Přímá volba prezidentova zaznamenává další a další zneužívání a její neopodstatněné vyvyšování proti dřívějšímu způsobu, volbou komorami P ČR. Zarážející je tato skutečnost ze strany tzv. odborníků z právní obce, kde by se dalo předpokládat, že znají a vládnou platnou legislativou a měli by tudíž vědět, že Ústava ČR jako základní zákon ČR nedoznala v souvislosti s přímou volbou prezidenta žádnou změnu, pokud jde o pozici, pravomoc a odpovědnost hlavy státu. Nevznikalo a není žádné jakékoliv opodstatnění, aby se M. Zeman choval tak, jak se chová. A popravdě chuť být aktivistickým prezidentem na takové kroky nemůže stačit a všichni, kdo neignorují český právní řád, by měli velice nahlas protestovat. Jenže on, byť tvrdil a tvrdí opak prostě vyhlásil válku ČSSD a všem, o nichž se domnívá, že byl jimi v minulosti poškozen nebo mu jen trochu někdy, jak se říká, šlápli na kuří oko.
Současné pověření premiérskou odpovědností J. Rusnoka, způsob a jeden personální návrh do nové vlády za druhým dokladují, jak moc je vše konzultované v užším kruhu prezidentova okolí (nechci přímo tvrdit, že přátel, ale zvonku to tak vyzerá…). Orgány činné v trestním řízení velice usilovně dohledávají a zřejmě v některých případech asi dokonce teprve nyní hledají průkaznější indicie a důkazy jakési trestné činnosti, která se sice může takto jevit, ale musí být i dle českého trestního práva dokázána, aby po zadržení mohlo následovat důsledné vyšetření, soudní jednání a následně snad i trest. Zatím vše ale vypadá, jakoby jedním, ne-li jediným důvodem pro zpuštění kauzy „Nečas-Nagyová-vojenští zpravodajci-kmotři Riitig, Janoušek aj.“ bylo splnění Zemanova předvolebního slibu, slibu jinak s přímou volbou prezidenta obsahově a věcně nijak nesouvisející – STOP Nečasově vládě – VOLTE Miloše Zemana!
Zatím je skutečností, že se prezident chová nikoliv aktivně nadstandardně, ale nestandardně, pohybuje se na hraně Ústavy ČR a některými kroky i za jejím rámcem, chcete-li jejím duchem. Spousta jeho voličů mu samozřejmě fandí, tleská a pěje chválu a ódy – ten jim to ukázal, ten jim to nandal, ten… Ano skutečně nám to nandává a řekl bych že docela skoro všem. Soudný a rozumný Čech pláče, cizina se baví.
Nejvíce to však nandává samotné zatím nejsilnější opoziční politické síle v zemi ČSSD. Velice důsledně vráží jeden klín za druhým do jejích řad a doslova vyzívá k v nitřnímu boji svou pátou kolonu, kterou zde má ještě od dob svého předsedávání nebo se (si ji) vygenerovala v průběhu jeho politického exilu na Vysočině. Její řady se aktivizovali zejména nyní, kdy pověření premiérskou odpovědností J. Rusnok se míjí se správným a jediným slušným a dobrým řešením současné vládní a parlamentní krize – rozpuštěním Poslanecké sněmovny P ČR a vyhlášením předčasných voleb v co nedřívějším termínu.
Některá jména, která již padla, byť třeba někteří oslovení zatím nevyslyšeli prosbu Rusnoka vzít ministerskou odpovědnost, jsou jakoby náhodou vhozena do hry, aby navodila živnou půdu pro vnitřní škádlení uvnitř ČSSD a nutila její představitele projevovat svá stanoviska a často i osobní názory na způsob řešení krize ze strany M. Zemana. Nejvýraznější „bombou“ v tomto směru byla a je bývalá místopředsedkyně ČSSD M. Benešová. Její nominace na pozici mistryně spravedlnosti, kterou přijala, vyvolala rozporuplná stanoviska. Ku cti předsedy ČSSD pana B. Sobotky a třeba i stále nejpopulárnější osobnosti ČSSD senátora J. Dienstbiera budiž řečeno, že se opírají důsledně o rozhodnutí nejvyšších orgánů ČSSD a veřejně oslovili paní Benešovou, aby zvážila své další působení v ČSSD. Pravda, že taktičtěji a „čistěji“ toto učinil senátor Dienstbier, který prohlásil, že by „neměla mást a i svou stranickou příslušností ukázat barvu.“ Předseda B. Sobotka zvolil tvrdší, leč nepříliš šťastný způsob, na nějž se na Hradě čekalo a který dal podnět pro aktivizaci oné páté kolony M. Zemana v řadách ČSSD – je třeba M. Benešovou vyloučit (jak tvrdí média, možná, že to bylo jen v dikci, aby odešla…). Druhý muž v řadách ČSSD první místopředseda M. Hašek naopak, prohlásil, že „účast kohokoliv z řad ČSSD je jeho osobní záležitostí a nikdo za to nebude vylučován“. Škoda, že oba čelní představitelé ČSSD neznají asi plné znění vlastních stanov, protože by určitě zvolili jiný obsah svých prohlášení. Ve Stanovách ČSSD se k tomu dá dohledat následující klausule:
Čl. 4
VZNIK ŘÁDNÉHO ČLENSTVÍ V ČSSD
/1/ O řádné členství v ČSSD se může ucházet každá fyzická osoba bez rozdílu národnosti, náboženství, rasy a sociálního postavení, je-li státním občanem České republiky starším osmnácti let a potvrdila-li podpisem přihlášky, že souhlasí s programem a Stanovami ČSSD.
a) se souběžným členstvím v jiné politické straně nebo politickém hnutí ustavených podle právních předpisů České republiky, nebo
b) s kandidaturou na veřejnou funkci za politickou stranu nebo politické hnutí podle písm. a) nebo jako nezávislého kandidáta bez souhlasu příslušného orgánu ČSSD, který je oprávněn schvalovat kandidátní listiny na veřejné funkce.
.. a to určitě, pane první místopředsedo Hašku, není o „vlastním osobním rozhodování dané osoby“ nebo i výklad Stanov ČSSD máte podobně jako v KSČM prostě vlastní bez ohledu na jejich faktický obsah? No konečně by to asi odpovídalo školnímu zařízení na Slovensku, kde jste údajně absolvoval.
V duchu Stanov ČSSD tak krok paní M. Benešové sám os sobě zakládá důvod pro ukončení jejího členství v ČSSD dle čl. 4, bod /2/, písm. b). Takže ze strany předsedy B. Sobotky mělo zaznít, že jednání paní M. Benešové bude řešeno na základě Stanov ČSSD a v podstatě se sama svého členství v řadách ČSSD zřekla. Ze strany místopředsedy M. Haška jsou jeho výroky jsoucí až nápadně často v rozporu s tím, co říká předseda B. Sobotka pochopitelné, právě z jeho pozice jakési „Zemanovy klaky v řadách ČSSD“. Svou situaci by mohla při svém právním vzdělání snad i pochopit samotná M. Benešová, jinak tím značně poškozuje svou vlastní vizitku vhodného odborníka na post ministra spravedlnosti.
Za nepříliš šťastné považuji jakési spekulování pod tlakem, že ČSSD přeci jen začne formovat svou vládu, s níž by jako s nabídkou prezidentovi přišla s mandátem do mimořádných (nebo snad řádných) voleb. Tak začala ČSSD lavírovat ústy svých tří zástupců M. Haška, L. Zaorálka a J. Tejce (bez účasti předsedy B. Sobotky?!) na pátečním brífinku (28. 6. 2013) v PS P ČR. Jedním dechem však hoši z ČSSD opět zdůrazňovali, jak jim nejde o ministerská křesla, ale o řešení krize. ČSSD byla lapena do tenat rozprostřeným s velikým gustem prezidentem M. Zemanem tak, že dokonce začínají nesměle připouštět případné menší zlo vyjádření podpory tzv. vládě odborníků, kterou snad sestaví J. Rusnok. Na druhé straně je docela tragikomické znění ozvěn z druhého pravicového břehu, zejména z úst představitelů ODS (M. Němcová), jak jsou hlasy o vítězství ČSSD ve volbách v roce 2010 pofiderní a měla by tedy mít ČSSD v dalším případném kroku prezidenta pověřena sestavením třeba i menšinové vlády, když nejsou schopni dát dohromady onu alespoň „stojedničkovou“ většinu hlasů v PS P ČR. „Hezké a jistě milé“ bylo vyjádření předsedy KSČM V. Filipa, který si rovněž na hranici ČSSD přiložil polínko, aby lépe hořela a sice, že konečně si ČSSD uvědomila skutečnost, že v roce 2010 vyhrála volby a hodlá dostát své odpovědnosti na případném skládání další vlády v tomto volebním období (KSČM má přeci stále dost neuklizených loajálních osůbek, o které by se ráda postarala údajně za věrné služby). Pak se divme, že situace se jeví nadále jakoby patová, nepřehledná. Všichni hráči na tomto hřišti hledí na své zájmy a občan se ztratil.
Opravdu nejčistším a nejrozumnějším řešení dané krize je rozpuštění PS a vyhlášení termínu předčasných voleb. Předčasné volby jsou slušivým šatem demokracie, má-li vyjít z tohoto klání bez poskvrny a rehabilitována. Zejména opoziční strany by měly tlak na jejich konání držet a o ně se snažit a nelavírovat, jak se to zrovna snad může jevit pro tu či onu, nebo ty či ony persóny v jejich řadách výhodné. Třeba by se pak objevil někdo, kdo by konečně začal mnohem více brát do svých úst zájmy a potřeby občanů ČR, které se v celé této české prezidentsko-parlamentní šarádě krčí kdesi v koutku na okraji zájmů politické reprezentace.
Vlastimil Balín, ze své vůle odešlý člen jedné parlamentní politické strany
