RNDr. Miroslav Kubásek, Ph.D.

  • Brno
  • zastupitel města
0/0 Položit dotaz
3 Sympatizovat
2 Do přátel
90% Doplnit profil
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -0,66. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

24.04.2025 14:13:13

Proč v Česku hoří skládky plastů? Protože systém recyklace je v krizi

Proč v Česku hoří skládky plastů? Protože systém recyklace je v krizi

Obří požár plastové skládky u Rynholce na Rakovnicku znovu rozvířil debatu o tom, jak Česko nakládá s plastovým odpadem.

Plameny, které zaměstnaly stovky hasičů a vyhnaly do ulic chemické laboratoře, nejsou jen náhodnou nehodou nebo výsledkem lidské nedbalosti. Jsou symptomem hluboké systémové chyby v českém odpadovém hospodářství.

Třídíme hodně, recyklujeme máloČeši patří v třídění plastů mezi evropskou špičku - až 69 % plastových obalů končí ve žlutých kontejnerech. Jenže realita recyklace je mnohem méně optimistická. Reálně se z tohoto množství zrecykluje pouze 34-50 %, zbytek je spalován, ukládán na skládky nebo se hromadí v recyklačních areálech, kde představuje bezpečnostní i ekologické riziko.

Chybí recyklační kapacity i motivaceHlavní příčinou je nedostatek recyklačních kapacit. Většina prostředků v systému směřuje na sběr a třídění, nikoli na budování a modernizaci recyklačních linek. Směsné a problematické plasty, které tvoří většinu odpadu, jsou obtížně zpracovatelné a poptávka po výrobcích z recyklátu je minimální. Stát ani obce systematicky nenakupují produkty z recyklovaných plastů, což snižuje motivaci firem investovat do nových technologií a rozšiřovat kapacity.Ekonomicky je recyklace často nevýhodná - recyklované plasty jsou dražší než primární materiály a trh s nimi je omezený. Výsledkem je paradox: třídíme stále více, ale recyklujeme jen to, co je snadno a levně zpracovatelné (například PET lahve), zbytek se hromadí a stává se časovanou bombou.

Zákaz skládkování situaci zhoršilNovela odpadového zákona zakázala ukládání plastů na skládky, aniž by současně navýšila recyklační nebo spalovací kapacity. Plasty tak zůstávají ležet u třídíren či v areálech určených k recyklaci, kde představují zvýšené riziko požárů a úniků toxických látek do okolí. Požár u Rynholce je přesně tímto případem - hořela surovina určená k recyklaci, která neměla kam dál putovat.

Vliv globálních změn a evropských cílůSituaci zkomplikoval i zákaz dovozu plastového odpadu do Číny, kam Česko i další evropské země dlouhá léta vyvážely obtížně recyklovatelné plasty. Po uzavření čínského trhu se odpad začal hromadit v Evropě a tlak na domácí recyklační kapacity prudce vzrostl. Česká republika navíc dlouhodobě zaostává za evropskými cíli - podíl skládkovaného komunálního odpadu je stále vysoký a modernizace recyklačních zařízení postupuje pomalu.

Paradoxy a systémová selhání
  • Navzdory miliardovým dotacím z evropských fondů se recyklační kapacity v Česku v uplynulých letech téměř nezvýšily.
  • Systém sběru a třídění má omezené prostředky na další zpracování a není zde motivace k rozvoji recyklace.
  • Česká republika opakovaně nestíhá implementovat evropské směrnice, například v oblasti omezení jednorázových plastů nebo snižování podílu biologicky rozložitelného odpadu na skládkách.

MŽP řeší marginální témata místo systémových změnNamísto toho, aby Ministerstvo životního prostředí (MŽP) směřovalo energii a prostředky do rozvoje recyklačních kapacit a podpory trhu s recykláty, věnuje se často tématům, která systém zásadně nezmění - například zavádění zálohování PET lahví. Přitom právě nedostatek kapacit na zpracování plastového odpadu je klíčovým problémem, který by měl stát prioritně řešit. Zálohování PET může přinést určité zlepšení v oblasti čistoty sběru, ale neřeší hlavní příčinu zbytečného a rizikového hromadění plastů - tedy chybějící možnosti jejich skutečné recyklace.

Cesta ven: Co je potřeba změnit?
  • Investovat do moderních recyklačních technologií a linek, které zvládnou zpracovat i směsné a problematické plasty.
  • Podpořit trh s výrobky z recyklátu - například snížením DPH, veřejnými zakázkami nebo povinnými kvótami pro využití recyklovaných materiálů.
  • Zavést a důsledně uplatňovat ekomodulaci, tedy systém zvýhodňování snadno recyklovatelných obalů a výrobků nižšími poplatky a naopak penalizaci těch obtížně recyklovatelných, což motivuje výrobce k lepšímu ekodesignu.
  • Lepší legislativa a kontrola, která bude reagovat na evropské cíle i domácí realitu.
Požáry skládek plastů nejsou náhoda ani selhání jednotlivců. Jsou logickým důsledkem nefunkčního systému, který neumí využít potenciál tříděného odpadu. Nestačí jen třídit - potřebujeme skutečně funkční recyklační infrastrukturu, podporu trhu s recykláty i chytré nástroje typu ekomodulace. Pokud stát nezačne řešit jádro problému, budou dobré úmysly dál končit v plamenech a na skládce.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama