Ve středu 24. 3. 2010 se Senát PČR na své 17. schůzi opět příliš nevyznamenal. Vystavil „stopku“ změně zákona o sociálním zabezpečení v otázce peněžité pomoci v mateřství, která by některým rodinám vrátila až 3 000,- Kč do měsíčních rodinných rozpočtů. Opět zaznívala zejména ze strany senátorů za ODS a TOP 09 na adresu zástupců levice obviňování z předvolebního populismu. S ohledem na poměr sil bylo tzv. vše jasné již před zahájením schůze. Jednání se účastnilo 70 senátorů, z nichž dopředu avizovali senátoři za KSČM, ČSSD a KDU-ČSL, že návrh postoupený z PS PČR podpoří. Své „ne“ ohlašovali z ODS a TOP 09. Takže při hlasování o schválení „mateřské“ bylo při kvóru 36 hlasů ze 70 senátorů pro celkem 31 senátor - 23 senátorů ČSSD (6 nebylo přítomno, omluveni), 7 nezařazených (3 KSČM a 4 KDU-ČSL) a 1 ODS (kolega Sehnal se asi spletl). Naopak pro zamítnutí „mateřské“ bylo 40 senátorů (33 ODS a 7 TOP 09), proti 30 senátorů (23 ČSSD a 7 nezařazení - 3 KSČM a 4 KDU-ČSL).
Ač mohu být i já obviňován při následném vyjádření z laciného populismu, když návrh na zvýšené mateřské senát zamítl, nepovažuji podobná obvinění za logicky ani politicky korektní ani při schůzi samé, ani nyní po tomto nešťastném rozhodnutí. Proč?
Protože:
- vyplácení mateřské považuji v rozumně se chovajícím, sociálně orientovaném státě za opatření podporující biologické, ekonomické, sociální i politické základy vyspělé společnosti
- reprodukční schopnosti společnosti jako „živého organismu“, s určitou mentální, sociální i kulturní vyspělostí považuji z kvalitativního i kvantitativného hlediska za jeden z výrazných faktorů budoucího ekonomického růstu společnosti. Myslím tím společnost, jakou se snad snaží být, resp. měla by být také Česká republika
- v žádném případě se nechci vézt na vlně laciného populismu, kterému je v řadě případu právem vyčítáno, že nepřináší systémová opatření, ale finanční prostředky pouze přerozděluje. Navíc za podmínek, kdy se Česká republika potýká s dopady hospodářské krize. Takový populismus vidím např. v koketérii některých politiků s 13. důchody, v odmítání tzv. hotelových plateb při hospitalizaci v nemocnicích apod.
- opatření v souvislosti s vyplácením mateřské však považuji nikoliv za populistické, ale naopak za systémové, a to s ohledem na stávající ekonomickou situaci nemalého počtu úplných i neúplných rodin, do nichž se děti rodí, a což nemohou logicky nijak ovlivnit, a z toho důvodu se zakládající jejich zdravotní, sociální i ekonomický statut coby občanů. Ti, mají-li být v čase budoucím základnou další prosperity země, musejí tento základ nejdříve získat a dále utvářet v souladu s pravidly fungující vyspělé společnosti, která se orientují dále než za horizont momentálních těžkostí. Dopady krize musejí být v zásadní míře řešeny těmi, jež je mohou aktivně přímo nebo nepřímo ovlivnit, a nikoliv z pohledu těch, které jimi pouze zatížíme, a to veskrze negativně.
Ve smyslu předchozí argumentace snad už jen dodám, možná méně oblíbenou frází, „jde o otázku priorit“, a na tu by se měla hledat odpověď nikoliv z pohledu dnešních dluhů, ale jako investice jejich budoucí likvidity.
