"Opět se tak projevila současná nefunkčnost Evropské rady, která má kocovinu z Lisabonské smlouvy," říká k situaci český europoslance Pavel Poc, podle kterého se stále řada lidí nemůže smířit s širšími pravomocemi, které Lisabonská smlouva přiřknula jediné demokraticky volené instituci EU, Evropskému parlamentu.
Paradoxem celé situace je fakt, že evropské státy si, podle Poce, velmi dobře uvědomují nutnost hlubší integrace, zejména nyní pod tlakem euroatlantické hospodářské krize. Jasně se totiž ukazuje, že národní státy a jejich ekonomiky jsou příliš malé pro dnešní svět měnových válek a globálních megakorporací.
"Českou, Irskou nebo Řeckou ekonomiku dokáže rozstřílet na cucky každý větší americký penzijní fond. Na likvidaci Španělské ekonomiky se spojí dvě, na Německou nebo Francouzskou tři čtyři velké finanční domy plus jedna ratingová agentura, a je vymalováno," upozorňuje europoslanec Poc. "USA do Evropy dokázaly exportovat svou krizi v důsledku propojených ekonomik, a nyní se celkem bezostyšně pokouší z této krize vymanit na náš účet. Což dokládá bezohledné jednostranné rozhodnutí nechat do konce pololetí 2011 vytiskout 600 miliard nových dolarů."
Podle europoslance Poce je sice tento stav mnoha politikům zcela zřejmý. Ale při jednáních o rozpočtu EU, které by mohly vyústit i ve větší autonomii unie na ochotě členských států naplňovat její rozpočet, převážil nesmyslný lokální politický pragmatismus.
"Bohužel zatím mají politické reprezentace národních států větší strach z toho, že postoupením některých kompetencí na evropskou úroveň přijdou a část své důležitosti a moci. Věřím, že rozum nakonec zvítězí a členské státy Evropské unie si včas uvědomí, že integrace sice možná skutečně znamená omezení moci pro politiky národních států, ale zcela jistě přinese více svobody a bezpečí pro jejich občany," dodává Pavel Poc.