V deklaraci se mimo jiné uvádí: Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívati na všeobecném právu hlasovacím. Ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně naroveň mužům. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením, národní menšiny budou používat rovných práv. Vláda bude míti formu parlamentární a bude uznávati zásady iniciativy a referenda.
Nechci nikoho poučovat z historie. Píši to proto, abychom si uvědomovali, že existovali lidé, kteří bojovali za to, abychom mohli být nezávislým, svobodným a demokratickým státem s právem na sebeurčení, ve kterém si budeme všichni rovni a budeme mít svobodu slova. Všimněte si, že už tenkrát pan Masaryk věděl, že by vláda měla uznávat zásady iniciativy a referenda, což v dnešní době chybí a politické elity se tomu brání zuby nehty.
A proč vlastně tento článek o vzniku naší malé zemičky píši? Chci jím vzdát holt všem, kteří se o ni zasloužili a apelovat na co nejvíce množství lidí, abychom byli na svou rodnou zemi hrdí. Abychom se nebušili do prsou jenom, když se například našim hokejistům povede nějaký úspěch, ale vždy a stále. Mějme úctu k národním symbolům a nestyďme se vyvěsit třeba u svého domu státní vlajku na počest státních svátků. Musíme si své České republiky vážit, musíme jí chránit, řádně o ní pečovat a být hrdi na to, že jsme Češi a že jsme se tu narodili.
_profil_top.jpg)
