Minulý týden proběhla zpráva, že díky masivním úsporám a škrtům řecké vlády, které byly vázány jako podmínka pro obrovské půjčky, může země opustit záchranný program. Špatná situace hospodaření vyšla najevo v roce 2009, kdy Řecko přiznalo mnohem vyšší rozpočtový deficit, než který byl oficiálně uváděn. Tento stav byl zcela běžný v celém Řecku, kdy si vlády po tři desetiletí nekontrolovatelně půjčovaly, i když dobře věděly, že nebudou prostředky na splácení. Stát neúměrně zvyšoval různé dávky (hlavně důchody, kdy průměrný důchod byl okolo 1.200 euro) a byly tolerovány rozsáhlé daňové úniky. Tím narůstaly rozpočtové schodky, které se různě upravovaly, čímž neodpovídaly realitě. Po tom, co vše vyšlo v roce 2009 najevo, přestali investoři Řecku poskytovat půjčky za přijatelné úrokové sazby. Vládě pak nezbyla jiná možnost, než požádat o záchranný úvěr země eurozóny, EU a Mezinárodní měnový fond.  Řecko si tak půjčilo od roku 2010 v rámci tří záchranných programů celkem 288,7 miliard eur od Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu. Tyto půjčky byly vázány na řadu reforem zaměřených na lepší výběr daní, snížení sociálních dávek a podporu podnikatelského prostředí. Celkem bylo přijato 450 reforem, které Řekové s velkými problémy splnili. Následkem reforem klesla ekonomika o čtvrtinu. Opuštěním posledního ze tří záchranných programů by mělo napomoci tomu, že se Řecko bude financovat samo na mezinárodních dluhopisových trzích jako ostatní státy. To je ale slabá útěcha. Dnes činí výše řeckého dluhu 322 miliard euro, což představuje více jak 180% hrubého domácího produktu (HDP) a stále roste (např. v roce 2010 to bylo 146,2% HDP, v roce 2012 byl státní dluh 159,6% a v roce 2015 to bylo 176,8%).

Podívejme se též, jak tuto situaci zvládají a vnímají samotní Řekové. Většina z nich je už z mnoha vládním škrtům unavena a nevěří v lepší zítřky. Dokladem toho je snížení důchodů skoro na polovinu, a během posledních osmi let nemohli lidé ke svým úsporám – banky během této doby třikrát rekapitalizovaly a stále se potýkají se špatnými úvěry v celkovém objemu 96 miliard eur. Podniky se zavíraly a byla rušena pracovní místa. Nezaměstnanost v Řecku činí okolo 20% a patří k největší v rámci Evropské unie. Z Řecka v té době odešlo na půl milionu lidí a to převážně mladých s vysokoškolským vzděláním. V současném Řecku je pětina obyvatel starší 65 let a než Řekové splatí své dluhy, bude to celá třetina řecké populace. Řecko má půjčky nastavené tak, že má několikaletý odklad s konečným termínem splacení rok 2060. Musí též kvůli splácení vykazovat do roku 2023 mimořádně vysoký přebytek primárního rozpočtu, a to až 3,5% HDP. Nastavené nástroje vedoucí k ekonomické záchraně, jako např. privatizace plynáren a rafinérií tomu moc nepomůžou. Samotní Řekové doufají, že zasáhne „vyšší moc“ což je z jejich pohledu odepsání části dluhu členskými státy eurozóny. To ale některé státy jako např. Německo razantně odmítají. Řekové mají oproti Evropské unii jeden dosti pádný argument, a to otevření svých hranic a umožnění přístupu imigrantům z Afriky dále do Evropy. EU by pak následně v zájmu zabránění tohoto scénáře hledala finanční zdroje jinde (pravděpodobně by přehodnotila čerpání eurodotací). Další možný scénář představuje prodej řeckých ostrovů – zájem už projevila Čína, která už ovládá největší řecký přístav Pireus, který je důležitým uzlem v lodní nákladní dopravě do Evropy.