České elity od vzniku samostatného československého státu, tehdy v roce 1918 společného státu Čechů a Slováků, se tak nějak vždy obracely a obracejí ke vzorům za hranicemi. Začátek naší státnosti byl logicky modelován dle západních vzorů, Francie, Anglie, chcete-li i USA. Pak následovalo po neblahých zkušenostech a výsledků 2. světové války příklon k vzorům, resp. jednomu vzoru na východě, k bývalému SSSR. Dnes to jde až tak daleko, že bychom dle jednoho z nejvyšších ústavních činitelů měli toto východní směřování, byť rovněž s nepříliš šťastnou historickou zkušeností, rozšířit a vedle Moskvy vzhlížet ještě mnohem dále na východ. Je nám dávána za vzor a pasovaná do role spasitele Čína. Že již na začátku není vidět jiný, byť jde o smlouvy bilaterární, než jen jednostranný profit je přeci jen výsledkem práce různých škarohlídů a nepřejícníků, pražské kavárny a jiných „protizemanovských“ center.
Koho by napadlo, že v tomto „východním směřování“ právě nejsilnější vládní levicový subjekt ČSSD zajde ještě mnohem dále, až do čínského Pekingu, a zhlédne se v jednom ze samurajských zvyků v harakiri. Jak jinak totiž nazvat to, co naprosto nesmyslně, bez většího důvodu, ale zřejmě o to většího ponoukání, neznámo odkud, spustil její předseda a premiér v jedné osobě B. Sobotka. Jestliže snad hledal nějaký doklad pro čest ČSSD, vždyť harakiri bylo věcí cti každého samuraje po prohrané bitvě, selhání apod., pak notně ujel a obávám se, že jeden z vyměňovaných ministrů J. Dienstbier má pravdu. Říká totiž, že ti, co dnes našeptávají a kterých se měl Sobotka a ČSSD zbavit již po tzv. lánské schůzce s potencionálním likvidátorem ČSSD prezidentem M. Zemanem, se nakonec zasadí o konec právě B. Sobotky. Konečně „boj růží“ již začal a nemá souvislost jen s nadcházejícím sjezdem této strany na jaře 2017.
B. Sobotka si možná svůj přehmat uvědomil a ve snaze utlumit „poradenské hlasy z poza buka“, začal zastírací manévr jakýchsi bilančních pohovorů s dalšími, resp. všemi ministry své koaliční vlády. Výsledek je evidentně dopředu ložený. Pohovory proběhnou, vlk se nažere a koza zůstane celá. Nikdo z nich nebude muset odejít a nikdo z nich nebude odejit. Ani A. Babiš za ANO, ani P. Bělobrádek za KDU-ČSL nemají zájem a ani chuť na své ministry sahat něco málo přes rok do konce mandátu této vlády. Samozřejmě vydrží-li a neudělá v tom nějaký další problém probíhající „boj růží“, což je však málo pravděpodobné. Pravděpodobnější je, že současné kroky Sobotky, režírované zřejmě zdatným režisérem spolu s případným neúspěchem či nevýrazným výsledkem ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR, budou dávat jeho jistě ne neznámým vnitřním odpůrcům ještě lepší důvod jej odstranit. Konečně je to jakýsi docela osvědčený a ozkoušený kolorit zbavování se svých přes předchozí problémy držených vůdců. Komické je, že těmi kdo je likvidují, jsou právě až příliš často lidé napojení na podnikatelské lobby, s charakterově poněkud pochybnými přístupy, a nechybí mezi nimi i doslova nýmandi, kteří dokáží jediné - být v závětří, nic moc nedělat, ale vždy po bitvě přispěchají s oním obligátním – my jsme to říkali, my jsme vás varovali, rychle se jej zbavit. Zejména když jim pak z toho něco kápne, byť je to třeba „jen“ o dalším volebním období, záruce malé, ale slušně placené funkce v nějakém orgánu sněmovny či jen zastupitelstva kraje či města, a nejlépe obojího či všeho toho dohromady.
„Levicové harakiri“ i „boj růží“ nesmyslně, bez příčiny a zásadnějšího důvodu odstartované B. Sobotkou nyní již běží, žije a bude žít svým životem. Životem, jehož výsledkem s velikou mírou pravděpodobnosti bude konec iniciátora z řad ČSSD a volební profit hnutí ANO A. Babiše. Myslím, že již nyní se na Hradu chystají oslavné fanfáry a bohaté rauty. Nebojme se, na nás v „podhradí“ také něco zbyde, vždyť levicové subjekty, a ČSSD zejména, se vždy starají o blaho skoro většiny z nás. Když nic jiného, tak minimálně jít jednou za čtyři roky k volbám, ale i častěji, protože voleb je skutečně na tak „velkou zemi“, jakou je ČR, hodně. Tak hlavně šťastnou ruku, dobrý obraz a zvuk při sledování přímého přenosu „levicového harakiri“. Mohou se dívat i ti méně otrlí, co nemají rádi příliš mnoho krve. Krev teče jen při harakiri o čest. To české levicové je evidentně jen a jen o hlouposti. (vb)
