Ústavní soud
Brno
Ostrava, 22. června 2017
Ústavní stížnost podle § 72 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., v platném znění
Důvodová zpráva:
Z nás, kteří jsme zakládali OF v listopadu 1989, už děláme politiku jenom dva – trvale od onoho listopadu, v Moravskoslezském kraji. Ostatní umřeli, absolutně politiku zavrhli, zcela vyšuměli z našeho kraje, přestali ve veřejné sféře existovat, k ničemu se nevyjadřují, jsou nebo byli v base. Uběhlo už bezmála od onoho podzimu třicet let.
S demokracií však má tato země stále velké problémy. Jenom mé zkušenosti z politiky z života v této mé vlasti, z toho co jsem pro tuto zemi vykonal, konám a chci konat, z mého studia textů a knížky, kterou jsem publikoval, vyplývá odvaha a neohroženost, s níž se musím obrátit v naší věci na Ústavní soud.
Můj životopis je na w-stránkách mé strany. Nechci zdržovat, ale soudci ÚS musí vědět, co to je za osobu, která si dovoluje vyrušovat je z jejich klidu a napadat – napadnout svou výhradou nezpochybnitelnou premisu řádného občana – účastnit se svými nezadatelnými politickými právy – všech typů voleb, které Ústava definuje. Jsem řádným občanem této země, nikdy jsem nebyl trestán, jsem svéprávný (viz § 5 zák. č. 275/2012 Sb.), celý život platím řádně daně tomuto sátu, nelžu a nekradu, nikdy nikdo proti mně nevznesl obvinění z trestného činu, nikdy jsem nestál před soudem jako obviněný. Žiju celý život od výplaty k výplatě, od dávky v nezaměstnanosti (jen jeden rok) k dávce, od nemocenské k nemocenské. Nebyl jsem schopen si za posledních 10 – 15 let poctivě nastřádat či nahamižnit pár miliard korun do foroty. Nebyl. S manželkou jsme vychovali jednu dceru, která už pracuje, ale bohužel se musíme podílet na její podpoře jako samoživitelky – naší pomocí ji živit jejího syna, našeho vnuka.
Celý život se však politicky tak či onak angažuju, tj. tedy od mého nástupu na vysokou školu už 43 roků. Kamoši z fakulty mohou dokázat.
Je nutné, abyste Vy, soudci ÚS věděli, co jsem zač.
Když by totiž žili všichni občané České republiky, tak jako já (věřím, že nás je snad ještě stále – většina) – tak by 80% policistů ubylo, možná 90% státních zástupců a Vás soudců rovněž 80 - 90%. Nebyli by totiž vůči takto žijícím lidem v mé vlasti – potřební. Neměli by co dělat. To je můj kredit, slušného občana, můj nezpochybnitelný politický a morální kapitál. Počet advokátů by se rovněž smrskl do bezvýznamného počtu. Tato moje stížnost není nic osobního – i Vás, malé hrstky právníků – soudců této země se týká toto mé konstatování stran konsekvencí vyplývajících z mého života – i Vy byste byli nepotřební, já Ústavní soud nepotřebuji přec. Moje stížnost řeší demokratické fungování
