Soud ve Švýcarské Bellinzoně ve čtvrtek uznal vinnými pětici obviněných Čechů v kauze privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS). Jiřímu Divišovi, Antonínu Koláčkovi, Marku Čmejlovi, Petru Krausovi a Oldřichu Klimeckému vyměřil soud nepodmíněné tresty od 16 do 52 měsíců.
<a href="http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/315709-vinni-ihned-zatknout-svycarsky-soud-tvrde-potrestal-manazery-mostecke-uhelne.html">celý článek Novinky.cz</a>
Komentář:
Spousta lidí, dokonce i protagonistů z vládních míst či místní mostecké samosprávy, kteří umožnili privatizaci státního podílu v MUS, a.s., se určitě diví a zírá, jak je to možné. Jak se to mohlo stát. Jak mohlo k takovému podvodu dojít? Velice snadno, kluci a holky, prostě jste jen nechtěli vidět ani slyšet. Myslím, že jsem z tehdejších vrcholových politiků z tzv. parlamentních stran byl jeden z mála, kdo se z funkce 1. místopředsedy ÚV KSČM snažil být na poplach, upozorňovat na jeden z podvodů století a varovat. Dokonce jsem za své vystoupení na tiskové konferenci konané 29. 7. 1999 dostal od bývalého předsedy ÚV KSČM M. Grebeníčka a některých dalších varování, protože si uhelní baroni prostřednictvím zástupců od ODS a ČSSD na mé vystoupení údajně stěžovali. Ani se jim nedivím, takový kšeft, že? Nyní máte možnost se s podkladem pro mé vystoupení na TK 29.7.1999 seznámit v jeho plném znění:
TK - 29.7.1999
Poslanecká sněmovna nezasedá a jakoby, mimo zavařování okurek, nebylo čemu věnovat pozornost. Přitom politická, ekonomická a sociální situace v České republice není vůbec dobrá. Dovolím si říci, že je dokonce velmi špatná a důvěra občanů v orgány zákonodárné a výkonné moci úměrně klesá. Lidé prostě nevěří, že stávající rozložení politických sil může přivést ke zlepšení jejich situace.
Sociálně demokratická vláda dávno opustila rétoriku, s jakou se oháněla při prosazování svých předvolebních slibů. Konkrétní činy jako uzavření tzv. opoziční smlouvy s ODS „prý kvůli zajištění stabilního politického prostředí“ jen spolehlivě přesvědčily, jakou cestou se hodlá ČSSD ubírat. A není už pochyb o tom, že je to cesta ústupků a vzájemně výhodného handlování s ODS. Horlivost, s jakou ČSSD hovořila o akci Čisté ruce, se omezila pouze na nedávné odvolání ministra financí Svobody údajně z důvodů vytunelování podniku Liberta.
Pomalu se vyjasňují důvody odchodu ministra Svobody z vlády. Za prvé – pan ministr Mertlík hned na počátku svého úřadování vyjádřil souhlas s dalším zdražením elektřiny. To znamená další plošnou ránu pro rozpočty rodin. ČEZ přitom již v současnosti patří mezi nejziskovější firmy v republice. Druhým krokem ministra Mertlíka je souhlas s prodejem státních podílů v Mostecké uhelné společnosti americké skupině Appian Group za 650 milionů korun. Žiji v Mostě, takže o poměrech v Mostecké uhelné lecos vím. Zaráží mě otázka ceny – 650 milionů za tak velkou a celkem prosperující společnost není dobrá cena. Ale možná by se s ní dalo souhlasit, pokud by to byla cena za podnik, ale už ne za nerostné bohatství, které podnik těží. Když to vyjádřím jinak – cena za stroje, za značku, za budovy je jedna věc a cena za nerostné bohatství – které je ze zákona vždy státní – musí být věcí druhou. Povolení k těžbě a prodeji uhlí by podle našeho názoru mělo být řešeno samostatně a nemělo být příkladem laciného výprodeje našeho přírodního bohatství do zahraničí.
Neméně závažnou otázkou je rozvoj mosteckého regionu. Jak jsem říkal – uhlí jako nerostná surovina je státní a mělo by tedy sloužit státním záměrům. Nedovedu si představit jiný státní záměr pro Mostecko než snahu o plnější zaměstnanost. Když ale vláda Mosteckou uhelnou zprivatizuje, pak postupuje úplně opačně – jde o rezignaci na politiku zaměstnanosti, jde o rezignaci na podporu životních zájmů obyvatel regionu.
Konečně podstatnou je další otázka. Povídá se, že za společností stojí i někteří současní manažeři a že snad dokonce, a to by snad byl kocourkovský přístup nebo přístup z oblasti scifi, i oněch 650 mil. jsou peníze zevnitř Mostecké uhelné. Dále se v tisku opakovaně objevují záměry společnosti Appian Group postavit na Mostecku dvě tepelné elektrárny. Nemusím asi připomínat ekologickou situaci v Severních Čechách, která přes opakované sliby všech vlád stagnuje. Naděje zní : spuštění Temelína. Ten by měl Severním Čechám odlehčit. ČEZ však již ohlásil, že některé tepelné elektrárny nepotřebuje a hodlá je prodat. Proč tedy stavět další tepelné elektrárny v silně zatíženém regionu. Možná to má logiku zisku, ale jde to proti zájmům občanů.
Takže shrnuto a podtrženo sociálně demokratická vláda stačila za pouhý týden vyhovět dvěma velkým přáním pravice. Jmenování Mertlíka do funkce ministra přesvědčuje, že přednost nemá řešení hromadících se ekonomických a sociálních problémů, ale spíše snaha udržet se u moci stůj co stůj. Opoziční smlouva opět zapracovala. Jen jestli by se jí nakonec nemělo říkat : Panská jednota.
Česká politická scéna „porodila mrtvé dítě“. Tak nějak bych charakterizoval nedávno vzešlou iniciativu některých českých intelektuálů, umělců, sociologů, představitelů církve, ale i odborářů a bývalých politiků pod názvem IMPULS 99. Po přečtení textu výzvy, se dovídáme, jak jejím iniciátorům leží na srdci další vývoj v naší zemi. Na tom by nebylo vskutku nic špatného. Reminiscence idejí, jakou občanům nabízí IMPULS 99, by se však možná hodila jen jako vzpomínkový dokument pod názvem „Deset let poté“. Bohužel nenabízí žádný konkrétní návod, jak řešit současné ekonomické a sociální problémy země. Rozjímaní nad ztrátou duchovních a kulturních hodnot v České republice totiž poněkud zaostává za běžnými starostmi a obavami občanů ze ztráty zaměstnání, zvyšování cen nájmů a základních životních potřeb či téměř neřešitelné situace při hledání bydlení. To jsou každodenní problémy občanů, které jenom slova nevyřeší. Byť by šlo o slova jejichž autorství až nápadně připomíná opakované a marné snahy Hradu a „hradního pána“ moci do všeho v zájmu značky Made in USA více mluvit a tahat za provázky.
Nepředpokládám, že o „Impulsu 99“ ještě uslyšíme něco podstatného. Když se vedou řeči a řečičky, vyhýbá se skutečným problémům a vymýšlejí se zástupné problémy, jde opravdu pouze o politicky mrtvě narozené dítě. Vždyť někteří jako paní Burešová či pan Bojar vlastně provádějí hodnocení své vlastní práce v legislativě i exekutivě. Co však poněkud zaráží, je co k tomu všemu říkají odboroví předáci? Žel i oni se zmohou pouze na slovní útoky proti ministrům Zemanovy vlády nebo podepisují „slohová cvičení“, jakým je právě „IMPULS 99“. Lidé jsou vyhazováni z práce, množí se počet těch, kdo pracují, ale nedostávají mzdy a pánové Falbr či Uhlíř si libují v intelektuálském tlachání, které je už deset let stejné a nikdy nepřineslo ani náznak řešení nějakého konkrétního problému. O zájmy lidí jim jde až v momentě, kdy potřebují podporu pro tu kterou dobře placenou funkci či post.
Domnívám se, že mimo jiné jde o naplňování dalšího pokračování antikomunistického scénáře majícího zastavit růst volebních preferencí pro KSČM. KSČM hodlá odpovědět na laciný antikomunismus vyvolávaný prostřednictvím některých sdělovacích prostředků „ Programem obnovy ČR“, který bude obsahovat návrhy jak řešit především ekonomické a sociální problémy země.
