Mnohé rodiny s dětmi žijí takzvaně z ruky do úst a mají našponované rozpočty. V případě nějakých mimořádných životních situací nemají připravené finanční prostředky a často si musejí půjčovat za nevýhodné úroky. Tak se lehce mohou dostat do dluhových spirál. Náklady, které jsou spojené s bydlením, stravou a navíc třeba péčí o jiného, jsou dnes značné.
Stát by se měl snažit vytvářet podmínky, které tuto situaci změní k lepšímu. To ale zjevně někteří politici nechápou. Zvláště mě v tomto šokovala činnost poslankyně Markéty Adamové. Ta se pustila do průzkumu, jaké je to vyjít s životním minimem. Na první pohled to není špatný nápad, ale když se podíváme podrobně na jeho provedení, tak měla poslankyně Adamová za TOP 09 asi pocit, že ukáže chudým, že vyjít s životním minimem je v podstatě jakási táborová bojovka a o nic nejde. Musela si prý jeden týden pořizovat jídlo denně za životní minimum 113 Kč. To je tedy opravdu hrůza. Jednak týden vůbec nic neznamená, ale hlavně pořídit jídlo na den za 113 korun není žádné hrdinství. Problém je, že člověk, který by musel vyjít s touto částkou, by z ní musel také nějak zaplatit bydlení, teplo, elektřinu, vodu, hygienické prostředky atd. To je ten hlavní problém. Průzkum tak vlastně vůbec nic neznamená a o ničem nevypovídá.
Paní poslankyně během průzkumu ukazovala, jak je například schopna si uvařit zajímavé asijské jídlo. Takže to byla nakonec taková reality show o chudobě. Kritikům velkopansky sdělovala, že bez práce nejsou koláče, přitom každý ví, že zažít nouzi můžeme i bez vlastního přičinění. Je neuvěřitelné, jak odtržení od každodenní reality dokážou někteří politici být ve svých sociálních bublinách, místo toho, aby skutečně řešili příčiny a důsledky chudoby.
Josef Nekl
poslanec PSP ČR za KSČM