Česká republika vstoupila do Evropské unie ve sváteční den (oslava Svátku práce) dne 1. května 2004, čemuž předcházelo první celostátní referendum v naší republice.  Toto referendum proběhlo ve dnech 13. – 14. června 2003 a 77% hlasujících z necelých 42% všech oprávněných voličů, kteří se voleb aktivně zúčastnili, členství podpořilo. Referendum bylo právně podloženo ústavním zákonem č. 515/2002 Sb. Vlastní akt přistoupení podepsali v Aténách za Českou republiku tehdejší prezident Václav Klaus a premiér Vladimír Špidla. K tomuto datu šlo o dosud největší rozšíření EU, kdy k ní přistoupily též Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. K dnešnímu dni je členem EU celkem 28 zemí.

V rámci tohoto patnáctiletého období se však odehrálo mnoho věcí, které značně ovlivnily chod a směrování této evropské velmoci, bohužel z pohledu našeho občana byla vnímána spíše negativně. Samotní vrcholní představitelé EU, zastoupení především německou kancléřkou Angelou Merkelovou a francouzským prezidentem Emanuellem Macronem, začali v rámci EU uplatňovat takovou zahraniční a ekonomickou politiku, která podporuje tyto silné velmoci a je vedena na úkor zájmů a svobod jednotlivých národů. To potvrzuje nedávné prohlášení Macrona, že když se nebudou některé státy podílet na přijímání imigrantů, budou vyloučeny ze Schengenského prostoru.

V současné době se EU nachází v hluboké krizi, ze které nynější vedoucí představitelé nejvyšších orgánů EU neumí najít východisko. Tato krize propukla v roce 2015 jako důsledek vítací politiky ze strany Angely Merkelové, která otevřela hranice EU nelegálním imigrantům, kteří se v počtu několika milionů dostali do zemí EU (nejvíce z nich skončilo v Německu a to z důvodu štědrých sociálních dávek). Tento trend přílivu nelegálních imigrantů (převážně muslimů) sebou přinesl nové situace a především bezpečnostní hrozby, se kterými se bude EU neustále potýkat, protože nelegální imigrace pokračuje. Je pouze omezena, a to zásluhou takových osobností, jako je italský ministr vnitra a šéf protiimigrační strany Lega Matteo Salvini nebo maďarský premiér a předseda nejsilnější parlamentní strany Fidesz-MPS Viktor Orbán.

Současní představitelé EU nemají ani koncepci reorganizace celé unie, aby lépe fungovala, neboť jim tento stav vyhovuje a pouze kritizují ostatní země, že upřednostňují vlastní národní zájmy nad těmi evropskými. Jako příklad uvedu výrok exprezidenta Evropské unie Hermana van Rompuyho: „V EU již nesmí být místo pro slova jako národ a vlast ve smyslu národním. Nová Evropa musí vymazat tyto pojmy ze slovníku. V EU není pro tyto pojmy místo. Čím dříve si to všichni uvědomíte, tím lépe.“ (server EUportal). Taková je současná EU a její představitelé.