Vzhledem k tomu, že je dnešní den 18. listopad Světovým dnem antibiotik, stojí myslím za to na jeden z nich opět upozornit.
“Na západní frontě klid”?
Evropská unie se otázkou antimikrobiální rezistence tak trochu začala zabývat již v roce 2001. Evropská strategie proti odolnosti vůči antibiotikům u lidí, zvířat a rostlin měla mimo jiné za úkol postupně vyřadit antibiotika používaná pro neléčebné postupy u zvířat. Jestli ale byla toto strategie celkově úspěšná, zůstává otázkou. Rozpaky se prohlubují, pokud člověk sleduje zprávy publikované Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí. Kromě přijetí několika legislativních aktů, jejž měly strategii vyjít vstříc, kupř. legislativa týkající se zvířecí výživy a zoonózy, se Unie zavázala i k tolik potřebné spolupráci s ostatními zeměmi. Dokonce bylo vytvořeno “transatlantické komando” se Spojenými státy. Jistě bylo velmi užitečné, zejména když v USA dokonce nedávno přišli na to, že není úplně v pořádku podávat zvířatům určeným ke spotřebě 80 % vyprodukovaných antibiotik.
Evropská komise spustila v roce 2011 také Akční plán proti zvětšujícímu se nebezpečí plynoucí z antimikrobiální rezistence, jehož vyhodnocení je netrpělivě očekáváno. Tento pětiletý (jak jinak) plán obsahující 12 konkrétních kroků převážně realizovaných v letech 2013 – 2014 se zabývá nejen vývojem nových a alternativních léčiv, podporou dohledu, ale i výzkumem a vzdělaností v této otázce. Vyhodnocení poněkud netrpělivě všichni očekáváme v roce 2015 Evropská komise také bude zvažovat vytvoření další a robustnější legislativy. Jen aby nebylo pozdě.
“Času je málo a voda stoupá”!
Neustále se zvyšuje výskyt bakterií odolných vůči určitému antibiotiku i multirezistentních bakterií, které jsou odolné i vůči navzájem nepříbuzným antibiotikům. Není to způsobeno jen obyčejným množením, tedy replikací rezistentních genů při dělení organismů. Ke sdílení odolnosti proti antibiotikům přispívá i tak zvaný horizontální transfer. To zjednodušeně znamená, že “hodné” bakterie, které v těle potřebujeme, a které si byly schopny v průběhu svého života vystavět svou rezistenci vůči antimikrobiálním látkám, mohou předávat svou odolnost patogenním organismům, s kterými naše tělo později může přijít do styku. Nejspíš není nutno dodávat, že tato situace může vyústit k vyvolání superinfekce, s níž si zcela reálně nebudeme vědět rady.
Infikován může být člověk přímo, například konzumací kontaminovaných a nedostatečně tepelně zpracovaných potravin, ale navíc i nepřímo. Vědecky již bylo prokázáno, že ohroženi jsou i lidé pracující se zvířaty, jimž se pravidelně antibiotika podávají, a také ti žijící v okolí. Šíření totiž probíhá i vodou, půdou a vzduchem. Dle asociace Save our Antibiotics je kupříkladu v současnosti až polovina nizozemských farmářů nositeli multirezistentní bakterie MRSA.
Pokud problém antimikrobiální rezistence nebude včas řešen, bude dále docházet k pozbývání účinnosti antibiotik. Omezení možnosti volby fungujících antibiotik povede k važnějším průběhům běžných onemocnění, vyšším nákladům na hospitalizaci a samozřejmě také zvýšení mortality. Jasným varováním nám mohou být alarmující přehledy Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí.
Evropská unie doposud věnovala boji s rezistencí až 800 milionů EUR. Nicméně rezistence nás ročně stojí až 1,5 miliardou EUR. Takže i když reforma zasáhne veterinární farmaceutický průmysl a velkochovy, není možné se před tímto problémem nadále schovávat. Nastal čas, aby i organizace na ochranu spotřebitelů, veřejné instituce, lékaři a ostatní začali poukazovat na spojitost mezi jídlem a dlouhodobou účinností antibiotik, na která se, zatím, spoléháme.
