Stalo se tradicí, že se v prvních květnových dnech roku na pietních místech po celé České republice schází nejen komunisté, lidé jiného politického přesvědčení či světového názoru, ale i ti, kteří se nehlásí k žádné politické straně. Podobně se jako každý rok tentokráte ve čtvrtek 6. května 2010 sešlo 22 členů KSČM, převážně funkcionářů, aby v této tradici pokračovali. Spolu se senátorem PČR za KSČM V. Balínem si vyslechli projev předsedy OV KSČM R. Beleje a po něm položili k pomníku Rudé armády květiny a poklonili se památce osvoboditelů.
Dovolím si, malé zamyšlení vyvolané smutkem nad docela malou účastí, úctou a pozorností mosteckých občanů k tak významné události v životě Mostu jakou je půlkulaté 65. výročí jeho osvobození od fašismu. Dokonce před tím smeknu uctivě pokrývku hlavy, protože si myslím, že mluvit s baretem na hlavě je neuctivé. To, co dává lidi v takovýchto dnech dohromady, je vděčnost a úcta k památce našich osvoboditelů od fašistické poroby během druhé světové války. Snažíme se těmito tradicemi uchovat pro příští generace vědomí vděčnosti a úcty nejen Rudé armádě, ruským lidem, ale i americké armádě a dalším národům a národnostem za naše osvobození. Uchovat k úctu k té největší lidské hodnotě, lidskému životu samotnému.
V té chvíli před pomníkem RA mi hlavou běžely fakta o událostech těchto památných dnů. Jednotky Rudé armády vjely do města Mostu v odpoledních hodinách před 65. lety. Situace zde byla dost nepřehledná a chaotická. Žilo zde tehdy 23 000 občanů německé národnosti a pouze 3 500 občanů národnosti české. Již v dopoledních hodinách uvedeného 8. května 1945 se řízení města ujal revoluční národní výbor, který vedl předseda František Kuchař a jehož členy byli Antonín Mazánek, Josef Vítovec, Ferdinand Přibyl a Josef Daneš. Jsem rád, že se dvěma z nich, A. Mazánkem a J. Vítovcem, jsem měl tu možnost je za jejich života potkat a osobně poznat, vyslechnout jejich vzpomínky nejen na toto údobí života a života místních obyvatel. Zejména Josef Vítovec byl člověk obdivuhodných morálních kvalit a vzor skromnosti a lidské solidarity. Byl to právě tento revoluční národní výbor, kdo vítal kolem 17, 00 hodiny vojáky Rudé armády na I. (tehdy Hitlerově) náměstí. Most byl tedy skutečně osvobozen 8. května 1945 mezi 16,00 a 17,00 hodinou jednotkami 17. mechanizované brigády ze 6. gardového mechanizovaného sboru 4. gardové tankové armády generálplukovníka D. D. Leljušenka. Do bojů byl zapojen i průzkumný odřad 329. střelecké divize plukovníka F. F. Abaševa ze 76. střeleckého sboru generálporučíka M. I. Gluchova 3. gardové armády generálplukovníka V. N. Gordova. Trvale bylo následně město Most zabezpečeno až jednotkami 6. gardové střelecké divize plukovníka G. V. Ivanova z 27. střeleckého sboru generálmajora F. M. Čerokmanova z 13. armády.
Vzpomněl jsem si na jednu krásnou českou pohádku, tuším, že se jmenovala Princové jsou na draka, kde se zpívalo, že „... statistika nuda je, má však přesné údaje.“ Ano statistika je nemilosrdně jasná a přísná pro objasnění toho, kdo měl jaké zásluhy na osvobození naší vlasti.
V listopadu 1942 okupovalo Německo SSSR v průlomu 1300 - 1800 km, tj. 5x větší území, než samotné Německo. Žilo zde 42% obyvatel SSSR, vyrábělo se zde 35% hrubé průmyslové produkce. V prvé fázi bylo z bojů vyřazeno 11 mil. lidí, z toho 6 mil. mrtvých, v technice 25 000 tanků, 129 000 děl, 12 000 letadel. Kdo by vydržel takový tlak a takové ztráty? Přesto již koncem roku 1942 průmysl SSSR vyráběl bojové techniky a zbraní více než Německo i se všemi zeměmi, které okupovalo.
Zvrat ve vývoji 2. světové války nastal po porážce německých vojsk pod Moskvou. Konec fašismu se přiblížil po otevření západní fronty a i podíl spojeneckých vojsk tak byl významný. Ale nelze oddiskutovat fakta, že hlavní bitvy probíhaly na východní frontě. Zde bylo vázáno 70% divizí wehrmachtu, 73% německých vojáků, 75% zbraní, 2 500 lodí atd. Ze 1 418 dní bylo 1 320 bojových akcí na východní frontě. V roce 1942 byla délka této fronty 6 000 km, tj. 4x více než severoafrická, italská a západoevropská fronta dohromady. Rudá armáda osvobodila 1 mil. km² Evropy. Obrovské byly ztráty na lidských životech. V RA padlo 8 656 359 lidí, celkem bylo v SSSR zmařeno 27 mil. životů, tj. 47,3% všech ztrát ve 2. světové válce.
Co dodat? K takovéto statistice není třeba nic dodávat. Hovoří jasně a obludně sama za sebe. Nabádá nás a vyzývá - již nikdy podobná zvěrstva.
Proto jsem se přišel poklonit památce všech, kteří položili za osvobození Československa své životy. Jen jsem myslel, že účast bude odpovídat významu pietní akce. Ano, vážení spoluobčané, je třeba vzdát poctu, úctu a vyjádřit poděkování za naše osvobození všem, jejichž jména známe, ale i těm nepřehledným řadám bezejmenných prostých vojáků. Ve 2. světové válce padlo 360 000 Čechů a Slováků, i více než 25 000 členů komunistické strany.
Na porážce fašismu a osvobození Československé republiky se podílela především vojska Rudé armády, ale i USA, Velká Británie a Francie, ale životy na našem území položily i další národy a národnosti. Všem, jim všem patří náš neskonalý dík. Čest jejich památce! (vb)
