Dovolím si citovat usnesení přijaté na mimořádném zasedání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 10. května 2017, kde se konstatuje, že: “místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš ve svých veřejných vystoupeních opakovaně lhal a zneužíval svá média ke kompromitaci politických soupeřů”.
Druhou důležitou otázkou je, zda v České republice je zachována vláda práva. Ano, je. Zmíněný Ministr financí byl na návrh předsedy vlády odvolán a nahrazen ministrem ze stejné strany. Pan premiér Bohuslav Sobotka v čele vlády celou krizi zvládl zcela v rámci ústavního pořádku České republiky a díky jeho práci vláda pokračuje v činnosti až do řádných voleb v říjnu tohoto roku. Je v této souvislosti také vhodné říci, že bylo navrženo zřízení parlamentního vyšetřovacího výboru k vyšetření nahrávek, v důsledku kterých skandál vyšel najevo, že věc řeší Policie České republiky a že se jí zabývala Bezpečnostní rada státu. Ke zvládnutí podobných případů v budoucnu by měl přispět zákon o střetu zájmů přijatý Parlamentem ČR.
Třetí otázka je, zda je riziko ohrožení demokratické soutěže a svobody tisku v České republice definitivně zažehnáno. Bohužel NE. Normální politik tradiční strany by po takovéto kauze zmizel z politiky jako pára nad hrncem. Jenže v České republice se dostal do vysoké politiky člověk, který ve svých rukou shromáždil obrovskou ekonomickou, politickou a mediální moc a neváhá sílu svého impéria kdykoli použít.
V kombinaci s jeho extrémními ambicemi a zjevnou nechutí k demokratickým institucím to představuje riziko ohrožení demokratické soutěže, demokracie a v konečném důsledku i svobody.
Bohužel proti zdivočelým miliardářům a zároveň mediálním magnátům nemá ani ta nejvyspělejší demokracie dostatečnou obranu, protože z počátku bývají „velmi roztomilí“ a vystřízlivění přicházívá pozdě.
Jistou naději do budoucna však dává to, že tolik lidí nebylo v ulicích a na náměstích od sametové revoluce v roce 89, kolik jich vyšlo letos v květnu, zastavit Andreje Babiše.