Prázdniny stejně jako zahájená tzv. okurková sezóna v médiích vstoupily do svého dalšího dne. Je to patrné z obsahu některých deníků nejen celostátních, ale zejména těch místních, provinčních. Jde o období, kdy se přes místní jakoby opomíjená témata prosazují díky benevolenci (nebo spíše pro realizaci podnikatelských zájmů?) do médií jsou pouštěni „dělníci z ochrany občanských zájmů“. Chudáci občané ve své většině o takovýchto zájmech vržených tímto směrem ani nevědí.
Tak nějak na mě působí oprášení politiky Palerma na severu. Prakticky od roku 2010 je přiživovaná, oživovaná a živená kauza nejdříve prodeje, následně za skoro velké slávy vraceného a nyní se slávou a zájmem ještě větších řad podnikatelských subjektů místních i nemístních o rekonstrukci KD Repre.
Velice aktivní je v tomto Mostecký deník, kde se tato kauza stala „děckem“ redaktora s příznačným jménem pro „okurkovou sezónu“. Děckem, jehož výchova je však vedena evidentně připravenými osnovami.
Nehodlám připomínat všechny peripetie této mnohovrstevnaté kauzy, ale stručnou osu pro oživení připomenout musím. Vždyť se jednalo v případě skoro úspěšného pokusu o zmařený podvod století. Prodej KD Repre nevyšel! Nevyšel ne díky aktivitám nějakých tzv. bojovníků proti korupci, ale byl zmařen díky aktivitám politického hnutí Občané městu, město občanům. Při prodeji KD Repre chyběl jediný hlas „pro“ od současného jednatele OMMO V. Balína. Tehdy byl dehonestován za to, že se jen zdržel, byl dotazován v místních médiích, proč nebyl proti. Kritizován od těch, kteří hlasovali pro prodej, a věděli, proč a za co tak konali. To vše lze dohledat. Stejně jako další skutečnosti, o nichž se nyní příliš nehovoří, protože je zde opět šance, zopakovat si tento kšeft za nějakou půl miliardu korun a další tzv. vícepráce. Příklad podobné rekonstrukce Sportovní haly Most je ještě dost živý, včetně až příliš obdobného finančního rámce a víceprací. Dokonce i skutečnosti, že KD Repre, stejně jako sportovní hala, má po rekonstrukci vypadat vlastně stejně. A v takových patrech se může údajně nabízet sakra slušná provize (jinak docela kulantní výraz pro legální úplatek).
Kolem kauzy KD Repre se začali po veliké slávě kolem navrácení kulturního domu zpět do rukou města točit bývalí hráči ve hře o jeho prodeji. Přibyli i noví, místní i přespolní. Vždyť i „cech architektů“ a další místní podnikatelé by si mohli přeci líznout, že? Známý režisér sice přesídlil do Prahy, ale neopustil svou režisérskou židli. Proto se ke slovu jakoby dostali i ob(v)čané. Přes místní plátek Homér, který kdysi roztleskával kampaň prodeje KD Repre, „podpořil“ občanskou iniciativu v podobě petice za obnovu a modernizaci KD a zacílil do současného požadavku architektonické soutěže na jeho přestavbu.
Nic proti. Jistě bohulibý záměr i aktivita, jen kdyby nešlo o pozadí ke zneužití občanů pro zájmy podnikatelsko-politické lobby, která Mostem vládne již několik polistopadových desetiletí. Kulturní zařízení s širším záběrem aktivit a možností kulturního a společenského vyžití by si statutární město Most, resp. jeho občané jistě zasloužili. Zasloužili by si však nejdříve slušnější zacházení a pravdivé, komplexnější, „neokurkované“ informování.
Diskuse kolem KD Repre jsou orientovány jakoby na jeden základní problém, že se jde do rekonstrukce tzv. napřímo, že je třeba vyhlásit architektonickou soutěž na toto dílo a jistě nejen proto, v jakých objemech financí se opět uvažuje. Jen na projekt, který sám o sobě je diskutabilní a měl by být šířeji posouzen a diskutován i s občany, se počítá s cca až 15 mil. Kč a na samotnou rekonstrukci s nějakou (zatím?) údajně skoro půl miliardou korun. To není málo, a jde o veřejné finance, finance daňových poplatníků, byť se bude město údajně snažit získat nějakou tu korunu z případných dotačních programů. Ovšem o dalším zásadnějším problému, který zde přetrvává od prodeje KD Repre, který na něm ztroskotal, je nevyjasněnost majetkových poměrů, resp. vlastnický vztah k některým pozemkům, na nichž KD Repre stojí. O tom se mluví poskrovnu, jen tak jakoby mezi řádky či tzv. pod čarou a hlavně potichu. Ticho totiž je nelepším prostředkem, jak nedělat občanům starosti a dovézt je k přesvědčení, že jejich zástupci jsou velice moudří a rozhodují za cenu svého vlastního pohodlí v jejich prospěch. Pozemky stále totiž patří Řádu minoritů a některé i dalším vlastníkům. Pravda, někteří z těch „dalších vlastníků“ se těší, že si na nějakou tu nemalou korunu přijdou, až se bude vyplácet jejich vlastnictví pozemků pro tzv. veřejný zájem. Tento fakt významně limituje možnosti projektování a samotné rekonstrukce, protože jde o nutné kroky, které by měly předcházet a podmiňují stavební řízení. Obdivuji odvahu vedení města, na jehož čele přeci stojí právník, a měl by si tuto skutečnost uvědomovat, anebo si je hodně jist stavem a úrovní zdejších některých justičních předáků, stejně jako další v Radě i Zastupitelstvu statutárního města Mostu svou odpovědnost, kterou ze zákona mají ke správě svěřeného majetku. Tentokráte by orgány činné v trestním řízení a soudy dostaly podnět právě tímto směrem. A myslím, že ani ony „by dvakrát nevstupovaly do téže řeky“, stejně jako by se již neopakovala příp. dozorovaná benevolence z vyšších míst. Jedna „kočkovaná“ snad již stačila a zahalování svých zájmů rádoby zájmy občanskými v jakési repríze, svědčí jen o mravním úpadku lidí, které si občané Mostu do vedení města zvolili.
Vlastimil Balín, ex zastupitel města, ex senátor a jednatel OMMO
