Základní popřevratový hmotně právní předpis, který upravuje důchodové nároky, je zákon 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Postupně sice došlo k neomezené možnosti souběhu jednotlivých invalidních důchodu s výdělečnou činností a invalidní důchody se v 65 (zatím) letech invalidy převádějí na důchody starobní. Ale četná řada novel se dotýká i postupného zpřísňování nároků na invalidní důchod, jakož i kontrolování, přehodnocování či dokonce odejmutí jeho nároku. Od r. 1996 se zpřísnily parametry k posuzování invalidity (plný a částečný invalidní důchod) a od r. 2010 se přistupuje zákonem 306/2008 Sb. k novému vymezení invalidity - třístupňová invalidita.
Jestliže do té doby stačil mj. pro nárok na plný invalidní důchod pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nyní je potřebné pro nárok na invalidní důchod III. stupně poklesu nejméně o 70 %. Daleko tvrdší je však situace u posuzování nových částečně invalidních osob. Jestliže do r. 2009 stačil pokles jejich pracovních schopností nejméně o 33 %, pak nově se tato kategorie člení takto: a) II. stupeň, který se příjmově přibližně rovná bývalému částečnému invalidnímu důchodu, u něhož musí jít o ztrátu pracovních schopností od 50 do 69 %; b) I. stupně, který je příjmově podstatně nižší, u něhož musí jít o pokles od 35 do 49 %!
Ti, kteří nabyli nároku na invalidní důchod před 1. lednem 2010, byli či jsou před finančními dopady transformace chránění, ale jen při první kontrolní lékařské prohlídce po nabytí účinnosti tohoto zákona. Jinak, dojde-li podle posudku u poživatele invalidního důchodu z důvodu zhoršení či zlepšení zdravotního stavu ke změně stupně invalidity, stanoví se nová výše procentní výměry invalidního důchodu, případně se tento důchod odejme. Jen invalidní důchod, který se transformoval přes částečný invalidní důchod z důchodu za výsluhu let (před r. 1996) lze sice rovněž zvyšovat či snižovat, nelze jej však odejmout.
A tak sledujeme, jak se statisticky snižuje počet vážně zdravotně postižených spoluobčanů v produktivním věku. Jestliže v r. 2009 bylo vypláceno 321 439 plných invalidních důchodů, tak po transformaci v r. 2010 bylo evidováno již jen 232 839 invalidních důchodů III. stupně. Vím, že z toho určitá, avšak nezveřejněná část přešla do režimu důchodů starobních. A pokud bylo v r. 2009 vypláceno 211 376 částečných invalidních důchodů, pak bylo v r. 2010 evidováno 53 053 invalidních důchodů II. stupně a 164 361 sníženého I. stupně. V současnosti se tato čísla zásadně neliší, ale počet nově přiznávaných invalidních důchodů se nezpochybnitelně snižuje.
Kromě zákona totiž vstupují do „hry“ podzákonné normy. Stejně jako po roce 1995 byla přehodnocena spousta invalidních důchodů vyhláškou (284/1995 Sb.), je tomu tak i nyní. Nová vyhláška (359/2009 Sb.) se opírá o pokrok v medicíně a nově upravuje proces stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti a posuzování invalidity. Za rozhodující se bere v úvahu postižení s nejvýznamnějším dopadem s možností zvýšení či snížení hodnocení až o 10 % (v úvahu se bere např. více nemoci, vzdělání, schopnost rekvalifikace…). Sociální a věkové okolnosti však stále nejsou podstatné.
A i když někteří zasvěcení pravicoví politici hlásají, že vyvolávat pocity nejistoty a strachu u osob se zdravotním postižením je neopodstatněné a nezodpovědné a že žádné "očesávání" invalidních důchodců se konat nebude, konstatuji, že situace v oblasti invalidních důchodů dramatická je. A že se již očesává. Odhady ukazují, že za 1. pololetí 2011 došlo k redukci asi u sedmi a půl tisíců invalidních důchodů. A stížnosti (oprávněné i neoprávněné) se jen hrnou!
Co říci např. na fakt, že je odebrán po dvaceti letech invalidní důchod dnes III. stupně osobě v předdůchodovém věku? Sporné je nejen její zlepšení zdravotního stavu, ale i možnost nového zařazení do pracovního poměru. Takovýto senior již dávno nemá praxi, zkušenosti a ani se v nové situaci neumí orientovat. Těmto spoluobčanům pak zbývá ponížená podpora v hmotné nouzi a lepší úvaha, komu dát hlas v příštích volbách.
A nejde jen o invalidní důchody. Další restrikce přináší tzv. reforma nepojistného sociálního systému. Redukují se dávky a přehodnocují nároky u příspěvků na péči. Stranou pozornosti nezůstalo ani odškodňování horníků, kteří jsou postižení nemocemi z povolání. Pojišťovna jen číhá a sleduje, koho postihla další nemoc, která tu pojištěnou tzv. přebije. Stačí pak zadat impuls zainteresovaným lékařům a odškodnění je zastaveno.
Situace dramatická je! Je dramatická zejména pro neprivilegované občany. Pro ty, kterým 21 let budování kapitalismu žádné majetky a výhody nepřineslo, ale z veřejných statků jim ubralo. Pravicová koaliční vláda chudým bere a bohatým přidává. Kolektivní ochrana sociálních jistot se postupně hroutí a nyní dochází i na ty nejpotřebnější, na zdravotně postižené občany. A to jsem se ani nezmínil o dopadech reformy zdravotnictví.
Miroslav OPÁLKA, poslanec Parlamentu ČR, stínový ministr a místopředseda stínové vlády KSČM pro sociální strategii
