Při přečtení článku a zejména diskuse pod ním se musím stotožnit s poznámkou od lika pana Pajdli, který v podstatě napsal - otřesný případ a otřesné svědectví fungování systému sociální péče i charitativních organizací. Byl bych dalek nějakého osočování Mosteckého deníku nebo osobně redaktora M. Vokurky, který zřejmě jako jediný dokázal upozornit, zajímat se a snažit se pomoci. Vím to, protože jsme se potkali v mostecké nemocnici, když zde marně sondoval hospitalizaci. Poprvé jsem snad zalitoval, že již nejsem senátorem a ani pacientským ombudsmanem, protože to bych měl nejen na takovouto slovní podporu. Ptejme se spíše, než začneme redakci odsuzovat a podsouvat jí, že nemají o čem psát, jak to provedl nějaký doveda v diskusi pod článkem, jak to, že když jsou o problému informovány uvedené instituce sociální služba, zdravotnické zařízení, chariattivní organizace aj., že je tak složité a těžké zareagovat a problém pomoci, třeba i proti vůli dotyčné a jejího partnera řešit. Je-li těhotná, jde přeci o ochranu ještě nenarozeného dítěte. Vím, že budu opět osočován, jak si přihřívám polívčičku a jak jsem zhrzený apod., ale musím se zeptat, kde jsou zdejší politici, tady by se měli ukázat, ne na ochozu sportovní haly v prostoru pro VIP osoby u plných talířů a pohárků s pitím. Kde je paní senátorka, kde je pacientský ombudsman? Kde je či zůstalo lidství nás všech? Alespoň se styďme, jestli to ještě vůbec umíme. (vb)

celý článek Mostecký deník