Ředitel ÚSTR, historik Jiří Pernes byl „konečně“ odvolán. Tak přece... Těmito slovy jsem charakterizoval své vystoupení k projednávání Informace k současné situaci v ÚSTR, kterou předkládala na 18. schůzi Senátu PČR předsedkyně Rady ÚSTR paní N. Kavalírová. Ano, tak přece…, se to podařilo. Někdo, a dost nejen zasvěcených do celé kauzy, ví, kdo (nejpravicovější část české společnosti a některých parlamentních politických stran) nechce, aby Ústav fungoval jako vědecké, osvětové a vysoce odborné pracoviště zkoumající, archivující údaje o dění ve společnosti, objektivně informující třeba právě směrem k mladším ročníkům. Prý jde o to reagovat na zpolitizování celé kauzy. Jenže - vždyť od samého prvopočátku, kdy ještě nešlo o Ústav pro studium totalitních režimů, ale o tzv. Ústav paměti národa, přeci šlo o naprosto bezprecedentně zpolitizovaný problém, který se v představách jeho „rodičů“, mezi nimiž se na „vrchního otce“ pasoval místopředseda Senátu J. Liška, bez většího přehánění, jak jsem pro někoho asi vulgárně, ale dle mě žel dost přesně, charakterizoval jeho úlohu na vzpomenuté 18. schůzi Senátu PČR. Snad se mělo jednat o podavatele trestního oznámení, vyšetřovatele, státního zástupce, soudce a nakonec zároveň i vykonavatele (kata) předem známého a chtěného rozsudku. To, že dočasně zastupujícím ředitelem byl jmenován mluvčí petentů odmítajících odvolání bývalého ředitele J. Pernese, pan Zdeněk Hazdra, má jen poněkud kostrbatým způsobem zakrýt celý „komplot“. „Komplot“, který odhalila nechtěně jeho samotná protagonistka Monika Pajerová, které se podařilo poslat e-mail obsahující celý scénář, včetně postupu a jmen zainteresovaných osob (i ze Senátu PČR) člence Rady ÚSTR P. Šustrové. Ta velice odvážně z daného textu „vyrobila“ fejeton, zveřejněný ve 14. týdnu v Lidových novinách pod názvem „Děkujeme, Moniko“. Ano, někdo docela konkrétní hodlá učinit z ÚSTR pracoviště, odkud se budou vysílat signály ke skandalizaci lidí, posléze jejich zejména profesní likvidaci. Jsem asi tím posledním, kdo by chtěl obhajovat nepravosti předlistopadového systému či některých osob dosud žijících. Jsem však, a vždy jsem byl, pro objektivní posuzování odpovědnosti a osobní viny pro uchování objektivní paměti pro příští generace. Zatím jsme ale svědky jakýchsi snah po vendetě. Celá kauza kolem ÚSTR po jmenování Jiřího Pernese do funkce jeho ředitele, který se délkou a obdobím svého 42 denního působení v této funkci stal „aprílovým“ ředitelem mi jen potvrzuje dlouhodobou zkušenost: tzv. „dohodnutá demokracie“, kdy se prostě nějaká skupina lidí dohodne a nakonec zmanipuluje, nevybíravými prostředky, na základě zákulisních dohod, polopravd, pomluv a fabulací dosáhne svého, je špatná demokracie. Čtyři tři pro Pernese vadilo, tři čtyři proti Pernesovi nevadí. Taková demokracie stojí za… Prostě za moc nestojí!
Vlastimil Balín, senátor PČR Most
