Benešovy dekrety jsou historický fakt, který nelze zlehčovat
Českou politickou scénu „rozhýbalo“ včerejší vyjádření rakouského prezidenta Fischera o Benešových dekretech jako „těžkém bezpráví“. Nemyslím, že jde zrovna o ukázku diplomacie a uvážlivosti v době, kdy se nejen téma dekretů a s nimi spojené dění z doby vzniku a ukončení 2. světové války diskutuje. Je otevřené z pohledu historických i politických debat, nových skutečností a odborných hodnocení. Dekrety, řada dalších mezinárodních smluv a celkové geopolitické uspořádání po 2. světové válce zasáhly do života občanů mnoha zemí světa. Je třeba připomenout, že mnohdy skutečně v zájmu nového mocenského rozdělení sfér vlivu, často bez ohledu na důsledky a další rizika války, jež se tak tragicky vepsaly do osudů mnoha národů světa. Nelze však vyloučit fakta, že ne vždy dokázaly zabránit křivdám budoucím. Je však třeba mít na paměti fakt, že válka a její příčiny měly své aktéry a ti se v době rozhodování ji rozpoutat zahrávali na geopolitické šachovnici světa s osudy národů cizích i svých vlastních. Benešovy dekrety byly v prvé řadě poměrně tvrdou a jasnou odpovědí těm, kdo se snažili geopoliticky, kulturně a ideově likvidovat základy československého státu. Je však třeba dodat, že Benešovy dekrety byly odpovědí v konkrétní historické době. A byť jsou nezpochybnitelnou součástí českého právního řádu, nelze jen na nich stavět přítomnou ani budoucí kvalitu vztahů se sousedními zeměmi. To platí v uvedeném případě oboustranně. Ať už se podobná vyjádření dějí třeba v kontextu předvolebního boje, jde spíše o laciná gesta, která nedávají dobrý signál, že diskutovat o sporných etapách minulosti je na místě, ale nelze tak činit jednostranně, bez vzájemně vyjasněných východisek a závěrů.
RSDr. Vlastimil Balín, senátor PČR Most