Komise ve srovnání s minulým rokem rozpočet nepatrně navýšila, a to ze 155 na 157,7 miliard eur. Tematicky se ale potvrdila očekávání a Komise se zaměřila především na další podporu hospodářského růstu, zaměstnanosti a samozřejmě na boj proti uprchlické krizi.

Rozpočtovou realitu ale odráží spíše samotná výše prostředků, které Komise na uvedené priority plánuje vynaložit, a tu považuji bohužel za velmi nízkou. Hodnotu platebních prostředků, tj. těch financí, o kterých Komise předpokládá, že budou z rozpočtu skutečně čerpány, totiž snížila na 135 miliard eur. Znamená to mimo jiné, že členské státy nestíhají včas implementovat programy politiky soudržnosti, a že mohou nastat komplikace při realizaci stanovených cílů. V důsledku to také může způsobit problémy při realizaci plateb z evropského rozpočtu v delším časovém horizontu.

V souvislosti s růstem české ekonomiky také došlo k plánované technické úpravě nastavení kohezní politiky. Ačkoliv jsme zaznamenali snížení příjmu, Česká republika samozřejmě bude i nadále čistým příjemcem prostředků z evropského rozpočtu. Reálně tento krok vypovídá o tom, že Česko zvládlo krizové období přečkat lépe než ostatní země.

Komise dále navrhla zvýšit závazky u programů na ochranu životního prostředí, veřejného zdraví a bezpečnost potravin. To z pohledu místopředsedy výboru zaměřujícího se právě na tyto sektorové politiky velmi vítám. Zároveň však považuji za znepokojující pokles platebních prostředků, který je patrný právě u dvou posledních priorit.

Na Evropský parlament nyní čeká nelehký úkol, a to ověřit, co za všemi navrhnutými pohyby i čísly stojí a obhájit parlamentní pozici vůči Radě. Jen velmi nerad bych viděl, kdyby z krátkozrakosti došlo k ohrožení programů k ochraně našeho zdraví a prostředí, kterým jsme obklopeni.