Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Tvoří ji předseda vlády, místopředsedové vlády,  ministři a je odpovědna Poslanecké sněmovně. Současná menšinová vláda ANO a ČSSD získala důvěru Poslanecké sněmovny více jak osm měsíců po volbách. Premiér Andrej Babiš se svým kabinetem získal ve dvousetčlenné dolní komoře 105 hlasů od zákonodárců ANO, ČSSD a KSČM. Post premiéra a devět ministerských křesel připadlo hnutí ANO a pět ministerských křesel si nárokovalo ČSSD. Vláda je u moci více jak půl roku, což už opravňuje k průběžnému hodnocení. Položme si tedy otázku, jakým přínosem jsou pro tuto vládu ministři nominovaní za ČSSD. Dle pohledu našeho hnutí SPD se o žádném přínosu bavit nemůžeme, neboť spatřujeme jenom negativa.

Předseda ČSSD Jan Hamáček zastává pozici místopředsedy vlády a ministra vnitra (zpočátku byl současně i ministr zahraničí). Ve své roli ve vládě spíše než jako odborník vystupuje jako předseda ČSSD, která se chce vnutit do podvědomí voličů a tím si získat jejich přízeň, a tak štědře a neuváženě nabízí peníze ze státní kasy. Podstatné věci ale jako ministr vnitra nečiní (například se nedaří naplňovat početní stavy příslušníků Policie České republiky). Naopak brání předimenzované počty státních úředníků. Rád se těším na jeho manažerský přístup v této problematice. Ministerstvo vnitra a státní organizace, které patří do kompetence ministra Hamáčka, vyžadují audit a následnou změnu organizačních struktur, v rámci kterých se dá uspořit minimálně 10% tabulkových služebních a pracovních míst. Ve finále to stejně dopadne tak, že se zruší pouze ta místa, která jsou neobsazená, podle přísloví vlk se nažral a koza zůstala celá.

Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček byl kontroverzní osobou, ještě než na ministerský post nastoupil (viz jeho spolupráce s europoslancem Pochem). Svůj probruselský postoj (např. podpora Globálního paktu na úrovni OSN nebo nedávná podpora „banderovských veteránů“ na Ukrajině) naplňuje ve své funkci. Ze své pozice tak určuje, jak je vnímána naše zahraniční politika ve světě.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová je nejvíce rozhazovačnou ministryní se silným sociálním cítěním vůči osobám, které zneužívají systém vyplácení sociálních dávek. Její navrhované balíčky pro potřebné (například zavedení plošných obědů ve školách zdarma nebo zvyšování neadresných sociálních dávek), jsou nabízeny zcela populisticky a nehospodárně. Její ministerstvo ani nemá přesně zmapováno, komu všemu jsou sociální dávky vypláceny. Jinak spolu s Hamáčkem a Petříčkem, co by „Mladí sociální demokraté“ prošli probruselskou školou a nyní mají ambice ovládnout i celé vedení ČSSD.

O ministru zemědělství Tomanovi, nebýt spekulací o střetu zájmu z důvodu jeho rodinných firem a dovozu závadného polského masa, v rámci kterého udělal řadu kopanců (například bez prokazatelných důkazů pošpinil veřejně jméno pražské restaurace U Moťáka), bychom ani nevěděli. To samé se dá říci o ministru kultury panu Staňkovi, který na sebe upozornil pouze v součinnosti s církevními restitucemi. Nechci se opakovat, ale zde se nabízí zase to přísloví o vlku a koze. Staněk přišel s „geniálním plánem“, jak případné peníze ze zdanění církevních restitucí navrátit zpět církvím (dotacemi na opravy).