Od místopředsedy Evropské komise Timmermanse, vysoké představitelky Mogherini i lídrů frakcí v Evropském parlamentu zazněla slova jako zaměření se na řešení na místě, změna paradigmatu, změna přístupu, byli jsme krátkozrací a podobně. Názor, který Česká republika razí již od samotného začátku, a to že řešení musí spočívat v zemích původu a že je třeba se zaměřit na účinnou pomoc těm zemím, ze kterých migranti přicházejí, konečně zaznívá i z Bruselu.
Skutečné řešení migrační krize není na území Evropské unie. Evropská unie je pohostinná, je solidární, ale má také povinnosti ke svým občanům a musí se postarat o jejich zaměstnanost, jejich práci a jejich sociální situaci, a to musí být prioritou. Jakékoli integrační snahy nelze činit na úkor Evropanů. Konečně jasně zaznělo, že řešení migrační krize musí být nalezeno v zemích původu, to je něco, co česká vláda tvrdí od samotného počátku. Nyní to tedy Frederica Mogherini nazvala změnou paradigmatu.
Vyjádření místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse (NL) a vysoké představitelky EU pro zahraniční vztahy Frederiky Mogherini se týkalo tak zvaného Migračního kompaktu, tedy vnějších aspektů Evropské migrační politiky. Obsah vyjádření obou představitelů Evropské komise i předsedů politických frakcí v Evropském parlamentu naznačoval významné změny evropské migrační politiky, které bychom právě doma v ČR měli vnímat pozitivně a na evropské politické scéně využít tohoto momentu pro prosazení vlastních představ o řešení migrační krize.
Migrace je globální problém
I najzavilejšímu euroskeptikovi musí být jasné, že migraci prostě nelze řešit samostatně. Možná, že pár stovek lidí lze zastavit někde na případně obnovených hranicích, ale pokud půjde o tisíce nebo desítky tisíc lidí, situaci musí evropské země řešit společně. Na konci nějakého pokusu o individuální řešení je totiž přesně to, čeho se všichni obávají: chaos a přehazování migrantů z jedné země do druhé. Jedná se o téma globální zodpovědnosti. Nesmí se mu vyhýbat žádné země, zejména jde o téma pro Afriku a tím pádem také téma pro nadcházející summit OSN.
Evropa nemůže pečovat o celý svět
Z diskutované změny paradigmatu vyplývají samozřejmě také některé důsledky, a i o nich se v debatě nahlas mluvilo. Evropská unie poskytuje obrovskou rozvojovou pomoc. Nyní tedy její političtí lídři konečně připouštějí, že s rozvojovou pomocí musí jít ruku v ruce zodpovědnost těch, kterým je taková pomoc poskytována. Pokud partneři z Afrických zemí nechtějí spolupracovat na řešení globálního problému, pak je třeba z toho vyvodit potřebné důsledky.
„Lídři Evropské komise i evropských politických stran nyní sami říkají to, za co nás v počátcích migrační krize peskovali. Nemá ale cenu omílat "my jsme to říkali“, tím nic nezískáme. Je třeba této situace využít k posílení našich politických pozic v rámci všech evropských struktur." Pavel Poc, vedoucí delegace ČSSD v Evropském parlamentu
Investice místo dotací
Turecké schéma není dlouhodobě životaschopný projekt a už vůbec ne v případě rozvojových Afrických zemí. Není možné neustále platit výpalné za to, že státy budou zadržovat uprchlíky na svém území. Taková strategie v sobě ukrývá jistotu příštího selhání. Jednoho dne finance dojdou, stavidla se otevřou a problém bude horší než jaký byl na začátku. Evropská komise nyní navrhuje převést 500 miliónů € z rozvojové pomoci do svěřeneckého fondu pro Afriku a vyzývá členské státy aby tento příspěvek dorovnaly stejnou částkou.
Nejedná se v tomto případě ale o nějaké dotace, ale o investiční finance. Evropská komise se chce inspirovat celkem úspěšným projektem Evropského fondu pro stretegické investice a přitáhnout k investicím v afrických zemích i soukromý kapitál. Díky pákovému efektu by tak měl vzniknout v průběhu příštích pěti let investiční potenciál až 8 miliard €. A to už je něco docela jiného než obvyklá rozvojová pomoc. Investice vytvoří pracovní místa, pracovní místa nastartují ekonomiku, umožní lidem pracovat a žít doma. Že Česká republika volá po prevenci migrace jako nevyhnutelném směru evropské politiky už dlouho, je jasné. Český příspěvek do svěřeneckého fondu pro Afriku je 1,7 miliónů €, tedy víc než polovina toho, co přispívá Německo (3 mil. €), které zároveň vynakládá nesrovnatelně vysoké prostředky na řešení následků migrace. Jestliže se tedy povede spojit soukromé prostředky s veřejnými jako v případě EFSI, jestliže EIB převezme roli ručitele za bankovní úvěry pro investice Evropských firem na africkém kontinentě, pak nemusí toto řešení posloužit jen pro prevenci migrace, ale může přispět i k ekonomickému růstu v Evropě.
Nemám strach ze současné migrační krize. To je krajně nepříjemný ale stále zvládnutelný problém. Čeho se skutečně bojím je klimatická migrace ze subsaharské Afriky provázená nevyhnutelnými epidemiologickými problémy. To by bylo tsunami, proti kterému je současná migrace jen šplouchnutím v bazénu.
Úkolem budoucí migrační politiky, návrhu Migračního kompaktu není nic jiného než posilovat spolupráci a chránit Evropu před novými migračními vlnami. Předseda SD frakce Pitella otevřeně přiznal, že Evropská unie byla krátkozraká, když neviděla v Africe mladý kontinent s potenciálem a nechápala nutnost se podělit o současné výzvy s tímto kontinentem, protože bez toho nelze nic vyřešit.
