Neuvěřitelný příběh paní Diany násobně přesahuje vše, co je známo o tom, jak odlidštěný systém drtí kohokoli, kdo do něj spadne, nejen osamělé nemocné seniory. Ještě ne tak dávno úspěšná matka tří dětí včetně desetileté, po kardiologické operaci těžce mentálně postižené dcerky, se dostala až dno – také s přispěním velkých možností otce té dcerky ovlivňovat úřady péče o děti, soudce, advokáty či exekutory.  Exekutoři na jejím účtu zabavili dokonce i nezabavitelné příspěvky na péči o závislou osobu – její dceru! Úřady často nerespektují zákonné lhůty, někdy jen papírují a nezjišťují samy situaci v terénu. Ten příběh je nejen pravdivý, ale zároveň ukazuje, že chyby systému umožňují zkazit život nejen dospělých, ale i dětem, které žádnou volbu nemají.

Dcerka dodnes nedostala žádné odškodné a její matka nedostala několik měsíců od otce Dianky výživné, vznikla neuvěřitelná situace, kdy matka, plně se věnující své dceři, zůstala zcela bez prostředků, nemohla platit účty, vypnuli jí elektřinu a městský úřad místo pomoci rodině ji ohrozil exekučním vystěhováním. To bylo pro řadu institucí dostatečným důvodem k tomu, aby Dianku matce odebrali a svěřili ji do péče bohatého otce, který ve skutečnosti platí na plný úvazek chůvu. A tak dítě, které potřebuje důsledné vedení, spoustu energie a hlavně spoustu lásky, si tento komfort ze strany matky nemůže v současnosti dovolit, a maminku vidí pouze dva víkendy v měsíci, kdy už si sotva vzpomene, kde vlastně je.  Matka mezitím běhá od úřadu k úřadu, od právníka k právníkovi, prosí za svou dceru, vysvětluje a žádá, aby směla být s dcerou, aby jí směla pomoci… Ale bohužel má nálepku dlužníka, obíhání úřadů a advokátů, nekonečné papírování a prošení, sbírání podkladů za práva své dcery a důkazů na svou obhajobu… to vše ji zbavilo možnosti chodit do práce a kruh se uzavírá. Ona zůstává ve svém příběhu s nálepkou dlužníka, který nemá záruky k výchově. A malá Dianka zůstává bez své matky, tedy bez někoho, kdo ji miluje nejvíc a kdo jediný jí může skutečně pomoci.

Ne každý si dokáže představit si sebe sama v kůži milující a pečující maminky, které úřady místo pomoci nebo aspoň poskytnutí úplných informací odebraly dítě jen z ekonomických důvodů (!). Ona se musí bezmocně dívat na to, že její dcera se kvůli neadekvátní péči svého otce či babičky přestala vyvíjet, a tedy asi za čas skončí v ústavu. Loni operačně odstraněných čtrnáct zubů holčičky tu snad skoro ani nestojí za zmínku. Náš právní řád přitom respektuje ustanovení Úmluvy o právech dítěte, že při veškerém rozhodování týkajícím se dítěte se musí upřednostnit jeho nejlepší zájem – o ten se však ve skutečnosti málokdo zajímá a úředník rovnou řekne, že neví, co to je.

Ve Skandinávii je opravdu dítě ve středu zájmu a úřady se snaží rodině účinně pomoci. U nás však byla zavedena karikatura americké zásady – ať se každý stará sám o sebe.

Trvalo hodně dlouho, než se paní Diana odhodlala aspoň malou část svých hrůzných zkušenosti vypovědět. Dokumenty k tomu včetně soudních rozsudků jsem viděl.  Byl jsem u jednání na úřadu městské části o lidském řešení problému bydlení paní Diany i u toho, když orgánu ochrany dětí osobně sdělila své podezření, že dcera má obranný reflex, je tedy zřejmě častěji bita. Podezření sice policie začala vyšetřovat, ale ani nenařídila vyšetření dítěte u dětského psychologa či u jiného lékaře. V běhu je zastavení exekucí a likvidace dluhů, možný zásah Veřejné ochránkyně práv, návrh na střídavou péči obou rodičů o dcerku už řeší příslušný soud. Po jednání na magistrátu konečně (po čtyřech letech) slíbila speciální škola, že umožní mamince si dítě vyzvedávat – předtím se odvolávala na právně bezvýznamný dopis otce, že s tím kvůli hrozbě exekučního vystěhování (!) nesouhlasí.

K tomu, abychom pomoc s tak složitou situací zvládli, je potřebná snaha více lidí. Sdružení zastánců dětských práv se (už 23 let) snaží podnikat vše, co je smysluplné, pro změnu tohoto systému tak, aby nejvyšší hodnotou byla kvalita lidského života a ne peníze. Celou dobu například iniciujeme a podporujeme snahy prosadit nárok na zálohové výživné od státu pro rodiče-samoživitele nacházející se v obdobné situaci. Přes čtyřicet podobných systémových řešení ve prospěch dětí požadují i závěry semináře, který jsme spolu s místopředsedou Senátu Zdeňkem Škromachem uspořádali 19. 3. 2015 v Senátu, viz www.dcicz.org.

Protože naše sdružení nedostává ani korunu dotací a nemá firemního sponzora ani zaměstnance, jen dobrovolníky, musíme čtenáře požádat o pomoc pro paní Dianu – ta si, ač v hmotné nouzi, podle předběžného nařízení soudu pro dcerku musí jezdit skoro sto kilometrů daleko a zase ji tam otci odevzdávat. Nejde tu jen o ty dva životy, ale i o jejího mladšího syna. Ani jeho otec na něj neplatí výživné, byť směšně nízké. Prosíme tedy za ni o rychlou pomoc na transparentní účet našeho sdružení číslo 2700523960/2010 u Fio banky, do zprávy pro příjemce prosím uveďte „Diana“ - všechny došlé prostředky jí budou průběžně předávány.)

Miroslav Prokeš, tel. 603.438822