíme úplně změnit naši dopravní a energetickou infrastrukturu, kterou jsme vystavili v době levné energie a bez znalosti dopadů na klima."

Ano, o takto zásadní téma se v Kodani jedná. A to i navzdory tomu, že česká média referují povětšinou o demonstrantech, chaosu při registraci či o tom, kolik spálí kerosínu delegáti konference, kteří přilétli letadly. K tomu nemusíte jako novinář vědět prakticky nic. Toto je bohužel převažující úroveň české debaty o klimatické změně. Ta vypovídá o nás a o našich médiích více, než si dokážeme připustit.  V tomto tématu jsme v Česku poněkud zamrzlí a zpozdilí.

Ale zpět do Kodaně. Sem se začíná slétat světová politická elita. Je zde generální tajemník OSN Ban Ki-Moon, princ z Walesu Charles, britský premiér Gordon Brown, kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger, nositel Nobelovy ceny a bojovník proti apartheidu Desmond Tutu, generální tajemník NATO Rasmussen, švédská princezna Viktoria, bývalý vicepresident USA Al Gore a desítky a desítky ministrů životního prostředí. V pátek přiletí prezident Obama a s ním bude v Kodani 115 premiérů a prezidentů, aby dokončili společnou dohodu o záchraně planety.

Kodaň je o našem vztahu k planetě Zemi a o tom, jak bychom jej chtěli změnit. Nikdo neví, jak to dopadne. Balancujeme na hraně úspěchu a selhání. I Česká republika by měla - jako nedávno předsednická země, která vedla za EU mezinárodní vyjednávání o klimatu - přiložit ruku k dílu. To bychom však nesměli být utopeni v tahanicích o to, kdo může za to či ono. Stydím se za to, že český premiér váhal, zda vůbec do Kodaně jet a potvrdil účast až jako poslední z předsedů vlád členských států EU. Ztrácíme pozice, které se nám podařilo vystavit v době předsednictví až s přílišnou lehkostí.

Až vám pane premiére zástupce vašeho Úřadu říkat ve čtvrtek v Kodani "hlavně se k ničemu nezavazujme", neposlouchejte tyto nezodpovědné rady a připojte se v bloku zemí EU ke koalici zemí, které jsou připraveny nést odpovědnost za dosavadní konání (a to i finanční!) a současně jsou připraveny změnit dosavadní ekonomický model poškozující vážně klima a ohrožující budoucnost naši planety. Tři sta miliónů korun v příštích třech letech naši ekonomiku skutečně na záda nepoloží. Naše děti se nás nebudou ptát, co jsme pro záchranu planety Země neudělali, ale co jsme udělali.

Martin Bursík pro iDnes.cz