Třídenní karenční dobu zavedla vláda ODS v roce 2008. Ústavní soud ji sice zrušil jen pár měsíců poté, pravice ale obratem prosadila změny, které tento „trest za nemoc“ umožnily opět zavést. Nový návrh ČSSD na zrušení karenční doby z roku 2012 ale Ústavní soud zamítl. O obnovu nemocenské v prvních třech dnech nemoci se ČSSD pokusila znovu v Sobotkově vládě, ale narazila na odpor tehdejšího ministra financí Babiše. Nyní je tedy návrh na zrušení karenční doby znovu na jednacím stole Poslanecké sněmovny.
Zavedení karenční doby bylo přijato jako opatření proti zneužívání nemocenské dovolené. Krátkodobá nemocnost opravdu poklesla, což Hospodářská komora a pravice využívají dodnes k obhajobě účelnosti karenční doby. Jenže navzdory tomu je nemocnost posledních pár let znovu na vzestupu. V roce 2016 bylo evidováno přes 1,5 milionu pracovních neschopností s průměrnou délkou kolem 42 dní. Argumentace obhájců karenční doby je tedy silně zavádějící. Kromě toho, neschopenku musí vždy vystavit lékař. Chce snad Hospodářská komora a pravice tvrdit, že lékaři jsou podvodníci, kteří neschopenky vystavují jen tak bez medicínského důvodu? I pokud by tomu bylo tak, že mezi zaměstnanci jsou lidé, kteří chtějí podvádět, a mezi lékaři jsou lidé, kteří jim takový podvod umožní, je jich zcela jistě menšina. Je tedy spravedlivé za to trestat slušné a poctivé zaměstnance? Karenční doba totiž není ničím jiným, než trestem pro zaměstnance, kteří onemocní. Jsi nemocný, přijdeš o peníze! Metody připomínající Dickensovský kapitalismus 19. století jsou dnes nepřijatelné. Nelze přece usilovat o zlepšení životní úrovně občanů a zároveň jim brát základní práva. Každý zaměstnanec odvádí část výdělku na nemocenské pojištění a měl by mít možnost čerpat nemocenskou, ne být nucen nemoc přecházet nebo si brát dovolenou. Ano, někteří zodpovědní zaměstnavatelé nabízení takzvané „sick days“, to je ale benefit, ne právo. Kromě toho přecházení infekčních nemocí, jako je třeba chřipka, může vést k jejich šíření a ohrožovat všechny kolem. Pokud Hospodářskou komoru nebo pravicové politiky nezajímá ohrožení zdraví, tak by jim snad mohlo dojít, že vyšší nemocnost logicky způsobuje zvýšené náklady pro zaměstnavatele i zdravotní systém jako takový, a tedy ztráty i pro celou ekonomiku.Dokud existuje nesmyslná karenční doba, jsou při rozhodování zda jít nebo nejít na nemocenskou pro zaměstnance s minimální mzdou, nebo mzdou při její hranici, hlavní otázkou finance. V případě onemocnění činí náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti 317 Kč (při 8hodinové pracovní době). Z toho musí zaměstnanec zajistit obživu sobě a své rodině, doplácet na léky a případně i uhradit regulační poplatek 90 Kč za návštěvu pohotovosti. Tisícikorunový výpadek může znamenat téměř existenční riziko. I zaměstnanec s nízkým příjmem by měl mít šanci se chovat zodpovědně ke svému zdraví i ke zdraví svých spolupracovníků.A jak je to s karenční dobou v jiných evropských zemích? Třídenní karenční doba existuje ve Spojeném království. V Lucembursku, Německu, Rakousku, Belgii a Norsku naopak dostávají zaměstnanci nejméně měsíc 100% platu. V Lucembursku mají nemocní nárok na plný plat po dobu 76 dnů a poté dostávají příspěvky z Národního zdravotního fondu. V Norsku platí nemocenskou prvních 16 dnů zaměstnavatel, následně pak systémem státního pojištění, a to po dobu až 52 týdnů. Nynější návrh novely zákoníku práce tedy jen srovnává podmínky u nás s evropským standardem a zdravým rozumem. A aby byl návrh férový i k zaměstnavatelům, počítá se v něm se snížením sazby nemocenského pojištění odváděného zaměstnavatelem o 0,2 %, což umožňuje kladná bilance výběru nemocenského pojištění. Není tedy naprosto žádný důvod, aby návrh ČSSD ve sněmovně nezískal většinovou podporu a voliči by měli tentokrát dávat pozor, kdo bude jak hlasovat. Jde o jejich zdraví a jejich peníze.
Pavel Poc
