Dlouhodobě u nás systém spravedlivého přidělování sociálních dávek nefunguje a je plno občanů, kteří státní podporu ve formě sociálních dávek zneužívají ve svůj prospěch a na úkor lidí, kteří si je zaslouží a své státu odvedli tím, že celý život pracovali a vedli řádný život.

Život člověka přináší různé neočekávané situace, které ho mohou diskvalifikovat v některých činnostech. Následek úrazu může člověka invalidizovat, omezovat v běžných činnostech ho může např. i stáří. Je samozřejmé, že novorozenec se o sebe postarat sám neumí. Ale i zdravý člověk se může dostat do tíživé životní situace, např. hmotné nouze. Vždy byly ve společnosti skupiny lidí, které měly omezenou schopnost uspokojování základních životních potřeb. Právě pro tyto skupiny lidí jsou určené tzv. sociální dávky. Společnost by měla vždy podporovat takto znevýhodněné občany – podpora by měla být úměrná ekonomickým schopnostem toho, kdo tyto sociální dávky poskytuje. V tomto kontextu je sociální politika v pořádku. Problémem je její zneužívání.

Na internetu lze najít množství „případových studií“ zneužívání sociálních dávek (např. sestěhování rodinných příslušníků do jednoho bytu s cílem získání příspěvku na bydlení; uvedení starého, nemocného člověka jako otce novorozence, aby měl nárok na sirotčí důchod). Popisování konkrétních případových studií ale působí spíše jako metodický návod. Faktem je, že sociální systém nefunguje tak, jak by měl. A bohužel, lidi parazitující na systému takto odčerpávají finanční prostředky těm, kteří to skutečně potřebují.

Řešit sociální otázku je problémové nejen u nás, ale i v jiných státech. Na Slovensku, když bývalý ministr práce Kaník v roce 2004 zavedl reformu sociálního systému, nepokoje řešily policejní jednotky v součinnosti s armádou.

Každý je znepokojen, když dostává peníze „zadarmo“, a najednou peníze buďto „chodit“ přestanou, nebo se bude očekávat, že dotyčný musí vykonávat nějakou aktivitu proto, aby je dostal. Kolik ale stojí stát sociální dávky? Máme na to? Jsme tak bohatí, že si můžeme dovolit jen tak rozdávat?

Náš stát není tak bohatý, aby mohl štědře rozdávat peníze ze státního rozpočtu na výplaty sociálních dávek všem občanům, kteří si o ně zažádají. Je to klasické selhání kontroly státních institucí, že si neumí prosadit a následně v praxi uplatňovat takové nástroje, pomocí kterých by se zamezily výplaty sociálních dávek občanům, kteří jsou zdraví, plný sil a mohli by pracovat, ale raději pobírají sociální dávky.