Není obecně přijato tzv. komentovat průzkum veřejného mínění. Spíše se „nebojácně“ ústy představitelů stran zleva doprava říká, jak daleký nebo široký je jejich odstup od výsledků takového průzkumu. Viz ten z posledních o limitech financování přímé volby prezidenta.
Myslím, že je to přístup navenek rozumný, dovnitř vím, že se o hodnotách průzkumu hovoří a rozebírá se, tedy pokud si jej nezadal subjekt sám a nechce jej co nejlépe „prodat“, o tom už se příliš nemluví.
Průzkum, na nějž poukazuje STEM z 23. 3. 2012 vypovídá tak nějak v kontextu o tom, že lidé velmi citlivě přepočítávají vše, dokonce i svobodu své volby, mají-li pocit, že by mohla být „útokem“ na výdajovou stránku jejich rozpočtů.
Ač jsme jako politické hnutí vyjadřovali podporu přímé volbě prezidenta, chápeme a vážně bereme nákladovou položku, kterou s sebou nesou volební kampaně všeho druhu, toho prezidentského nevyjímaje. Odkazujeme na to i ve svém politickém programu. A i když si neděláme iluze, že by se právě jím někdo usilovněji zabýval, přesto do „veřejného prostoru“ i sobě připomeneme, že odlišujeme svobodu projevu, názorovou pluralitu, odpovědnost a důležitost rozhodovací procedury v případě přímé volby prezidenta. O té se prostě domníváme, že by měla být na občanech této země, a to nejen z pohledu „delegování“ kandidáta, ale i volby se vší odpovědností, tedy i znalostí jeho celkového profilu. O něm soudíme, že jej nejde vylepšit penězi sponzorů, agentur ani filantropů, kteří tzv. bojují např. proti korupci, a to stejnými prostředky, jen divadelní rekvizity přitom možná užívají jiné. Nelze ji však zlepšit ani tzv. ztotožněním se některé parlamentní strany s navrhovanou osobou a zdůrazňováním, že tzv. nestranický kandidát na prezidenta je zárukou větší odpovědnosti při výkonu funkce prezidenta než ten bez nálepky stranickosti. Občané mají v již zatím nesměle a opatrně probíhajících „mediálních masážích“ parlamentních i neparlamentních stran opět podlehnout falešné hře na „pravdu a spravedlnost“ a mají uvěřit, že je dobojováno. Není, dokonce ani všeliké výzvy nedávají tušit, zda zítřky mají být světlé či ještě světlejší. Rozum může úpět, co všechno je možné a čemu všemu má podlehnout člověk, občan, o němž zleva doprava rozhodnou, že jeho společenská role je… A to je právě ono! Není. Není předem daná a nebude předem vybojována. Tedy pokud nezačne přemýšlet každý z nás, že zbořit jeden mýtus, neznamená, že před těmi dalšími už budeme automaticky chráněni.
Přímá volba prezidenta může být takovým mýtem, pokud uvěříme, ba dokonce budeme si myslet, že spasit nás může někdo jiný, třeba ve funkci prezidenta. Nemůže. Je na nás, o čem bude systém, v němž žijeme, a zřejmě nám i našim potomkům nezbude, než v něm nějaký, blíže nespecifikovaný čas žít dál.
Chtějme proto znát kromě ceny také význam těch, které volíme a kteří nás utvrzují o „pravosti“ své volby. Ptejme se, proč to, co mohou lidé vytvořit svými nápady, prací a úsilím obecně vyžaduje tak vysoké částky peněz, které by mohly být jinak směřovány právě do realizace potřeb a zájmů nás, o jejichž hlasy je zájem vždy, až když uplyne volební období a nastane to další, třeba právě prezidentské. Přímá volba není výsadou, je to jen demokratická možnost a také odpovědnost, jak si uvědomit, že rozhodujeme o sobě, aby jiní nerozhodovali za nás.
Demokracie není mýtus, je to způsob, kterým můžeme hledat řešení, také odpovědi na otázky, které před námi otevírá každodenní život. A myslím, že to je právě teď.
Hana Svobodová
1. místopředsedkyně „Občané městu, město občanům“ (OMMO)
