Tady v Evropském parlamentu se na tom tradičně pasou čeští poslanci za KDU - ČSL. Dříve to byla oblíbená kratochvíle paní Roithové, nyní převzali štafetu pánové Svoboda a Zdechovský.
Protože se kolem toho opět vyrojila spousta nepřesností a nesmyslů, pokládám za potřebné alespoň některé uvést na pravou míru. Na média, co do reálných informací, už dávno nespoléhám, tak to zkusím touto formou.
Předně a ze zkušenosti je třeba říct, že tak zvaný letní čas není výmyslem Evropské unie. Letní čas začaly zavádět dnešní členské státy samostatně a to dávno před vznikem EU. Poprvé byl zaveden během První světové války v roce 1916, a to v Německu, Rakousko-Uhersku, Anglii a Švédsku. Podobně zareagovaly i USA, ale ani zde pokus nepřežil samotnou První světovou válku.
Znovu byl letní čas zaveden v důsledku úsporných opatření za II. světové války a fungoval vlastně až do roku 1949. Kreativní poválečný režim dokonce zavedl světově unikátní zimní čas, kdy se hodinky v zimě posunovaly o hodinu dozadu. To však zaniklo hned v roce 1947. Definitivně byl letní čas u nás zaveden v roce 1979.
V ostatních evropských zemích to vypadalo v podstatě stejně a dnes platí letní čas v celé Evropě snad s výjimkou Islandu, Ruska, Běloruska a části Grónska.
K posunu času obvykle vedla nutnost úspor. Nyní je to často diskutováno s tím, že letní čas dnes už úspory nepřináší. Nikdo ovšem moc nediskutuje o tom, zda by zpětné zavedení standardního času po celý rok nepřineslo naopak ztráty, nebo jaké případné ztráty by vyvolalo zavedení jednotného letního času, který by pak platil i v zimě. Diskutují se zdravotní dopady, nehodovost a osobní nepohodlí. Obvykle se pro každý názor najde potřebná statistická nebo vědecká podpora.
V ČR se této věci věnuje senátor Šilar, jak jinak než lidovecký. Pokus o celoevropskou občanskou iniciativu Only one time mu nevyšel, takže teď prý spolu s kolegy z EP připravuje legislativní ofenzivu. Z hlediska PR to možná ofenziva je, i když krátkodobá, protože jakmile se čas změní, na všechno se rychle zapomene.
A nyní k té prosté realitě. Evropská unie letní čas nezavedla. Není to ani v její kompetenci. Stanovení standardního času je v rukou každého členského státu. Jediné co Evropská komise udělala, protože musela, bylo sjednocení začátku a konce období, po které je pozměněný čas zaveden. Rozdílné začátky a konce změny standardního času v členských státech totiž skutečně přinášely problémy.
Co z toho vyplývá? Především to, že kdyby KDU myslela svou iniciativu vážně, musela by především prosadit změnu v zemi, kde je součástí vládní koalice, tj. v České republice. Nic takového v programovém prohlášení vlády není a pokud vím, ani to tam KDU nenavrhovala. Pokud je k letnímu času skutečně takový všeobecný odpor, neměl by to být v podstatě žádný problém. Jenže to problém je, a to velmi jednoduchý. Přes všechno dočasné nepohodlí nakonec každému vyhovuje v létě chodit o hodinu dřív z práce a mít k dispozici víc denního světla na svůj soukromý program. A diskutovaný návrh zavést tak zvaný “letní čas” jako standardní, tedy používat jej i pro zimní období? Tak jestli by něco byl problém, bylo by to posunout v zimě vstávání a pracovní dobu o hodinu hlouběji do noci. Jaké by tohle způsobilo nepohodlí lidem a náklady veřejné sféře i průmyslu, to snad ani nemá smysl počítat.
V členských státech k žádné takové změně není vůle. To se dozvěděli páni kolegové europoslanci od zástupce Evropské komise na svém semináři v Evropském parlamentu. Je třeba si totiž uvědomit, že samotná Evropská unie se rozprostírá přes celé časové pásmo a “čas podle sluníčka”, o kterém tak roztomile v televizi hovoří pan senátor Šilar, se například mezi Prahou a Paříží liší o tři čtvrtě hodiny. V podstatě samo zavedení pásmového času tedy je do jisté míry také násilné. Ale zpátky k legislativní aktivitě lidovců.
V Evropském parlamentu to téma nikoho nezajímá. Není to kompetence parlamentu, nikdo nemá ponětí, co by znamenalo změnit zaběhnutý systém, kolik by to stálo, co by to udělalo v zimě a jak by reagovaly ekonomické systémy těch kterých zemí. Zrušení letního času, respektive zavedení jednoho času by musely provést vlády členských států, a to pokud možno koordinovaně, protože jinak by to způsobilo nesmírný chaos. Evropská unie to udělat nemůže, ani kdyby chtěla, protože jednoduše takovou věc nemá v kompetenci. Kdyby takovou kompetenci měla mít, musely by se změnit základní smlouvy a to jak sami uznáte, je scénář hodný fantasy.
Rušit nařízení Evropské komise týkající se sjednocení začátku a konce letního času v členských státech může chtít pouze jedinec s chabým rozumem nebo s hodně drsným černým humorem. S časem jako takovým to nic neudělá, ale mohlo by se stát, že některé členské státy přizpůsobí jeho začátek a konec svým podmínkám a budeme si složitě přeřizovat hodinky při přejezdu administrativních hranic uvnitř Evropské unie sem a tam. Kdo by chtěl zpátky tento druh chaosu, který tu ostatně kdysi byl?
Tedy jaký je záměr lidovců, co požadují? Vlastně nic. Velmi dobře vědí, že nemohou ničeho dosáhnout, tudíž se nemusí obávat toho, že by někdy nesli odpovědnost za nesmysly, které sami navrhují. Zato mají levnou a líbivou publicitu. A tak jak jsme nyní nalézali v obchodech velikonoční zajíčky, v létě na nás vyskakuje z reklamních letáků zahradní nábytek, na podzim školní pomůcky a s příchodem zimy Mikuláš, tak na nás i nadále budou při každé změně času koncem března a října vyskakovat lidovci se svými planými sliby. Nenechte se tím otrávit a užívejte si letní čas.
