Štěstí v neštěstí měla o předposlední květnový víkend KSČM, která v sobotu 19. a neděli 20. května 2012 v „libereckém kýčovitém chrámu konzumu, zábavném, kulturním a relaxačním Centru Babylon“ (docela trefná charakteristika J. Švehly v Právu 21. 5. 2012) konala v pořadí již svůj VIII. polistopadový stranický sjezd. Neštěstím bylo, že se sjezdové rokování komunistů „sešlo“ s korupční kauzou hejtmana StřČ kraje D. Ratha, a tak nad dřívější poměry zvýšená mediální pozornost byla rozmělněna. Ovšem mnohem větším štěstím v tomto neštěstí bylo právě toto rozmělnění. Možná právě skutečné ledví a podstata této, jak sebe sama ústy vedoucích představitelů velice ráda hodnotí, třetí, dnes snad údajně pohledem posledních výzkumů předvolebních preferencí s výhledem na druhou příčku, nejsilnější parlamentní strana, se podařilo před veřejností ukrýt. Do vyhlášení výsledku voleb předsedy KSČM probíhala na ČT 24 pravidelná informace prostřednictvím živých vstupů, podporovaných ještě vlastním videopřenosem na webu KSČM, který však velice často zvukově nebo i obrazově kolaboval, zejména v době očekávaných kontroverznějších diskusí či zádrhelů, zřejmě v připravené režii. A že jich údajně tentokráte bylo více, než na kolik byla tato strana v minulosti zvyklá. Konečně i předsedou byl (nejen ke svému překvapení) zvolen staronový předseda Vojtěch Filip, až na druhý pokus. Za štěstí v neštěstí bych považoval i nepříliš zasvěcené komentáře různých komentátorů a politologů, z nichž byla patrná a evidentní až zarážející neznalost vnitřního prostředí v samotné KSČM a toho, co z něj vyplývá pro její vnější fungování nebo dokonce nějaké případné změny směrem k neuralgickým bodům, stojícími jako řešení před českou společensko-politickou a hospodářskou sférou. Hodnotili totiž skoro vše jen prizmatem volby či nevolby V. Filipa předsedou KSČM, jako by snad jeho nezvolení mělo znamenat, stejně jako zvolení, nějakou významnou a zaznamenání hodnou změnu, zejména v jejím vnějším fungování.
Jediným, kdo dosti přesně a se znalostí věci charakterizoval to, co se na VIII. sjezdu KSČM dělo, a to hned ve dvou statích v Právu 21. 5. 2012, byl komentátor Práva Alexander Mitrofanov (Domácí úkol a Vyvažování). Cituji z prvého z nich:
„Čeští komunisté, kteří mají dobré vztahy s ruskými soudruhy, se mohli poučit z příkladu předáka tamní Levé fronty, Sergeje Udalcova, kterého kdekdo, včetně jeho odpůrců, pokládá za frajera s charismatem. Jenže Udalcov si četnými hladovkami kvůli bezdůvodnému věznění ničí vlastní zdraví. Umíte si představit vyhublého Filipa dávajícího všanc svůj život ve jménu levicových ideálů? A kdyby to byl jen staronový předseda. Sjezdová debata této revoluční strany by správně – tedy z hlediska samotné KSČM – měla být utajena. Protože pamětníci normalizace z ní mohli mít – a mnozí po zhlédnutí přenosu měli – hotový šok a mladší lidé přinejmenším tíživé rozpaky. Tohle má být partaj, která v Česku drží druhé nejvyšší volební preference? Jestliže tolik lidí vkládá naděje v přehlídku unylé šedi, která se v hlavách většiny delegátů neměnila dobrých dvacet nebo třicet či více let, pak je něco hodně shnilého v naší společnosti. Zvláště když si uvědomíme, že většině příznivců KSČM je úplně jedno, jakou má strana doopravdy úroveň. Tito lidé žijí v pohádkách o spravedlivých komunistech a zlých kapitalistech a nepřejí si z nich být vyrušováni.“
Nemohu si s ohledem na dřívější přátelský vztah s J Dolejšem, dnes již opět místopředseda ÚV KSČM, odpustit uvést ještě malý úryvek z druhého postřehu A. Mitrofanova „Vyvážení“ – „KSČM má několik mužů a jednu ženu, kteří se objevují v televizních pořadech a vytvářejí v očích veřejnosti obraz současných českých komunistů (pokřivený, falešný, a proto lepší než skutečná realita, žel sdílel jsem též tuto pozici – pozn. V. Balín) … V Česku ale zůstal takový divný komunista Jiří Dolejš (který i přes stín očištěného podezření z údajné korupce vyhrál svůj souboj s přestavitelem ortodoxního křídla v KSČM poslancem S. Grospičem – pozn. V. Balín)…. Proč, to vědí jen delegáti. Mne (A. Mitrofanov) při vzpomínce na celkovou úroveň sjezdu - v okamžiku, kdy vystupovali mediálně známí funkcionáři – napadlo, že delegáti podvědomě chtěli vyvážit úroveň okresní schůze 80. let, která byla pro debatu charakteristická. Ať už je Dolejš pro ně jakkoli ideově a lidsky divný, vědí, že KSČM reprezentuje na násobně vyšší úrovni, než si doopravdy zaslouží“.
Dodal bych snad jen, že právě to, že, byť mám asi jako většina lidí pohádky a ty opravdově „pohádkovské“ rád, jsem nechtěl nadále komunistickým vyprávěnkám naslouchat, že mi přetvářka a schizofrenické vnímání reality a vlastní pozice v ní, prostě, že mi takové jednání a chování nebylo vlastní, tak jsem řady této strany k 7. srpnu 2010 čestně opustil. A protože znám poměry v KSČM velice detailně a tzv. z menší vzdálenosti než zblízka, mohu se dopustit mnohem konkrétnějšího a osobnějšího ohlédnutí za nedávno skončeným VIII. sjezdem KSČM. Tady je.
I přes výše uvedená hodnocení, bych mohl konstatovat, že mě uspokojil. A to hned z několika možných hledisek. Předně, kdybych byl ješitný, uspokojil by mě proto, že konečně byly přijaty doplňky Stanov, které jsem, nejdříve jako místopředseda a následně jako první místopředseda ÚV KSČM, doporučoval již před téměř 10 lety. Např. zavedení funkce 1. místopředsedy, což i dokonce fungovalo, ale právě proto, abych mohl být z vedení odejit, byla nakonec pozice 1. místopředsedy, jak vidno, dočasně zrušena a nyní opět správně zavedena. Dále, aby sjezd volil všechny vedoucí funkcionáře předsedu i místopředsedy. Zredukování počtů místopředsedů a přeorganizování kompetencí místopředsedů ÚV KSČM, krajský orgán s řídícími pravomocemi, tedy ne tzv. koordinační článek krajskou radu, ale krajský výbor atd. Narozdíl od současného řešení, nebyly u mých návrhů jakési postranní úmysly a osobní kalkul, jako je zřejmě u zvoleného předsedy V. Filipa. Jen snad neznalý komentátor nevidí ve zrušení funkce místopředsedy pro zahraniční styky snahu předsedy dostat zahraniční záležitosti pod svůj referát. Vždyť posuďme problém např. jen pohledem přes úvodní vystoupení, které bylo i samotnými delegáty hodnoceno jako velice slabé. Někteří volili i hrubší slova a hovořili o změti blábolivě prezentovaných problematik, v nichž nepochopitelně (pro mě pochopitelně!) dominovaly otázky zahraničních politiky, které KSČM v současné i blízké budoucnosti nemůže ovlivňovat. Ne tak pan předseda. Bude-li mít, a nyní tedy po sjezdu má, výhradně ve své gesci zahraniční styky KSČM, pak již jsou karty jasnější – politická karta Číny, Vietnamu aj., kde se nechá leccos vylobbovat, leccos získat, je pro V. Filipa hratelnější (prosím nečíst, že si ji pro sebe tak nějak excelentně a před zraky výkvětu členské základny KSČM cinkl).
Hlubokým omylem nejen delegátů VIII. sjezdu KSČM je, že tyto se značným zpožděním nastartované změny mají šanci něco změnit. „Rakovinu“ ve značném stádiu jejího bujení zatím neléčí ani nejvyspělejší medicína. A problém KSČM není jen v malé aktivitě, nedostatečné erudovanosti funkcionářů, v jejich povrchnosti a velice často lenivosti, nýbrž v tom, že při takovémto dlouhodobém fungování vedení strany od centra po okresy až ZO KSČM, velice vážně „onemocněla“ celá KSČM a v současné době lze hovořit o tzv. řízené eutanázii.
VIII. sjezd v podstatě ukázal celkový tristní stav KSČM. O úvodním vystoupení staronového předsedy již bylo sděleno, bylo nevalné a skoro nehodné sjezdového jednání strany nacházející se právě v situaci KSČM, kdy jsou na stole očekávání nejen členské základny, ale i občanské veřejnosti, byť vyjádřené jen výstupy z výzkumu volebních preferencí. Vždyť i na delegátech při jednání, v kuloárech bylo patrné, že se zde licituje o několika funkcích ve vedení, o zájmech jednotlivců či skupin, zájmech jednotlivých regionů či myšlenkových proudů (to jsem ale asi přehnal, protože o myšlenky šlo na tomto sjezdu až na posledním místě). Konečně myšlenkovou prázdnotu ukázala v plné nahotě diskuse, kdy bylo vše a hlavně nic podstatného, co se týká řešení právě těch problémů a toho, co skoro všichni kritizovali na účtu současné vládní koalice nebo dokonce na účtu ČSSD. Situaci tak nemohla zachránit ani některá vystoupení A. Mitrofanovem zmiňovaných mediálních tváří KSČM. Spíše naopak, ještě více byl podtržen reálný tragický nejen personální stav KSČM. Nejkomičtěji působila doslova “křičená“ vystoupení jako např. jednoho předsedy nejmenovaného okresu na severu, který, byť ve věku cca 37 let, vypouštěl jednu frázi za druhou, aby pak gradoval svůj příspěvek zdárnému jednání VII. Sjezdu KSČM doslova „mobilizujícím“ výkřikem: „Chcete se mít dobře? Volte komunisty! Čest práci“. A šel si sednout, někteří rozumně uvažující v němém úžasu raději již pro jistotu seděli.
Pohledem na přijaté usnesení, které je jakoby přes kopírák ze sjezdů předchozích, se lze přesvědčit, že se komunisté opět úkolují směrem k nedostatečnému zhodnocení minulosti a příčin listopadu 1989, když přitom je vnitřní nechuť, neochota a hlavně neschopnost se ze své také nešťastné historie poučit, reflektovat ji pro budoucí směřování alespoň myšlenkového odkazu klasiků, které tak rád a často prázdně cituje třeba i pan V. Filip. Najdete zde i opakované „sebeúkolování“ na dalším rozpracovávání v pořadí snad již 5. rozpracování dokumentu „Socialismus pro 21. století“. Jakési „Hlavní úkoly“ dostal k dalšímu rozpracování nový ÚV KSČM a v takovýchto „domácích úkolech a marném vyvažování“ (A. Mitrofanov v Právu) by se dalo argumentovat skoro do nekonečna.
KSČM měla asi opravdu štěstí v neštěstí souběhem svého VIII. sjezdu s kauzou D. Ratha. Podařilo se jí zřejmě na další období ošálit veřejnost a dále vytvářet dojem, že je jakousi blíže nespecifikovanou alternativou pro zlepšení situace v ČR a životě občanů. Že tomu tak nebude, se zřejmě nejdříve přesvědčí členská základna. A to už o tom její část dnes mluví. Soudím tak dle odpovědi staronového předsedy V. Filipa na dotaz deníku Haló noviny v pondělí 21. 5. 2012: Co uděláte pro KSČM, aby získávala stále větší kredit ve veřejnosti?
„Chtěl bych poděkovat delegátům sjezdu za důvěru. A jsem přesvědčen o tom, že materiály přijaté VIII. sjezdem dávají šanci, abychom skutečně, jako suverénní a hrdá politická strana, která je na vzestupu, předložili občanům ČR takový program, který pomůže vyvést naší zemi z krize. Na tom se chci podílet s nově zvoleným týmem. Budu zvědav, jakou pozici ve vedení strany zaujmou nově zvolení místopředsedové (skutečně nově zvolen, pokud vím, byl jen jeden „nešťastný“ P. Šimůnek, jehož funkční život bude zřejmě jepičí délky – pozn. V. Balín) – první místopředseda a další dva místopředsedové – a jaké nové návrhy i nový styl práce nastolí. Jsem rád, že se nám od roku 2010 daří získávat pro členství v naší straně více mladých lidí. To svědčí o tom, že náš program začíná zajímat a přitahovat i mladé“. Tolik odpověď V. Filipa.
Pozorný čtenář jistě snadno pochopí, že ptající se redaktor, resp. redaktorka se od staronového předsedy KSČM konkrétní odpovědi nedočkala. Je totiž ukryta mezi řádky. Zkusme číst spolu – pan předseda si „svůj“ podíl představuje jako svou zvědavost nad výsledky práce „svých“ místopředsedů. Ani slovo o svém nezastupitelném, konkrétním podílu na řízení strany, které za celé jeho dosavadní působení absentovalo a bude zřejmě absentovat nadále. Ani slovo na téma organizace, motivování a kontroly práce místopředsedů, přípravě podkladů pro orgány strany, natož ona podstata otázky, co on osobně udělá pro zvýšení kreditu KSČM ve společnosti.
Ale až tak špatné to se statutárním zástupcem KSČM nebude, protože jeho slzy jimiž skrápěl své závěrečné „děkovací vystoupení“ na VIII. sjezdu KSČM bylo zřejmě upřímné pod dojmem uvědomění si skutečného stavu KSČM a svého osobního podílu na něm, nebo politické likvidaci lidí, kteří mu překáželi a překážejí v naplňování jeho klientelistických zájmů. Štěstím KSČM a neštěstím jejího předsedy je, že se to již ví. Že by opravdu štěstí v neštěstí… A čest práci, soudruzi?
Vlastimil Balín, Most
