Kdo tím nejvíce trpí jsou právě děti, které potřebují náhradní domov a právě složitá legislativa a ne zrovna lidský přístup úředníků, kteří kolikrát ani nemají páru, co pěstounská péče v praxi obnáší, žádosti zpomalí nebo úplně jednotlivé žádosti zastaví. Další a jeden velmi důležitý problém, co se žádosti o PP týče ze strany MPSV je, že požadují většinou naprostou poslušnost ze strany žadatelů vůči úředníkům. Stačí v něčem oponovat při přípravě a žadatel o PP je zamítnut na základě toho, že vás např. v dětství opustil otec a vy sním nemáte dobrý vztah což se běžně děje, že odmítáte chodit do kostela jelikož lektorky vám tvrdí, že do pěstounské péče se dostávají děti z náboženských rodin, které ve třech letech prý vyžadují chození do kostela. V některých případech MPSV rozhodlo, že když žadatelka o PP si dovolila oponovat, tak to svědčí o tom, že nebude poslouchat kompetentní osoby a není tedy vhodná jako pěstoun. Zamítnout někoho jen z důvodu, že má jiný názor k některým bodům přípravy o PP, je jako vrátit se zpět do totality. Případ šikany ze strany úředníka MPSV zažila i rodina žádající o PP (s bohatou zkušeností s PP), kde byl navíc manžel žadatelky pedagog, rodina čekala tři roky na dítě a chlapec zbytečně čekal v ústavu jelikož vedoucí úředník si nesedl s manželem (pedagogem) a důvodem neschválení bylo, že jejich bezproblémové dítě, sportovec, 13 let, prý čeká těžká puberta. Nakonec bylo rozhodnuto, že se ze strany úředníka se jednalo o pouhou spekulaci. Bohužel díky takovým rozhodnutím strávil chlapec další tři roky v ústavu.
Další příčinou nedostatku přechodných pěstounů je i odměna, která se nezvýšila od roku 2013, a činila 17 100 Kč měsíčně, tato částka se od ledna 2024 navýšila o 1800 Kč na 18 900 Kč a to je taky jedna z příčin psychického a fyzického vyčerpání pěstounů. MPSV by si mělo uvědomit, že pěstounská péče je méně nákladná než ústavní a proto by ministerstvo mělo více investovat do této oblasti.
Velkým problémem jsou i samotné legislativní překážky, které stále neřeší všechny možné aspekty které jsou potřebné pro efektivní fungování systému. Zároveň je nutné změnit i zákon o sociálně-právní ochraně dětí, která by měla zvýšit odměny pěstounům. Novela zákona je momentálně stále v legislativním procesu a dle mého názoru ještě dlouho bude. Stát by měl mít sám o sobě zájem na tom, aby každé dítě v ústavu mělo možnost, co nejdříve podstoupit možný přechod do pěstounské peče. Děti potřebují v případě ztráty rodičů náhradní rodinou péči, jinak se vystavují psychickým problémům, pocitu osamělosti, strachu a nejistoty. Můžou trpět nízkou sebedůvěrou což by negativně ovlivnilo jejich schopnost navazovat v budoucnu vztahy.
MPSV by se mělo více zaměřit na problém s nedostatkem pěstounů a urgentně tento problém řešit. Zvýšením finanční podpory, zjednodušení legislativních procesů a v neposlední řadě informovat o výhodách pěstounské péče, tím se přispěje k většímu zájmu o pěstounskou péči, aby více dětí mělo šanci vyrůstat v láskyplném rodinném prostředí.
