V tom velkém očekávání před prvním zápasem, ve kterém mimochodem vyzveme své bývalé bratry ze Slovenska, mě na tom jedna věc štve. Proč šampionát hostí právě Bělorusko, které je podle mnohých označováno jako „poslední evropská diktatura“. Prezident Alexandr Lukašenko vládne zemi pevnou rukou už dvacet let, to když si změnou ústavy zrušil omezení prezidentského mandátu na dvě období. Navzdory olympijským pravidlům je coby prezident země i předsedou běloruského olympijského výboru. Proslul také řadou kontroverzních výroků, například když někdejšímu německému homosexuálnímu ministrovi zahraničí Guidovi Westerwellemu vzkázal: „Lepší být diktátor než gay.“ Bělorusko je jedinou zemí v Evropě, která nezrušila trest smrti, a loni k němu byli odsouzeni dva lidé. Podle americké nevládní organizace Human Rights Watch se situace v oblasti lidských práv v Bělorusku v roce 2013 mírně zlepšila, ale stát stále potlačuje doslova jakoukoliv formu disidentu a využívá restriktivní zákony a nekalé praktiky, aby potlačil svobodu shromažďování. Novináři jsou běžně zastrašování a jsou terčem svévolných zatčení.

Přisoudit pořadatelství mistrovství světa do země, která omezuje lidská práva a dělat tím Lukašenkovi reklamu mi nepřijde moc vhodné i když vím, že lidé žijící v této zemi za to nemohou a určitě se na celou akci těší. Komentátor České televize Robert Záruba k tomu na svém twitterovém účtu ve středu poznamenal: „Minsk je vzorově vyzdoben. Devadesát procent lístků prodáno. Trochu mi to připomíná šampionáty u nás za totáče. Ten hlad po světě, po akci, po zábavě…“