Česká republika má dobře zpracované zákony pro případy, je-li spácháno protiprávní jednání na některého člena rodiny a umí reagovat na nové trendy jako je domácí násilí, stalking, šikana a další.

Istanbulská úmluva je novým nástrojem Rady Evropy (dále RE), pomocí kterého by měla být zajištěna ochrana žen před násilím a domácím násilím. V návrhu ji přijal výbor ministrů RE už v roce 2011 a platnost nabyla dnem 1. srpna 2014. Za Českou republiku jí podepsali v roce 2016 premiér tehdejší vlády Bohuslav Sobotka a  ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier. V té době Istanbulskou úmluvu podporovaly různé neziskovky a ženské organizace a např. organizace Amnesty International předala vládě petici s 9.000 podpisy podporující její přijetí. Istanbulskou úmluvu ratifikovalo přes 30 států Evropy (např. Finsko, Švédsko) ale i řada států jí odmítla (např. Slovensko, Maďarsko). O tom, jak s ní naloží náš stát, má rozhodnout Parlament ještě v tomto roce. Naše hnutí SPD je zásadně proti přijetí Istanbulské úmluvy a má k tomu dostatek argumentů.

Viz výňatek z dané Istanbulské úmluvy. Členské státy Rady Evropy a její ostatní signatáři se dohodly na následujícím:

Článek 1 – Cíle úmluvy

a) chránit ženy před veškerými formami násilí a dosáhnout prevence, stíhání a potlačení násilí vůči ženám a domácího násilí;

b) přispět k eliminaci veškerých forem diskriminace žen a podpořit skutečné zrovnoprávnění žen s muži také posílením pravomocí žen;

c) navrhnout zevrubný rámec, strategie a opatření pro ochranu a pomoc veškerým obětem násilí vůči ženám a domácího násilí;

d) podpořit mezinárodní spolupráci ve snaze o eliminaci násilí vůči ženám a domácího násilí;…

Počínaje už od článku č. 1 se zde hovoří pouze o ženách, což cítíme vůči ostatním členům tradiční české rodiny za diskriminační. Základní rodinu na základě našich tradic a hodnot tvoří muž, žena a děti a do její rozšířené formulace patří též babičky a dědové.

Dále se zde hovoří o silné podpoře různých neziskových organizací, které mohou mít své zaměření založené na ideologii a politické agitaci viz článek č. 8 a 9. 

Článek 8 – Finanční zdroje

Strany vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost.

Článek 9 – Nevládní organizace a občanská společnost

Strany zajistí na všech úrovních uznání, povzbuzení a podporu práci relevantních nevládních organizací a občanské společnosti, aktivně se podílejících na potírání násilí vůči ženám a naváže s těmito organizacemi efektivní spolupráci.

Dle mého názoru má náš stát dobře právně ošetřeno, je-li pácháno násilí nebo jiné protiprávní jednání vůči jedinci: muži, ženě, dítěti (nezletilému, mladistvému), seniorovi. Další paradox vyplývající z Istanbulské úmluvy je silná podpora různých občanských sdružení a neziskovek, které by si usurpovaly rozhodovat o všem a zastávat i role posuzovatelů „těch spravedlivých soudců“. Jako příklad uvedu nedávno medializovanou kauzu, kdy jedna z těchto neziskovek „Česká ženská lobby“ podala trestní oznámení na katolického kněze Petra Piťhu. Důvodem byl obsah jeho kázání v katedrále svatého Víta. Příznivci „České ženské lobby“ si vyvodili závěr, že kněz naplnil skutkovou podstatu trestného činu úmyslného šíření poplašné zprávy, neboť se zmínil, že Istanbulská úmluva rozvrací tradiční rodiny. Takže se ihned v tomto případě ptám: „Kde je ústavou zaručena svoboda slova?“

Naše hnutí SPD je přesvědčeno, že náš stát má dobře fungující právní systém a legislativu ohledně postihu výše zmiňovaných skutků, jakými jsou například domácí násilí. Konkrétně k domácímu násilí byl po odborných analýzách přijat zákon č. 135/2006 Sb., na ochranu před domácím násilím. Z policejních statistik k problematice domácího násilí je zajímavý ještě jeden důležitý údaj. Tím je osoba pachatele. Od roku 2007 se počet skutků domácího násilí pohybuje v rozmezí 70 až 100 skutků, s tím, že jejich pachatelé jsou i ženy (okolo 10 %) a v poslední době přibývá dospělých dětí, dopouštějící se domácího násilí na seniorech. Jedná se převážně o finanční a psychické vykořisťování. Tito agresoři jsou lidé převážně dlouhodobě nezaměstnaní a závislí na alkoholu či jiných návykových látkách.